Sliby, které máme na mysli, nebývají příliš viditelné. Jde většinou jen o rychlá přitakání na požadavky druhých. Bývají vyřčeny automaticky, nebo polovědomě a lidé, kteří je vyjadřují, většinou jen nechtějí být nezdvořilí.
Některé z těchto příslibů možná tak ani nevypadají. Jsou to například prohlášení: ještě se ti později ozvu, zastavím se u vás v kanceláři, pošlu ti kopii toho materiálu, zavolejte mi, budete-li něco potřebovat, podívám se na to a dám vám vědět, to pro mě není žádný problém a podobně.
Tato či podobná zdánlivě nevinná prohlášení nám však mohou přinášet potíže. Druhá strana je totiž oprávněně chápe jako nabídku, že pro ni něco uděláme.
Jan Urban (1953)
|
Závazky vznikající na základě takovýchto příslibů mají navíc tendenci růst. Osoby, kterým jsme se k něčemu zavázali, nás mohou považovat za velmi ochotné. Mohou nás brát i jako někoho, kdo v práci není příliš vytížen, a své požadavky vůči nám dále stupňovat. Vždyť jsme jim řekli, že pomoci jim pro nás není žádný problém.
Na sklonku dne či týdne tak zjistíme, že přísliby, které jsme mimoděk pronesli, vydají na celou stránku. Možná se dokonce ukáže, že všechny splnit nedokážeme. Brání-li nám navíc v plnění úkolů vlastních či podstatně důležitějších, můžeme jich začít litovat. A může se dokonce přihodit, že ochladne náš vztah k osobám, kterým jsme něco přislíbili. Přestože se vůči nám ničeho zlého nedopustily - byli jste to my, kdo se ke slibu zavázal - začneme jim svůj slib vyčítat.
Sliby se přesto snažíme splnit. Jejich porušení nebo nutnost se za ně omlouvat mohou být totiž ještě nepříjemnější než vykonání slíbených činností samotných.
Proč nejsou sliby nutné
Nechceme pochopitelně tvrdit, že by si lidé neměli nic slibovat, ať již v práci, nebo mimo ni. Sliby jsou v mnoha ohledech důležité nebo nezbytné.
Určitá část slibů, které každodenně pronášíme, se však vztahuje k činnostem, které příliš důležité, nebo dokonce nezbytné nejsou. Některé z nich nemusí být ani dostatečně doceněné. Nebyl proto ani důvod je činit.
Nepřehlédněte |
Problémem vyřčených příslibů mohou být i termíny, k nimž se zavážeme. Je možné, že druhá strana s tak náročným termínem, jaký jsme navrhli, ani nepočítala. Zcela by jí stačilo, pokud bychom prohlásili, že uděláme vše, abychom daný termín dodrželi, aniž bychom jí to přímo slíbili.
Pokud však termín vyřkneme, cítíme se nuceni jej dodržet a vykonat pro něj vše, možná i za cenu méně kvalitního vykonání jiných úkolů. Pokud bychom termín neslíbili a na místo toho se „jen“ snažili úkol vykonat co nejdříve, své problémy bychom omezili.
Omezení by se mělo v první řadě týkat těch příslibů, které od nás nikdo nevyžaduje. Tedy těch, k nimž se zavazujeme zcela sami.
Pokud slib neproneseme, nijak nám to nebrání pro danou osobu něco vykonat. Dává nám to však větší možnost zvážit, zda činnost provést skutečně chceme a máme na ni dostatek času. Ve výše uvedeném případě můžeme kopii určitého materiálu dané osobě poslat, i když jí to během našeho setkání neslíbíme. Nejsme však k tomu zavázáni. Zaslání můžeme ještě jednou zvážit, a to s ohledem na to, jak časově náročné bude. Ukáže-li se, že je příliš náročné, můžeme jí navrhnout jiný způsob, jak ji získat.
Obava z odmítnutí
Podobně stresující jako vlastní sliby je i obava odmítnout žádosti ostatních. Tedy říci druhé straně „ne“, a dát jí tak najevo, že na její žádost nejsme schopni nebo ochotni přistoupit.
Důvodem je, že je nám to nepříjemné, nebo to v nás dokonce vyvolává pocit viny. Neschopnost říci „ne“ (tam, kde je to zcela na místě) však s sebou nese i další problém. Spočívá v tom, že podporuje naši neupřímnost.
Jinými slovy: i v případě, když se zavážeme k něčemu, co ve skutečnosti vykonat nechceme (nebo bychom ani vykonávat neměli), se zpravidla navenek tváříme, jako by všechno bylo v nejlepším pořádku. Říci občas druhé straně „ne“ přitom není sobecké, je jen nutností vyvolanou potřebou se bránit. Pokud by nás někdo požádal o trochu vzduchu, který právě dýcháme, velmi pravděpodobně bychom zapochybovali o jeho zdraví a žádost odmítli. Pokud nás však někdo požádá, abychom pro něj vykonali úkol, jehož splnění nám přinese stres, na jeho žádost mnohdy přikývneme. Tato žádost se však od předchozí nijak podstatně neodlišuje.
Může se hoditNa jobDNES.cz naleznete každý den nové pracovní nabídky. Vyberte si nové zaměstnání ještě dnes. |
Existuje pochopitelně řada případů, kdy žádosti odmítnout nemůžeme. Neměli bychom však na ně přistupovat automaticky. Vhodné je přihlédnout nejen k potřebám či pocitům druhé strany, ale i vlastním možnostem, a zasadit situaci do odpovídající perspektivy. V řadě případů tak můžeme dospět k závěru, že vhodnější je ji odmítnout.
Co můžeme získat
Slibům, které pronášíme, či žádostem, na něž reagujeme, bychom proto měli věnovat pozornost. Především v tom smyslu, nakolik je činnost, kterou slibujeme, skutečně důležitá, jaký čas nám zabere a jak může narušit vykonání úkolů jiných.
Budeme-li svým slibům věnovat pozornost, ušetříme čas i energii. Dosáhneme však i další výhody.
Je-li slibů mnoho, může se stát, že ty důležité zanedbáme. Sliby dávané osobám, na nichž nám záleží nejvíce, například nejbližším spolupracovníkům nebo lidem z našeho bezprostředního okolí, můžeme mít totiž sklon i nejvíce porušovat.
Pokud své sliby celkově omezíme, můžeme se více zaměřit na ty, které jsou pro nás prioritní. Sliby, k nimž se skutečně zavážeme, budou tak znamenat více, a to jak pro nás, tak pro osoby, jimž jsme je dali. Osoby, jimž něco přislíbíme, si tak budou našich slibů i více vážit.
