K častým důsledkům zbytečného perfekcionismu patří prodlužování práce. Osoby, které jím trpí, nemají totiž na „dokonalé“ provedení svých úkolů nikdy dostatek času a často je odevzdávají se zpožděním.
Jan Urban (1953)
 |
Co je příčinou zbytečného perfekcionismu? Velmi často je to způsob, jakým vnímáme své vlastní chyby. Většina lidí se svou práci snaží vykonávat bez chyb a občasné drobné chyby považujeme za nevyhnutelné. Pokud se jich dopustíme, nebereme to jako doklad, že jsme ve své práci selhali.
Lidé se sklonem k perfekcionismu jsou však přesvědčeni, že chyb by se neměli dopustit nikdy a za žádných okolností. V opačném případě by totiž zklamali nejen sebe sama, ale i ostatní. Jejich nadřízený by si podle jejich názoru velmi pravděpodobně pomyslel, že jsou neschopní nebo líní.
Sklon ke zbytečnému perfekcionismu je tak vede k tomu, že se jakýkoli chyb velmi obávají a svou obavou se stresují. Někdy mají sklon se obviňovat, i když své výsledky nemohli přímo ovlivnit. Stres však jejich výkon snižuje a výsledkem je začarovaný kruh, který jejich sklon k perfekcionismu dále zhoršuje.
Jak perfekcionismus rozpoznat
Rozpoznat perfekcionismus druhých není složité. Perfekcionisté totiž nestresují jen sebe, ale i své okolí. Proto nebývají dobrými manažery. Hodnotí-li svou práci i práci jiných, zaměřují se především na chyby, často drobné a nepodstatné nedostatky. Je proto obtížně se jim zavděčit.
Složitější je perfekcionismus rozpoznat u sebe sama. Osoby, které mu propadly, si jej totiž většinou nechtějí přiznat. Někdy i proto, že za ním stojí i jejich nízká sebedůvěra.
K jeho rozpoznání může pomoci několik jednoduchých otázek. Například:
- Mám často problém vykonat práci tak, jak bych chtěl?
- Cítím se rozladěný, když se mi nedaří dosáhnout všech požadavků, které na sebe kladu?
- Je pro mě obtížné dodržovat termíny, dokončovat úkoly, důvěřovat ostatním?
- Mívám obavy, že úkol nevykonám dobře, i když jsem udělal vše, co bylo v mých silách?
- Mám sklon svou práci často předělávat nebo několikrát kontrolovat?
- Trávím často velké množství času nad detaily své práce?
Je-li vaše odpověď na většinu uvedených otázek kladná, je pravděpodobné, že s perfekcionismem máte problém. Zbavit se ho vyžaduje určitý čas, není to však nemožné.
Jak perfekcionismus překonat
Prvý krok k tomuto cíli jste učinili, pokud se vám podařilo ho rozpoznat. Další spočívá ve změně vlastního myšlení.
Perfekcionismus je spojen se zvýšeně kritickým hodnocením sebe sama. Zbavit se ho znamená připustit, že pokud jste určitého výsledku nedosáhli, neznamená to, že jste neschopní. Možná že to vzhledem k vašemu napjatému časovému programu a dalším úkolům ani nebylo možné, nebo dokonce ani účelné.
Změna myšlení je založena na nácviku tohoto uvažování. Lze jej založit na autosugesci, tedy tom, že si opakovaně, sami pro sebe pronášíte určité jednoduché věty, například:
- Nikdo není dokonalý.
- Každý se dopouští chyb.
- Udělá-li někdo chybu, neznamená to, že je neschopný.
- Každý má někdy špatný den apod.
Vztahuje-li se váš perfekcionismus i ke snaze udržovat co nejlepší vztahy s ostatními, můžete použít i prohlášení typu: Nikdo není vůči ostatním stále jen příjemný. Nikdo není u všech lidí oblíbený.
Podobná metoda je založena na uvědomění si, že na danou věc nepohlížejí všichni stejně. I zde lze využít určitých otázek, například:
- Jak by podobnou situaci hodnotili jiní (např. určitá konkrétní osoba)?
- Je možné se na věc dívat i jiným způsobem?
- Co bych poradil kolegovi, který zápasí s podobným problémem?
Důležité je často i získání vyššího nadhledu. K perfekcionismu totiž často přispívá tendence zaměřovat se především na detaily. Příkladem je sklon zabývat se otázkou, jaký druh písma použít v e-mailu.
Zbavit se tohoto sklonu opět pomůže několik vhodně zaměřených otázek, například: Záleží na tom skutečně? Co nejhoršího by se mohlo stát? Kdyby se stalo to nejhorší, co by to pro mě osobně znamenalo? Bude na tom záležet i zítra, za týden nebo za rok?
Čtěte také |
Obdobnou pomůckou je snaha zaměřit se na pozitiva. Pro perfekcionismus je totiž typická i koncentrace na nedostatky práce. Můžete ho proto potlačit, budete-li se vědomě snažit nalézt, co je na vaší práci či práci vašich spolupracovníků naopak velmi dobré. Nebude-li se vám na ní něco líbit, můžete se například pokusit nalézt alespoň tři rysy, se kterými spokojeni jste.
Změnu „perfekcionistického myšlení“ lze v neposlední řadě založit i na změně přístupu ke kritice. V jeho pozadí je totiž často tendence brát jakoukoli, i dobře míněnou kritiku jako útok, kterému je třeba se bránit. Změna postoje ke kritice spočívá v tom, že k ní přistoupíte jako k podnětu, který vám ukazuje, jak svou práci zlepšit.
Zbavit se perfekcionismu neznamená stát se ledabylým
Na závěr krátkou poznámku. Snaha o snížení požadavků na sebe sama neznamená, že se v jejím důsledku stanete nedbalým či lehkomyslným. Realistické požadavky na sebe sama nám totiž umožní vykonávat svou práci jako celek co nejlépe a velmi pravděpodobně lépe než dosud. Současně však bez toho, abychom jí obětovali své zdraví.
Nejste-li si jisti, které požadavky na sebe sama byste měli v určitých situacích snížit, pomohou opět určité otázky. Například:
- Které okolnosti hovoří pro dodržení stávajících požadavků a které proti nim?
- Vedou tyto požadavky vždy skutečně k úspěchu?
- Nevedou ke sklonu prodlužovat či odkládat odevzdání úkolů?
- Vedou občas k začarovanému kruhu spojeného s tím, že pro práci na svých úkolech nemáte dostatek času?
Domníváte-li se stále, že vám perfekcionismus pomáhá, položte si i otázku, jakou cenu přináší vašemu okolí.
