Domácí hospic Cesta domů, který poskytuje všestrannou péči umírajícím a jejich rodinám, má vedoucí sestru. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jí nebyl Pavel Klimeš. Šéfuje týmu sester, má na starosti provoz paliativní ambulance i smlouvy s pojišťovnami. Lidé mu často říkají pane doktore, protože pořád ještě nejsou zvyklí na to, aby se o ně starala zdravotní sestra-muž. Nakonec ani samotný název povolání nepočítá s mužským prvkem, jsou to praktické nebo všeobecné sestry.
A jak zareagujete, když dovedete prvně dítě do mateřské školy a tam vás přivítá učitel? Nezarazí vás, když vám v práci přijde poladit počítač správce sítě v podobě půvabné ženy? Jste už připraveni na to, že muži budou vykonávat profese, které považujeme za ryze ženské, a naopak? A umíte si představit, že byste sami dělali nějakou takovou práci?
Školství se zatím nemění
„Když se díváme na základní data, je vidět, že se dříve typicky ženské a typicky mužské profese malinko mísí a přibližují. Nedochází ke skokovým změnám, ale postupně se do tradičně mužských profesí dostávají ženy a naopak,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, vedoucí analytik společnosti Alma Career, která mimo jiné provozuje portál Jobs.cz.
Zároveň ale dodává, že to není tím, že by si výrazněji než dříve jedno nebo druhé pohlaví vybíralo specifické učňovské obory nebo střední školy. Tam zůstává docela velká bariéra, jít na zdravotní školu nebo učit se řemeslo, to je pořád buď dívčí, nebo chlapecká záležitost.
Může o tom vyprávět Martina Chotová Wimmerová. Vystudovala obchodní akademii, kde se to holkami jen hemžilo. Pak ji ale dědeček jejího tehdejšího přítele přitáhl k neženské profesi – byl kominík a Martinu zaučil, bral ji s sebou. „Věděla jsem, že mě nebude bavit vysedávat v kanceláři,“ dodává Martina, která se rozhodla dodělat si kominické učiliště. Byla tam jako bílá vrána, s muži studovaly dvě ženy.
Přece jen se už ale najdou oblasti, kde už se rozdíly mezi typicky ženskými a mužskými obory stírají. „Více se to mísí v terciární úrovni vzdělávání, víc lidí má vysokoškolské vzdělání a například ženy už častěji jdou na technické a technologické obory, studují strojírenství, energetiku, IT,“ říká Dombrovský.
Kartami zamíchá i trh práce
Vybrat si hned na základní škole povolání může být pro někoho velmi těžké, skoro až nemožné. Pavel Klimeš, o němž už byla řeč, se původně vyučil řemeslu, ale s přibývajícími léty zjistil, že ho láká pomáhat lidem. Dostudoval si obor všeobecná sestra, pracoval na urgentním příjmu a na interně, kde stále ještě mívá služby. Ke zdravotní škole přidal několik specializací a způsobilostí – třeba dětskou paliativní péči pro pomoc nevyléčitelně nemocným malým pacientům, loni se stal odborným pracovníkem na katedře ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Je příkladem toho, jak lze od základu změnit obor a být dobrý i v tom, který je spojován s jiným pohlavím.
K tomu bude podle Dombrovského docházet čím dál víc i kvůli situaci na trhu práce: „Profese se mísí častěji než dříve i proto, že lidi nedělají celý život jedno povolání, nemají jedno zaměření, postupně si doplňují kvalifikaci, rekvalifikují se. “ Po dvaceti i více letech přijdou o zaměstnání a už ho v daném regionu třeba těžko hledají anebo zjistí, že ve své profesi dosáhli stropu, nemají se kam dál vyvíjet, a tak změní obor. Příkladem může být oblast služeb a sociální péče. Populace stárne, je potřeba zapojit víc lidí do péče o seniory. Do sociálních služeb, tedy donedávna typicky ženské oblasti, se častěji dostávají i muži, a to nejen například na rozvoz nákupů nebo obědů.
Samozřejmě to funguje i opačně, také ženy pronikají do typicky mužských profesí, hlavně do IT oborů. „Často to souvisí s mateřstvím,“ vysvětluje Dombrovský. „Návrat na původní pozici po takové pauze v kariéře může být pro některé ženy složitý, a tak hledají odvětví, kde je perspektiva. A IT je oblast, která nabízí hodně možností, ženy o ni mají velký zájem. Když si připustí, že to zvládnou, mají o šance postaráno. Podobným odvětvím bude čím dál víc i energetika.“
Změna profese bude běžná
Příležitosti budou mít hlavně lidé, kteří nebudou jako dřívější generace žít v domnění, že v jednom zaměstnání nebo jedné profesi stráví celý život. Často jde hlavně o to, správně si to nastavit v hlavě, nezabývat se předsudky. „To víte, že na mě ze začátku klienti koukali s pusami dokořán,“ říká kominice Martina Chotová Wimmerová. Dnes má ale plný kalendář, jednu zakázku za druhou, mohla by pracovat od nevidím do nevidím. „Kominictví se věnuje už i můj muž, posílám ho na čistění komínů, sama dělám vložkování. “ Tedy tu náročnější činnost. Martina k práci přitáhla i dvě kamarádky, které jí pomáhají, ač jsou profesí pojišťovačky.
„Čísla mluví jasně,“ dodává Dombrovský. „Před covidem v roce 2019 jen patnáct nebo sedmnáct procent lidí připouštělo, že si dovedou představit, že by změnili profesi, dnes už je to čtyřicet procent. “ A tak se čím dál víc budou prolínat i ženská a mužská povolání. „Zvyknou si i firmy,“ doplňuje expert z Alma Career. „Důležité je, aby ženy v mužském kolektivu a muži v tom ženském měli dobré pracovní podmínky, aby se tam necítili nemístně, nepatřičně.“
„A paní, kdy přijde ten kominík?“ Lidé si na nové role musejí zvyknout.V mateřské škole v Ostravě-Mariánských Horách mají děti pana učitele. Jan Fajmon vystudoval předškolní a mimoškolní pedagogiku na střední škole. „Už předtím jsem vedl různé kroužky pro děti, jezdil na tábory jako vedoucí. Po přerušení studia na vysoké jsem získal místo ve školce v Příboře, kde se má kariéra rozjela naplno. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na úžasnou kolegyni ve třídě, se kterou jsem se znal z dob studia, na skvělou paní ředitelku a fungující kolektiv. Postupně jsem si uvědomil, že práce s dětmi mě naplňuje a baví víc a víc,“ vyznává se. Několik rodičů přiznalo, že Jana při prvním setkání považovali za jednoho z tatínků, který přivedl svoje dítko. „Rodiče mohou mít různé názory, ale většina z nich oceňuje rozmanitost a pozitivní vliv mužského učitele na vývoj jejich dětí. Občas jsem se setkal s ostychem či nedůvěrou, ale většinou stačil první školní týden k tomu, aby mě děti doma vykreslily a rodiče už potom chodili s úsměvem.“ Děti podle něj na muže učitele pohlížejí s velkým zájmem a zvědavostí. „Může být pro ně vzorem a přinést do třídy nový pohled a energii, ale také dětem nabídnout různé perspektivy a dovednosti, mimo jiné je inspirovat k objevování nových zájmů, například v oblasti sportu, vědy nebo techniky. Mám jiný přístup než kolegyně, ale vždy se doplňujeme.“ Kominice Martina se i dnes setkává s rozpačitostí u nových klientů. Ptají se jí: „A kdy přijde ten kominík?“ Někdy čelí i narážkám ze strany mužů zákazníků, třeba jí poté, co jim spraví komín, nabízejí, že ji umyjí. „Něco takového mě nerozhodí,“ říká se smíchem. Její klienti si ji nemůžou vynachválit. „Jako ženská musím být totiž pečlivější a dělat všechno precizně, protože si mě budou pamatovat. Když se jich někdy ptám, kdo jim kdysi tak špatně vyvložkoval komín, nevědí, prostě nějaký chlap. Kdybych to odbyla já, nebyla bych tak anonymní.“ |
