Evropská unie nestanovila, jak dlouhé by toto přechodné období mělo být. Je stanoven pouze rámec, ve kterém se mohou současné členské státy EU pohybovat od možnosti úplného uvolnění pracovního trhu pro občany kandidátských zemí ode dne vstupu těchto zemí do EU až po dvou-, pěti- či sedmileté období, kdy bude přístup na trhy těmto občanům limitován.
Během prvních dvou let po vstupu České republiky do Evropské unie by tak měl být pohyb českých pracovníků podroben národnímu režimu jednotlivých členských států. Po uplynutí těchto dvou let by se měla tato oblast začít řídit společnými pravidly EU a měl by být uplatňován zcela volný pohyb pracovníků. Členské státy Evropské unie mohou nicméně po těchto dvou letech rozhodnout o prodloužení doby uplatňování národního režimu v jednotlivých členských státech o další tři, respektive dále o další dva roky až celkem na pět let.
Požadavek na prodloužení přechodného období však bude muset být ze strany jednotlivých členských států věrohodně zdůvodněn a podložen, například vážným ohrožením národního pracovního trhu. Podle dostupných informací deklarovalo již nyní možnost svobodného pohybu pracovníků pro občany České republiky, to jest od prvního dne vstupu naší země do EU, několik členských států unie, mezi nimi Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Irsko a neformálně i Řecko. Německo, Rakousko, Belgie a Finsko prohlásily, že budou uplatňovat po přechodné období své národní režimy k ochraně pracovního trhu, ale tyto režimy budou pro občany České republiky velmi liberální. S ostatními státy v současné době Česká republika o této otázce nadále vyjednává.
