Nejprve trochu teorie. Pracovní úraz je z pohledu legislativy definován jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Jak to vysvětlit?
Plnění pracovních úkolů - výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru či z dohod, nebo jiné činnosti vykonávané na příkaz zaměstnavatele a činnosti, která je předmětem pracovní cesty.
Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů - zahrnuje úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před začátkem práce nebo po jejím skončení. Patří sem i vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele a cesta tam a zpět. Nepatří sem ovšem cesta do zaměstnání a zpět, stravování, jiná vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta tam a zpět.
Au, to bolí, co mám dělat?
Pokud se tedy stane úraz, je prioritou poskytnout první pomoc případně zajistit odborné lékařské vyšetření. Hned, jak je zaměstnanec schopen, musí úraz ohlásit svému přímému nadřízenému. V nepřítomnosti vedoucího zaměstnance jeho zástupci, nebo alespoň jinému zaměstnanci. A musí prokázat, kde, kdy a za jakých podmínek se mu úraz stal. Podstatně složitější je situace samozřejmě pro člověka, který utrpěl menší úraz a zároveň nemá svědky anebo provádí práci osamoceně.
Čtěte také |
Zda bude úraz posuzován jako pracovní, rozhoduje pouze zaměstnavatel. A to poté, co vyšetří příčiny a okolnosti, pokud možno za účasti postiženého zaměstnance a svědků. Přitom minimálně do doby ohledání místa úrazu nesmí, aniž by k tomu měl vážné důvody, měnit stav na místě úrazu.
Zaměstnavatel následně vyhotoví záznam o úrazu a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny, nebo úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá zaměstnanci, případně rodinným příslušníkům, pokud o něj požádají.
Jak je to s odškodněním úrazu
Zaměstnavatel je ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pokud je úraz uznán jako pracovní, zajišťuje zaměstnavatel odškodnění zaměstnanci. A to buď přímo a náhradu poté uplatňuje u své pojišťovny, nebo může odškodňovat pojišťovna zaměstnance po dodání potřebných podkladů z firmy.
Zákoník práce stanovuje navíc povinnost zaměstnavatele vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty. Praxe je spíš taková, že se úraz odškodňuje až po ukončení pracovní neschopnosti, kdy je známá výše nemocenských dávek. Pokud by to zaměstnanci způsobilo finanční problémy, může se se zaměstnavatelem dohodnout na záloze.
U pracovního úrazu či nemoci z povolání je hrazena:
- Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti - přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu, nebo odměny z dohody a plnou výší nemocenského.
- Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti - přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání.
- Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění - se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Lékař vystavuje zaměstnanci posudek o bolestném, ve kterém je bolestné i ztížení společenského uplatnění hodnoceno body. Za každý bod se vyplácí 250 korun.
- Náhrada s dalšími účelně vynaloženými náklady - může to být vyúčtování lékařských nákladů, nákladů na jízdné, náklady na jízdné osobním automobilem, vyúčtování nákladů na léky, ale i poplatek za vystavení posudku o bolestném.
- Náhrada věcné škody - je uvedena v zákoníku práce, například rozbité hodinky nebo brýle.
Zaměstnavatel odškodňuje úraz s pracovní neschopností, ale i úraz bez pracovní neschopnosti, který může být lékařem ohodnocen body podle vyhlášky.
Nemoci z povolání se těžko prokazují
Nemoc z povolání je nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Typický pro nemoc z povolání je její dlouhodobý vznik. Nejčastěji se objevují u lidí pracujících v dolech a ve zdravotnictví.
Ne každé onemocnění, které se projeví následkem výkonu profese, pod tento pojem spadá. Musí splňovat několik podmínek:
- Onemocnění musí být na seznamu nemocí z povolání, který vydává vláda.
- Musí existovat prokazatelná souvislost mezi nemocí a výkonem profese nebo prostředím, ve kterém zaměstnanec pracoval.
- Musí být nemoc z povolání uznána. Pokud zaměstnanec začne mít zdravotní potíže a myslí si, že by mohly souviset s jeho prací, měl by se vydat stejně jako při každé jiné nemoci k praktickému lékaři. Ten ho následně odešle na akreditované pracoviště - středisko nemocí z povolání, které má výhradní kompetence v uznání nemoci z povolání.
V případě, že lékař odmítá zaměstnance do střediska doporučit, může se tam vydat i sám. Pokud budou mít ve středisku nemocí podezření, že nemoc souvisí s povoláním, zahájí šetření. Krajská hygienická stanice prověří podmínky na pracovišti za účasti zaměstnance.
Na základě výsledků hygieny vydá středisko lékařský posudek, ve kterém zaměstnance buď uzná, nebo neuzná nemocným z povolání. Proti posudku lze podat návrh na jeho přezkoumání, stejnou možnost má i zaměstnavatel.
Pokud je zaměstnanci nemoc z povolání uznána, měl by se přihlásit o odškodné. Postup je podobný jako u pracovního úrazu. Nárok na náhradu za ztrátu výdělku se nepromlčí, uplatnit ho lze až pět let poté, co se nemoc projeví, a ještě déle poté, co zaměstnanec u daného zaměstnavatele přestal pracovat.
Triky zaměstnavatelů, jak pracovní úraz neuznat
Proč zaměstnavatelé častokrát nechtějí pracovní úraz uznat? Důvodů je několik:
U velmi malých firem může být důvodem administrativa spojená s vedením povinné agendy, následně proces vyřizování s pojišťovnou. Tito zaměstnavatelé nezřídka nutí zaměstnance, aby si úraz odškodnili sami, například prostřednictvím své soukromé pojistky. Samozřejmě s tím, aby úraz popsali trochu jinak, než se stal. V tomto případě zaměstnanec přichází o jedno odškodnění.
U větších firem může být důvodem to, že závod, kde se úraz stal, bude mít horší hodnocení, nebo to, že při vyšším počtu úrazů dojde k navýšení pojistného samotnou pojišťovnou. Zaměstnavatel tak někdy motivuje pracovníky benefitem, například příspěvkem na zdraví. Ten získávají zaměstnanci celého pracoviště za bezúrazový průběh v určitém období. Paradoxně si tak jedinec raději vezme při úrazu dovolenou, aby nezkazil ostatním dobrý výsledek hodnocení.
Firmy se také obávají toho, že s vyšším počtem úrazů nebo nemocí z povolání se na ně více zaměří kontrolní orgány, například inspektoráty práce nebo krajské hygienické stanice a dočkají se sankcí za nedodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
