Pracuji v soukromé firmě v Ostravě. Ve smlouvě mám uvedeno, že místo výkonu práce je Česká republika. Zaměstnavatel mě vysílá na týdenní cesty mimo město a platí pouze příspěvek 25 korun na stravenku. Je to správně?
Firma nepostupuje správně, a to ani v proplácení výdajů při pracovních cestách a ani při vyplácení příspěvku na stravenky ve dnech, kdy jste na pracovní cestě. Zároveň chci zmínit jednu věc, která s vaším problémem souvisí. Je sice možné, aby jako místo výkonu práce byla uvedena i celá Česká republika, ale protože je místo výkonu práce vymezeno šířeji než jedna obec, měl byste mít v pracovní smlouvě rovněž sjednáno, co je pravidelným pracovištěm. To je totiž právě údaj, který je důležitý pro účely cestovních náhrad. Zde platí podmínka, že pravidelné pracoviště nemůže být sjednáno šířeji než jedna obec.
A co když mi místo výkonu ve smlouvě nespecifikují?
Pokud by přesto místo výkonu práce či dokonce pravidelné pracoviště bylo sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště vždy jen obec, a to taková, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty. To může být například obec, kde máte bydliště nebo kde má sídlo firma, v níž pracujete a odkud se na pracovní cesty vydáváte nejčastěji.
Co všechno by mi tedy měl zaměstnavatel na cestách platit?
Pokud vás firma vyšle na pracovní cestu, náleží vám podle zákoníku práce stravné. Pokud používáte vlastní automobil, náleží vám náhrada za používání silničních motorových vozidel, jinak náhrada jízdních výdajů za použití hromadného dopravního prostředku včetně taxi. Dále je vám zaměstnavatel povinen proplatit náklady za ubytování, případně další vedlejší náklady, jejichž výši je třeba prokázat.
Jak velké má být stravné?
Tuzemské stravné pro rok 2014 je stanoveno vyhláškou č. 435/2013 Sb. Tato vyhláška mění některé paragrafy zákoníku práce, který poměrně nešťastně stanovil konkrétní výši některých náhrad již přímo v zákoně a které byly aktuální v době nabytí platnosti zákoníku a v dalším období doznaly a budou doznávat změn.
Za každý kalendářní den pracovní cesty musí tedy zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci v roce 2014 stravné takto:
- 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
- 102 Kč, trvá-li pracovní cesta 12 až 18 hodin
- 160 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin
Poznamenávám, že jde o částky minimální, které musejí být zaměstnanci vyplaceny. Zaměstnavatel může na stravném vyplatit zaměstnanci i více, ovšem stravné vyplacené nad rámec minimálních zákonných limitů nebude daňově uznatelným výdajem.
A kolik dostanu, pokud používám na cesty vlastní auto?
Pokud jde o náhradu za použití silničního motorového vozidla, sazba základní náhrady za jeden kilometr jízdy činí 3,70 koruny. Dále zaměstnanec prokazuje cenu za pohonné hmoty dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. V případě, že skutečná cena za pohonné hmoty nelze prokázat, využijí se průměrné ceny stanovené každoročně vydávanou vyhláškou.
Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí:
- 35,70 Kč - benzin 95 oktanů
- 37,90 Kč - benzin 98 oktanů
- 36 Kč - motorová nafta
A mám nárok na stravenky?
Oproti cestovním náhradám jsou stravenky benefitem. Neexistuje ani zákonná povinnost zaměstnancům zajistit stravování, natož jej plně hradit nebo na něj přispívat. Zaměstnavatel je pouze povinen zaměstnancům stravování umožnit. Zajištění stravování v průběhu pracovní směny je plně osobní věcí zaměstnance.
Zaměstnavatel se může na základě svého rozhodnutí na zajištění stravování svých zaměstnanců finančně podílet třeba právě tím, že zaměstnancům poskytuje tzv. stravenky. Nevzniká na ně ale právní nárok, na rozdíl od stravného.
Zaměstnavatel tedy nepostupuje správně, co mám dělat?
Doporučuji, abyste se na něj obrátil a požádal ho o nápravu současného stavu, a to jak do budoucna, tak i zpětně. Pokud by tak nehodlal učinit dobrovolně, mohl byste řešit věc i soudní cestou, kde je poměrně vysoká šance, že uspějete. Je rovněž možno podat podnět k oblastnímu inspektorátu práce na prošetření situace ve vaší firmě.
