„Průměrná denní pracovní doba českého zaměstnance byla v roce 2020 osm hodin a třicet minut. Podle šetření Eurostatu z května 2020 Češi ročně napracují o více než 100 hodin navíc, než je průměr v Evropské unii,“ říká Jan Klusoň z platformy Welcome to the Jungle, která průzkum pracovního tempa prováděla.
Delší volno zajímá stejně manažery jako dělníky. Lidi, kteří léta pracují, i ty, kteří se na své pracovní angažmá teprve chystají.
„Mezi benefity, které naši uchazeči nejčastěji zmiňují, patří pružná pracovní doba a práce z domova. Dále pětitýdenní dovolená a sick days, tedy možnost zaměstnance vzít si volno z důvodu zdravotní indispozice,“ říká Karel Novák, šéf oddělení Professional Services z analytické platformy GoodData.
Hlavní motivací pro zkrácení pracovního týdne na čtyři dny je zaujmout uchazeče o práci a zvýšit loajalitu stávajících zaměstnanců. „V sektoru podnikových služeb zaznamenáváme rostoucí počet firem, které komprimovaný pracovní model testují. Díky této inovaci si totiž dokážou udržet, a dokonce posílit loajalitu a spokojenost svých zaměstnanců,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL.
Zatímco v mladých technologických firmách experimentují s různou délkou pracovní doby, v korporacích a výrobních podnicích se dodržení osmi- a vícehodinových směn pět dní v týdnu nevzdávají. Někde naopak zaměstnancům ještě něco práce přihodí.
Z kancelářských profesí se to nejvíce týká lidí z obchodu a marketingu. Na velké množství práce si v průzkumu společnosti Grafton Recruitment stěžuje téměř polovina z nich. „Do rostoucí míry stresu a přepracování se pak promítá také práce přesčas, kterou musí často vykonávat až pětina zaměstnanců. Další polovina pracuje nad rámec svých povinností alespoň občas,“ popisuje Martin Malo, ředitel agentury.
Volno podle zásluh
Je třeba říct, že například čtyřdenní pracovní týden v mnoha podnicích fungovat nikdy nebude. „Firmy, které neposkytují flexibilnější charakter práce, nemohou takovou nabídku učinit. Typicky výrobní závody, které dělají na několik směn sedm dní v týdnu, by musely nabírat nové lidi, aby vykryly ztráty. To může být velmi složité a finančně náročné,“ míní Jan Klusoň.
Svým pracovníkům tak mnozí zaměstnavatelé nabízejí volno navíc jako benefit. Nejrozšířenější verzí je jeden týden placené dovolené navíc. Ne vždy jej ale může zaměstnanec využít ve chvíli, kdy sám potřebuje. Někdy je pátý týden vyhlášen jako podnikové volno, jinde jej „spotřebovávají“ po celý rok. „Měli jsme jen čtyři týdny dovolené, pátý týden volna se rozpustil v pátečních směnách, které byly celoročně o hodinu kratší,“ říká bývalý dělnický mistr Karel Hrdlička.
Ani to však nemusí být konečná. Personalisté, kteří chtějí lidi ve firmě udržet nebo přilákat, mají v záloze i další dny volna navíc.
„V balíčku benefitů firma může poskytnout i další volné dny, například v podobě věrnostního volna, zdravotního volna, narozeninového volna – možností je mnoho. Ve všech těchto případech se jedná o nadstandardní placené volno, jehož podmínky čerpání stanoví společnost v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisem,“ poznamenává Dagmar Holíková z personálně poradenské společnosti Hays.
