Stále více Čechů touží po rovnováze mezi pracovní a osobním životem. V roce 2021 to podle studie o pracovním tempu v Česku společnosti Welcome to the Jungle bylo 87 procent. A není se čemu divit. Češi ročně napracují o více než 100 hodin navíc, než je průměr v Evropské unii.
Dokládají to i čísla z šetření Eurostatu z května 2020. To ukázalo, že pracovní doba v Česku je 39,3 hodiny týdně, což je více než o tři hodiny vyšší průměr než v celé Evropské unii. Takové pracovní tempo ovšem oddaluje otázku čtyřdenního pracovního týdne, který je v zahraničí čím dál více skloňovaným pojmem.
Severské země jdou příkladem
Zdárným příkladem může být Island, který po několikaletém testování umožňuje 86 procentům svých zaměstnanců čtyřdenní pracovní týden. Studie na Islandu totiž prokázaly, že došlo k významnému zlepšení kvality života, optimalizaci pracovního procesu, zvýšení produktivity a bližší spolupráci mezi kolegy.
To dokazuje i studie ze Švédska, která mezi lety 2015–2017 sledovala sestřičky v domovech důchodců. Těm jejich pracovní dobu snížily na 6 hodin denně. Výsledkem byla nižší nemocnost, lepší fyzické i psychické zdraví a zároveň lepší zapojení do pracovního procesu, což se projevilo hlavně navýšením počtu aktivit pro pacienty, které vzrostlo o 85 procent.
Jakou cestu volí Belgie a Francie
Pilotní projekt kratšího pracovního týdne testují také ve Španělsku. A téma aktuálně rezonuje i v dalších zemích Evropské unie. Například belgická vláda se v současnosti snaží rozhýbat tamní pracovní trh nabídkou čtyřdenního pracovního dne, který stlačuje 38 hodin do čtyř dnů.
Jak bude systém fungovat, je otázkou budoucích let. Bojovníci za čtyřdenní pracovní týden iniciativy 4 Day Week Campaign prosté stlačení pracovního času do čtyř dnů kritizují, protože není odpovědí na stres, vyhoření ani přepracovanost zaměstnanců.
Ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu přistupují i v zemi galského kohouta. Právě zde se inspiruje i česká pobočka společnosti Welcome to the Jungle, která o tomto modelu rovněž uvažuje. „Pracovní tempo bylo vždy odpovědností společnosti. Dnes nám čtyřdenní pracovní týden otevírá zcela nové možnosti,“ říká CEO Welcome to the Jungle Honza Klusoň. Umožňuje jim to nastavit cíle a nechat zaměstnance zorganizovat se podle svých potřeb, jak uznají za vhodné. „Dochází k jistému přenosu odpovědnosti ze společnosti na zaměstnance, a to považuji za poměrně revoluční,” dodává Klusoň.
Společnost se inspirovala ve francouzské centrále, kde čtyřdenní pracovní týden funguje od října 2019. Zavedení zkráceného pracovního týdne vedlo k prodloužení průměrné doby strávené v práci z 8 hodin 40 minut na 9 hodin a 10 minut denně. „Ve Francii si určili volný den na středu nebo pátek, protože ve středu děti nechodí do školy, ale mají různé kroužky. Původně museli také vychytat některé chyby, volný den si totiž stanovili na jakýkoliv den, a pak byl problém se v kanceláři potkat,” popisuje Klusoň.
První vlaštovky u nás
A myšlenka nižšího počtu hodin oslovuje i další firmy na českém pracovním trhu. „Zkrácený pracovní týden nyní testuje několik firem z oboru podnikových, IT a zákaznických služeb. Nejčastěji jde o zkrácení ze standardních 40 hodin na 32 hodin se zachováním stejné mzdy i benefitů,“ uvedl Jonathan Appleton, ředitel oborové asociace ABSL.
Obor díky stále intenzivnějšímu využívání moderních technologií dokázal výrazně zvýšit efektivitu i produktivitu a firmy tímto přístupem mohou prohlubovat loajalitu svých lidí. „Navíc v segmentu IT je systém projektového řízení a organizace práce velmi propracovaný a tyto firmy jsou u většiny pozic schopné měřit a řídit výkon zaměstnanců,“ zdůrazňuje Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup.
Proč u nás nejde o „masovku“
A právě zde je zakopaný pes, tedy důvod, proč u nás touto cestou nejde více firem. Velkým rizikem zkráceného pracovního týdne je již zmíněná osobní zodpovědnost za práci. „Často se totiž stává, že firmy sice zavedou zkrácený pracovní týden, ale objem odvedené práce zůstává stejný. Takže to, co se dříve udělalo za pět dní, nyní musí všichni zvládnout za čtyři. A to může být pro spoustu lidí kámen úrazu,“ myslí si Martina Machová, personální ředitelka Sodexo Benefity.
U většiny kancelářské práce přitom určitě zavedení kratšího pracovního týdne možné je, ale musí se zvýšit její produktivita, ve které v České republice oproti zemím, kde se pracuje méně, zaostáváme. „Jinými slovy, teprve ve chvíli, kdy se naučíme, že práce neznamená sedět v kanceláři od devíti do pěti, ale odvádět výkon, tak se otevřou dveře pro kratší pracovní dobu,“ konstatuje Machová.
Také podle Michala Nováka z pracovního portálu Profesia.cz naše firmy většinou netvoří dostatečnou nadhodnotu proto, aby si zkrácení pracovní doby mohly dovolit. A podobně to vidí i další odborníci. „Až bude efektivita práce na úrovni západní Evropy a bude dostatek volných pracovních sil, tak může přijít shora nějaký široký konsensus, který by zavedl kratší pracovní týden pro všechny zaměstnance,“ říká Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment. Zdůrazňuje ale, že by určitě nedávalo smysl zavést jej pouze pro někoho, například jen pro státní zaměstnance. „Sice se diskutuje o tom, že čtyřdenní pracovní týden by mohl vést ke ztenčení státní správy, podle našeho názoru by však jeho zavedení mělo přesně opačný efekt,“ uvedl Novák.
Rovněž by muselo dojít také k nějakému omezení výše přesčasů, aby se jimi zkrácení pracovní doby nenahrazovalo.
Co s tím ještě souvisí
A pak je zde ještě řada dalších věcí, které by se musely změnit, přizpůsobit. Především další instituce a služby. Vezměme si například zkrácení pracovní doby na 36 hodin (tedy o „půlden“ méně) s tím, že rozložení by bylo na 4 pracovní dny (9 hodin v 1 pracovní dnu). „S takovým rozložením by mohli mít problém rodiče dětí v předškolním věku,“ upozorňuje Kateřina Krist, HR manažerka BNP Paribas Cardif. Dnes totiž školky standardně zavírající ve velkých městech v 17 hodin, v menších městech a na vesnicích často dokonce v 16 hodin. To by pro tento režim bylo zcela nevyhovující.
„Dále by na podobný režim musela zareagovat i doprava. Posílit spoje v jiných hodinách, například z menších vesnic do měst, kdy je doprava nastavena na osmihodinovou pracovní dobu,“ poukazuje na další možnou komplikaci Kateřina Krist. Z tohoto pohledu by podle ní bylo jednodušší implementovat změnu na 35 hodin po 7 hodinách v 5 pracovních dnech.
Efektivní mohou být i jiná řešení
Oslovené firmy a personální agentury se však shodují v tom, že lepší variantou by i do budoucna bylo nechat nastavení pracovního schématu na zaměstnavatelích. I s ohledem na to, že ve výrobních podnicích nebo službách je zkrátka produkce závislá na odpracované době. „V našich provozech tak bohužel čtyřdenní pracovní týden není reálný,“ potvrzuje Jaroslava Šindelářová, HR manažerka společnosti Geis CZ, která se zaměřuje na přepravu a skladovou logistiku.
Možnosti pro variabilitu zde ale určitě přesto jsou. Například Michal Novák vidí jako účelnější nabídku kratších pracovních úvazků za dobrých platových podmínek nebo nabídku sdílených míst. Což by mohlo pomoct vyřešit i problém stárnutí populace, s nímž se naše ekonomika bude muset vyrovnat.
Nebo by prostě firmy mohly přestat bazírovat na striktní pracovní době a dát zaměstnancům flexibilitu. Samozřejmě v oborech, kde to umožňuje povaha práce. „Pokud nadřízení dokážou se svými týmy pracovat tak, aby jim dávali motivující přesná zadání a jasné požadavky na výstupy, tak potom mohou přestat řešit to, jestli pracují pět nebo čtyři dny v týdnu a kolik hodin každý den,“ říká Machová. Někomu totiž může vyhovovat pracovat čtyři dny naplno od rána do večera, ale někdo jiný si raději trochu zkrátí pracovní dobu každý den, ale pracuje všech pět dnů.
