Na současném trhu práce je stále silněji slyšet, že kdo chce, práci najde. Nezaměstnanost je minimální, firmy se o uchazeče téměř perou. Jenže pro kategorii nad 50 let jde spíše o mýtus. Padesátníci a šedesátníci se totiž při hledání práce stále setkávají s projevy skryté diskriminace.
Připravte se na klidné stáří |
„Co víme od našich klientů, ve většině případů představuje zásadní problém už dostat se k samotnému pohovoru. Bez odpovědi zůstávají rozeslané životopisy, v nichž zájemce nechá své datum narození,“ říká Monika Červíčková, zakladatelka neziskové organizace Plus 50, která se snaží upozorňovat na problémy starších občanů v zaměstnanecké politice.
Jednou z klientek Plus 50 je i paní Jiřina. Ta vystudovala mezinárodní právo, pracovala ve státní správě a mezinárodních organizacích, po roce 1990 absolvovala studijní pobyty v zahraničí. Pak žila v Mexiku, kde pracovala jako externí dopisovatelka pro DeutscheWelle a získala zkušenosti v soukromé obchodní společnosti. V Mexiku také stačila s kamarádem založit malou firmu v oblasti cestovního ruchu, vdát se, porodit syna, ovdovět.
Nepřehlédněte |
Po odjezdu z Mexika se Jiřině naskytla zajímavá pracovní příležitost, a to v Evropské komisi v Lucemburku. Tehdy ještě netušila, že bude na dlouhou dobu poslední. Po návratu do Prahy jí bylo 55 let a o její zkušenosti jako by najednou profesní svět ztratil zájem. „Stále dokola absolvuji nejrůznější pracovní pohovory, nicméně bez valného výsledku. Přestože mluvím anglicky, španělsky, rusky, francouzsky a německy, zjevně mi není nadprůměrná jazyková vybavenost k užitku,“ říká sedmapadesátiletá Jiřina.
Personalisté: proč u nás vlastně chcete pracovat?
České ženy jsou podle ní vzdělané a chudé. Když překročí padesátku a přijdou o práci, najednou nikoho nezajímá jejich dosažené vzdělání, zkušenosti, jazykové znalosti ani délka praxe. „Na založení IT startupu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá. A pořád se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme zacházet s počítačem a neovládáme jazyky,“ stěžuje si žena.
Kolikrát prý zajásala nad inzerátem s pracovní nabídkou „vhodné pro každý věk“. Vzápětí však zjistila, že jde ve skutečnosti o práci v mladém kolektivu vhodnou pro absolventy. „Často jsem slýchala otázku, proč se ucházím o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí, mluvím několika jazyky a jsem překvalifikovaná. Málokdo z personalistů si uvědomuje, jaký problém je uživit adolescentní dítě, v mém případě šestnáctiletého syna,“ vysvětluje Jiřina důvod, proč se uchází i o nižší pozice.
Zatím dobrý příklad moc netáhne
Podle posledních údajů z úřadu práce bylo v září přes sto tisíc nezaměstnaných ve věku padesát a více let. Představují něco málo přes 35 % z celkového počtu všech nezaměstnaných. Takže snahy některých firem zapojit více starších osob do týmu, propojit je s mladými lidmi a využít je jako mentory, zatím nejsou až tak inspirativní pro ostatní.
„Je nás mnoho, co nemůžeme najít po padesátce práci. Nakonec možná skončí vzdělané české padesátileté ženy jako kdysi v padesátých letech minulého století ve skladech a věznicích nebo jako vrátné, uklízečky, pokladní v supermarketech či prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v takovém věku odepsaná,“ dodává Jiřina.
Prekarizace - práci mám, ale vyhráno ne
Podle Moniky Červíčkové z Plus 50 ovšem problémy se zaměstnáváním padesátníků nekončí ani v případě, když najdou uplatnění. „Stále častěji se setkáváme s takzvanou prekarizací, tedy s prací na dobu určitou. Zaměstnavatelé mnohdy dříve narozeným prostě nedůvěřují, a tak jim nabídnou omezenou smlouvu,“ říká Červíčková a dokládá toto tvrzení čísly.
Ve věkové skupině zaměstnanců do 29 let je 15 procent smluv na dobu určitou, v kategorii nad 60 let věku už je to 27 procent. Lidé nad 60 let jsou tak zaměstnáváni téměř dvakrát častěji na smlouvu určitou než mladí.
Zvyšující se podíl prekarizace má své důvody. Starší kandidáti musejí zvládnout dnešní tempo firem a splnit zdravotní či kvalifikační limity. Z toho mají obavy jak zaměstnavatelé, tak i sami žadatelé o práci. Proto na smlouvu s omezenou dobou kývnou. „Mnoho z nich je totiž zároveň takzvanou sendvičovou generací, která se stará o dospívající děti a zároveň o staré rodiče. Skloubit to všechno s pracovním úvazkem rozhodně není jednoduchý úkol,“ dodává Červíčková.
