V SATJAMu pracujete po několikaleté pauze již podruhé, takže vaše profesní cesta potvrzuje, že známé rčení „Nevstupuj podruhé do stejné řeky“ někdy neplatí. Na jakou pozici jste se do firmy vrátil?
Jako produktový specialista. Moje práce se tak týká převážně technických náležitostí kolem lehkých plechových střech a jejich funkčnosti, abychom je mohli zahrnout do naší produkce. Řeším například školení, posudky, tvořím montážní návody.
A kdy jste ve firmě začínal poprvé?
To bylo asi v roce 2004. Vrátil jsem se tehdy z civilní vojenské služby a hledal jsem práci. Začínal jsem jako rozpočtář. Dělal jsem nabídky na základě plánů, náčrtků a výkresů, sestavoval rozpočty.
Co vás vlastně tehdy do SATJAMu přivedlo?
Zaujala mě tehdy hlavně pracovní pozice jako taková. Původně jsem se ucházel o jiné místo, ale nakonec mi nabídli práci rozpočtáře. Ta mi připadala zajímavá – čtení výkresů, tvorba nabídek a kladečských plánů.
Už během prvního působení ve firmě se vám podařilo vystoupat po firemním žebříčku o něco výše. Jaká ta cesta byla a na jakou pracovní pozici jste se dostal?
Od rozpočtáře jsem se dostal o dost dál, na vedoucího ostravské pobočky. Nabídl mi ji tehdejší původní vedoucí, který sám povýšil na pozici obchodního ředitele.
Byl jste tedy spokojený. Přesto jste ale firmu v roce 2007 opustil a šel pracovat jinam. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Nebylo za tím nic jiného než výhodnější pracovní nabídka, kterou jsem tehdy dostal od jedné spolupracující firmy. Tenkrát jsem se rozhodl tu šanci využít a prostě to zkusit.
A zůstal jste v oboru, nebo jste jej úplně změnil?
V oboru jsem zůstal. Firma, do které jsem odešel, tehdy byla partnerem SATJAMu. Byla to obchodní společnost, která prodávala střešní krytiny různých druhů, takže to byl v podstatě klient.
Takže jste v novém působišti využil dosavadní zkušenosti od původního zaměstnavatele?
Určitě ano. Odcházel jsem v podstatě na stejnou pozici vedoucího, navíc se stále jednalo o oblast střech. I tam jsem vedl ostravskou pobočku, takže v podstatě jak profesně, tak i co se týče působení v oboru, ta náplň práce byla stejná, dá se říct.
Ing. Radim Řepecký (48 let)
|
Nakonec jste se ale vrátil zpět do SATJAMu. Jak k tomu došlo?
Tím hlavním impulsem byly děti, tedy přesněji dvojčata, která se nám narodila. Neuměl jsem si moc představit, jak to s manažerskou pozicí spojit, v mezičase jsem totiž ještě jednou změnil zaměstnání.
Ta pracovní vytíženost mi najednou úplně neseděla. Navíc jsem musel denně dojíždět, což byly další nároky na čas. S rodinným životem, jak jsem si ho představoval, to v daný okamžik nebylo slučitelné. Věděl jsem ale, že se v SATJAMu uvolnila pozice obchodního zástupce, která by se mi líbila. Tak jsem firmu oslovil, že bych o ni měl zájem.
Jak vás tam přijali? Co na to vaši kolegové?
Myslím, že návrat proběhl v pozitivním duchu. Ostatně tehdy před lety jsem neodcházel nijak ve zlém. Někteří původní kolegové ve firmě stále byli. Navíc i v jiných působištích jsem se SATJAMem stále komunikoval, nakupoval jsem od něj sortiment. Firma, v níž jsem tehdy pracoval, dokonce patřila k jedním z největších odběratelů, takže mě tam všichni znali.
Musel jste začínat zase takzvaně od nuly, nebo pro vás bylo předchozí působení ve společnosti naopak výhodou?
Když jsem se do firmy vracel, nastoupil jsem na pozici obchodníka, takže dosavadní znalosti z oboru pro mě byly velkou výhodou, ale jinak mi to pozici nijak zvlášť nezjednodušilo. Žádné zvláštní zacházení jsem nevyžadoval a ani firma rozdíly nedělala. Ale věděl jsem, co a jak a měl jsem spoustu kontaktů mezi realizačními firmami. V tom jsem měl práci určitě usnadněnou.
V loňském roce jste přijal pozici produktového specialisty. Musel jste podstoupit standardní výběrové řízení?
Naštěstí ne. Nabídlo mi ji vedení samo s tím, zda bych nechtěl posílit segment produktů a odlehčit našemu produktovému manažerovi.
Vyžadovala vaše nová pozice doplnění znalostí nebo nějakého vzdělání
Mám sice vysokoškolský titul, ale netýká se stavebnictví, takže bylo potřeba doplnit znalosti školeními, semináři a studiem norem, navíc mi spoustu znalostí předává nadřízený kolega. Zároveň čerpám ze zkušeností z oboru a znalostí z praxe od klempířů a dalších řemeslníků, kteří s těmi krytinami pracují na stavbách.
Daří se vám zkušenosti z jiných firem ve vaší současné práci zúročovat
Spíš se mi daří zužitkovat to, co jsem odkoukal od řemeslníků. Vždy jsem se s nimi bavil, jak co dělají a proč. Koukal jsem jim pod ruce a zajímal se o jejich práci, abych znal i jejich zkušenosti z praxe a z reálných střech.
Ve společnosti pracuje také vaše manželka. Jak dlouho je tam ona?
Ta je ve firmě ještě déle než já. Kromě mateřské dovolené v ní působí bez přerušení už asi 20 let. Když jsem nastupoval poprvé, ona už tam pracovala.
Vidíte v tom spíše pozitiva, nebo to s sebou přináší i nějakou nevýhodu? Přece jenom být spolu v práci i doma může být náročné.
My se na pracovišti nepotkáváme, každý máme jinou pracovní pozici. Paradoxně jsem s ní profesně komunikoval víc, když jsem pracoval u jiných firem a se SATJAMem jsem spolupracoval jako s dodavatelem. Ona po mně vlastně převzala pozici vedoucího pobočky, takže když jsem nakupoval plechové krytiny, řešil jsem to primárně s ní.
Co říkala na vaše rozhodnutí se do firmy vrátit?
Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale nechala to na mně. Žádný problém v tom nebyl. Vlastně pro nás bylo do jisté míry spíše výhodou, protože pozice obchodního zástupce, na kterou jsem měl nastoupit, byla flexibilnější. To bylo s dvěma malými dětmi určitě plus.
Vstoupil jste dvakrát do stejné řeky. Bylo to ale stejné?
Úplně asi ne, protože firma se za tu dobu samozřejmě o velký kus posunula. Podmínky jsou oproti začátkům dnes úplně jiné. Původně to byl jen malý regionální výrobce, dnes jde o největšího výrobce lehkých střešních krytin u nás. Hlavně jsem také nastupoval na jinou pozici, takže jsem to ani nijak nesrovnával.
Lidí, kteří možná při změně zaměstnání zjistí, že v původní firmě jim bylo lépe, nebo prostě z nějakého jiného důvodu uvažují, že by se znovu ucházeli o práci u svého dřívějšího zaměstnavatele, je jistě dost. Udělat ale takový krok nemusí být vůbec jednoduché. Co byste jim vzkázal, doporučil? Jak jste na to šel vy?
Záleží samozřejmě, jestli mají k firmě nějaký vztah a za jakých podmínek nebo z jakých důvodů odešli. Pokud se někdo bude vracet na místo, kde mu dlouhodobě něco nevyhovovalo či vadilo, pak návrat asi není nejlepší volba.
Nebo pokud se bude vracet, řekněme, jen kvůli penězům, ale není přesvědčen o tom, že pro firmu chce něco udělat. Pokud tam je nějaká sounáležitost s danou společností a člověk pro ni chce udělat maximum, nevidím problém v tom se vrátit.
Hledáte dobrého zaměstnavatele? Najděte ho na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz |
