Organizace Konsent se dlouhodobě věnuje tématům respektu, souhlasu a zdravých vztahů. Máte pocit, že se česká společnost za posledních několik let v těchto oblastech posunula?
Ty změny probíhají opravdu hodně pomalu, ale naštěstí se posouváme správným směrem. Za deset let našeho působení kolem nás vyrostla komunita lidí, pro které jsou témata respektu a souhlasu důležitá a kteří za námi stojí a podporují naši práci, což nás opravdu moc těší. Co se týče celospolečenské změny, tam jsou ty posuny na první pohled méně patrné, ale postupně se nám daří dosahovat i legislativních cílů. Před dvěma lety se nám podařilo prosadit redefinici znásilnění, což se ještě v minulém desetiletí zdálo jako naprosto nemožné. Takže určitě ano, díky naší každodenní práci v oblasti prevence a šíření osvěty se posouváme, byť po malých krůčcích.
Jaké mýty nejčastější kolem souhlasu nebo respektujících vztahů ve společnosti stále přetrvávají?
Často se setkáváme s názorem, že souhlas není ve vztazích potřeba komunikovat, že jde o něco přirozeného, co vyplyne z podstaty vztahu nebo interakce. Z naší dlouholeté praxe ale víme, že to tak určitě není. Naopak se jedná o záležitost zásadní pro bezpečí a fungování všech vztahů, ať už jde o krátkodobé známosti, nebo dlouhodobé partnerské vztahy. Někteří si také myslí, že po lidech chceme, aby před každým sexem podepisovali smlouvu o konsentu. Tak to určitě není, souhlas by ale měl být základem veškerých mezilidských interakcí. Lidé bohužel často nevědí, jak správný souhlasný vztah vypadá, kde mají hranice a jak si je nastavit. Kolem toho panují opravdu velké mýty. Proto je nejdůležitější osvěta, o kterou se snažíme.
Když přijde řeč na souhlas, většina lidí si to spojí především se sexem a partnerskými vztahy. Ale co třeba běžné pracovní vztahy, jak se princip souhlasu a respektování hranic projevuje zde?
Souhlas se týká naprosto všech mezilidských vztahů. Na pracovišti znamená především respekt k osobním hranicím, důstojnosti a autonomii druhého člověka. V každodenních situacích jej aplikujeme ve fyzickém kontaktu, jako je objímání nebo doteky, způsobu komunikace a třeba v respektování soukromí či osobního prostoru. Důležité je uvědomit si, že každý člověk má jiné hranice a to, co je jednomu příjemné, může být druhému nepříjemné. Profesionální prostředí by proto mělo být založené na vzájemném respektu a na předpokladu, že nikdo není povinen snášet chování, které je mu nepříjemné, jen proto, že je „součástí firemní kultury“.
Na pracovišti nejsou vztahy vždy rovnocenné. Jak souhlas ovlivňuje situace, kdy je jeden člověk nadřízeným, rozhoduje o odměnách, směnách nebo kariérním postupu druhého? Může být souhlas v takovém případě vůbec zcela svobodný?
Právě mocenská nerovnováha je jedním z důvodů, proč je téma souhlasu na pracovišti často citlivé. Pokud někdo rozhoduje o pracovních podmínkách druhého, může být pro podřízené velmi obtížné odmítnout osobní pozvání, flirt nebo jinou iniciativu, aniž by se obávali negativních důsledků a je proto potřeba si uvědomit, že skutečně svobodný souhlas může být v takové situaci omezený. Proto mají vedoucí pracovníci a pracovnice odpovědnost za to, aby nevytvářeli situace, ve kterých se druhá strana může cítit pod tlakem nebo mít pocit, že odmítnutí ovlivní její pracovní budoucnost.
Eliška Poledníčková
|
Kde podle vás vede hranice mezi nevinným komplimentem, flirtováním či přátelským gestem a chováním, které už může být druhému člověku nepříjemné nebo jej stavět pod tlak?
Neexistuje univerzální seznam vět nebo gest, která jsou vždy v pořádku nebo vždy nevhodná. Rozhodující je kontext, vztah mezi lidmi, četnost chování a především reakce druhého. Jednorázový zdvořilý kompliment nemusí představovat problém. Pokud ale někdo dává opakovaně osobní nebo sexuálně laděné poznámky navzdory nezájmu druhé strany, pokračuje po odmítnutí nebo využívá svého postavení, už jde o obtěžující chování. Dobrým vodítkem je jednoduchá otázka: Respektuji reakci tohoto člověka? Pokud mi někdo dává najevo, že mu situace není příjemná, je potřeba to přijmout bez zlehčování.
Problematické situace často vznikají na firemních večírcích, teambuildinzích nebo služebních cestách, kde se stírají hranice mezi pracovní a soukromou sférou a svou roli může sehrát i alkohol. Platí tam podle vás stejná pravidla jako během běžného pracovního dne?
Ano. Přestože je atmosféra uvolněnější, stále jde o situace spojené s prací a profesní vztahy zůstávají zachovány. Alkohol ani neformální prostředí nejsou omluvou pro překračování hranic. Pokud někdo odmítne tanec, další drink nebo osobní kontakt, mělo by být jeho rozhodnutí bez dalších komentářů respektováno. Odpovědnost nesou nejen jednotlivci, ale také organizace a firmy jako takové, které by měly vytvářet bezpečné prostředí i při neformálních akcích.
Když emoce přehluší fakta, aneb proč někdy věříme více pocitu než realitě |
Jak by měl člověk reagovat, když kolega nebo nadřízený jeho odmítnutí zlehčuje, vydává je za nedostatek humoru nebo tvrdí, že šlo „jen o legraci“?
Je potřeba si uvědomit, že o tom, zda je něco příjemné nebo nepříjemné, nerozhoduje úmysl, ale hlavně dopad chování na druhého člověka. Věta „to byl jen vtip“ sama o sobě nepřestává být problematická, pokud někdo opakovaně říká, že mu dané chování vadí. Vhodnou reakcí je klidně a jasně zopakovat své hranice, například: „Rozumím, že jsi to tak nemyslel, ale mně to není příjemné. Prosím, nedělej to znovu.“ Pokud chování pokračuje, je namístě situaci zdokumentovat a obrátit se na nadřízené, HR nebo jinou důvěryhodnou osobu podle nastavených pravidel organizace.
Na pracovištích běžně vznikají také partnerské nebo sexuální vztahy. Kdy jde o soukromou věc dvou dospělých lidí a kdy už může vztah představovat problém například kvůli mocenské nerovnováze, střetu zájmů nebo atmosféře v týmu?
Partnerské vztahy mezi kolegy a kolegyněmi nejsou samy o sobě ničím neobvyklým ani automaticky problematickým. Zásadní otázkou je, zda jsou skutečně dobrovolné a zda neovlivňují pracovní prostředí. Problém nastává zejména tehdy, když existuje přímá nadřízenost, možnost ovlivňovat kariéru někoho jiného nebo když vztah vede k protežování, střetu zájmů či narušuje důvěru ostatních členů a členek týmu. V takových případech je vhodné situaci transparentně řešit tak, aby se minimalizovala mocenská nerovnováha i možné pochybnosti o spravedlivém rozhodování.
Jakou odpovědnost mají v oblasti prevence obtěžování zaměstnavatelé a vedoucí pracovníci? Stačí mít formální směrnici, nebo je důležité vytvářet prostředí, v němž se lidé skutečně nebojí ozvat?
Samotná směrnice nestačí. Je sice důležitým základem, ale skutečnou prevenci vytváří především každodenní kultura firmy. Lidé musí vědět, kam se mohou obrátit, musí důvěřovat tomu, že jejich oznámení bude bráno vážně, a nesmí se obávat odvety. Vedoucí pracovníci a pracovnice mají zásadní roli, protože svým chováním nastavují normy pro celý tým. Pokud sami respektují hranice, reagují citlivě na nevhodné situace a podporují otevřenou komunikaci, výrazně tím snižují riziko obtěžování i dalších forem nevhodného chování.
Co může udělat kolega nebo kolegyně, kteří jsou svědky nevhodného chování, ale sami nejsou jeho terčem? Jak zasáhnout citlivě a zároveň účinně?
Přihlížející mohou sehrát velmi důležitou roli, a přitom nemusí vždy zasahovat přímo nebo konfrontačně. Někdy mohou situaci přerušit změnou tématu, odvést kolegu/kolegyni stranou nebo nabídnout podporu komukoli, kdo se ocitl v nepříjemné situaci. Po události je vhodné se diskrétně zeptat, zda je dotyčný/dotyčná v pořádku a zda nepotřebuje pomoc. Pokud jde o závažné nebo opakované chování, je důležité podpořit využití interních mechanismů nebo, pokud to okolnosti vyžadují, situaci oznámit. Cílem není být „hrdinou“, ale přispět k tomu, aby se na pracovišti udrželo prostředí založené na respektu, bezpečí a důvěře.
Setkáváte se při práci s mladými lidmi s jinými problémy než před pěti nebo deseti lety? Co se podle vás změnilo nejvíce?
Určitě. Teď se vlivem rostoucího dopadu online prostředí setkáváme s poměrně bezprecedentními problémy, například se sexuálním obtěžováním pomocí AI a deepfakes nebo s rostoucí radikalizací mladých mužů v online prostředí. Objevují se radikální pravicoví influenceři jako Andrew Tate, kteří dávají mladým klukům naprosto toxický obraz toho, jak má zdravý vztah mezi mužem a ženou vypadat. Vidíme, že sociální sítě dávají významný prostor těmto menšinovým radikálním názorům, protože je podporují algoritmy. Mladý člověk, který si třeba na internetu jen hledá tipy, jak si zvýšit sebevědomí, což je v tomto věku zcela normální, se kvůli dnešnímu fungování sociálních sítí a algoritmů může snadno dostat do „králičí nory“ Andrewa Tatea nebo podobně smýšlejících radikálních influencerů a influencerek. To je obrovský problém, pokud je hlavním zdrojem informací mladých lidí o tom, jak vypadá zdravý a respektující sex nebo vztah, internet a nemají podporu jinde – v rodičích, vyučujících nebo ve škole, kde by se dozvěděli základy sexuální a vztahové výchovy.
Proč ženy někdy nepodpoří jiné ženy? HR manažerka mluví otevřeně |
Umělá inteligence dokáže vytvářet velmi věrohodné fotografie, videa i komunikaci. Otevírá to podle vás nové výzvy v oblasti obtěžování, manipulace nebo kybernásilí?
Rozhodně. Už teď řešíme například případy zneužití fotografií k umělému vytvoření pornografie pomocí generativní AI. Jde o velký problém, protože umělá inteligence a možnosti jejího využití se velmi rychle vyvíjejí, ale legislativa, která by takové případy zneužívání postihovala, vzniká pomalu. Evropská unie se to zatím snaží řešit prostřednictvím nařízení AI Act, které míří i na potírání těchto forem sexualizovaného násilí využívajícího AI. Můžeme však očekávat, že se s podobnými činy budeme setkávat čím dál častěji. I o tom se samozřejmě snažíme komunikovat a informovat naše příznivce a příznivkyně o možných nebezpečích.
Konsent se zaměřuje především na prevenci. Existuje nějaké jednoduché pravidlo nebo dovednost, kterou by si podle vás měl osvojit úplně každý bez ohledu na věk?
Nejzákladnější je vždycky velmi jednoduše se ptát na souhlas, ať se to týká čehokoliv. V každém případě se při intimitě setkáváme s hranicemi toho druhého, které musíme respektovat. Není nic jednoduššího než se zeptat například: „Můžu?“ nebo „Líbí se ti tohle?“. Nejenže se tím ujistíme, že to, co děláme, je pro partnera nebo partnerku v pořádku, ale zároveň tím také prohloubíme intimitu a komunikaci. Není nic atraktivnějšího, než když se člověk zajímá o vaše bezpečí a respektuje vaše hranice.
Mnoho lidí si myslí, že se jich podobná témata netýkají. Proč je podle vás důležité mluvit o respektu a souhlasu i v běžných každodenních situacích?
Protože bezpečné a respektující prostředí nevzniká samo od sebe, ale začíná u jednotlivce. U lidí, kteří se nebojí aktivně zakročit, pokud vidí něco nevhodného nebo jsou svědky nějakého druhu obtěžování. Zároveň praktikují zásady souhlasu a respektu v každodenních interakcích. Jak už jsem říkala, souhlas a respekt se v žádném případě netýkají pouze sexu, ale mezilidských vztahů obecně. Ve všech našich vztazích musíme dbát na hranice a bezpečí toho druhého, ať už jde o přátelství, romantické vztahy, nebo třeba kolegy v práci. Kdyby byli všichni trochu ohleduplnější ke svému okolí, byl by svět mnohem krásnějším místem.
Co se děje s hrozny po sklizni? Rozhodující slovo má enolog |
Co vás přesvědčilo ke spolupráci právě s projektem VUCH LADY? V čem vidíte největší propojení vašich hodnot?
Moc si ceníme toho, že Vuch dává ženám bez ohledu na věk nebo zkušenosti prostor ukázat, co v nich je, navzájem se inspirovat a zároveň šířit hodnoty souhlasu a respektu.
Za každou přihlášku do tohoto projektu získá Konsent finanční podporu. Na co konkrétně budou získané prostředky využity?
Prostředky využijeme zejména na naše hlavní projekty, což je pořádání workshopů pro vyučující o tom, jak učit sexuální a vztahovou výchovu, na naši advokační činnost za spravedlivou legislativu v oblasti sexuálního obtěžování a znásilnění, na šíření osvěty o prevenci sexuálního násilí a podobně.
Kdybyste měla možnost předat ženám, které uvažují o přihlášení do VUCH LADY, jedno jediné poselství, jaké by bylo?
Tento projekt je určitě skvělá příležitost, jak poznat spoustu zajímavých žen, inspirovat se a pomoci dobré neziskové věci. Zároveň je tu samozřejmě také možnost vyhrát krásné ceny, takže tam v podstatě není žádné minus. Není nad čím váhat.
