Každý den do práce, o víkendu na chalupu a jednou ročně autem do Chorvatska? Tak to je přesně životní styl, který je neláká. Čím dál více mladých lidí touží po svobodnějším a hlavně dobrodružnějším životě – chtějí ho trávit na cestách v zajímavých zemích.
Kde na to ale vzít? Jedni s sebou vozí notebook a pracují na dálku, druzí o svých cestách píší a natáčí videa a další si vydělávají manuálně přímo na cestách. Který způsob je nejvýhodnější?
Travel blogeři
Zní to jako sen. Jezdíte si po světě, píšete blog nebo natáčíte videa (tomu se říká vlogování), která pak na YouTube hltají tisíce vašich fanoušků – a to vám vydělává na další cesty. Jenže podobných blogů a vlogů jsou samozřejmě spousty, proto lidé často zjistí, že vydělávat peníze tímto způsobem není vůbec jednoduché. Jednou z úspěšných českých travel blogerek je Veronika Šubrtová. Přestože jí sledují spousty fanoušků, má vedle blogu i další práci. „Cestuji a sdílím svoje zážitky skrze můj blog s názvem Weef’s world a videa na YouTube. Dalo práci, než se stala tato činnost obživou, nicméně vytrvalost již nese své ovoce. Druhou obživou jsou pro mne konzultace a stavba webových stránek,“ říká.
Čtěte také |
Veronika cestuje z místa na místo, buď sama, nebo s přítelem. Pracovala tak třeba z Berlína, Španělska, nebo Maroka. Není ale takový život finančně až příliš nákladný? „Když jsem jen cestovala po světě a bydlela, kde se mi zrovna chtělo, mělo to nejen výhodu objevování, ale i tu finanční. Nikde jsem si nedržela byt, neplatila nájem. Život jsem měla v krosně a kufru. Situace se mi za poslední dva měsíce ovšem dost změnila. Původní plán byl žít trvale v Portugalsku a vyjíždět na cesty odtamtud. Nakonec jsme však zpět v Česku a zázemí si s přítelem budeme budovat tady. Ačkoliv hodně cestuji, Česko mám moc ráda, mám tady hlavně rodinu a přátele. Měla jsem pocit, že je čas vrátit se zpět a trochu více se jim věnovat,“ říká sedmadvacetiletá blogerka.
Digitální nomádi
Druhým typem cestovatelů jsou digitální nomádi. To jsou většinou lidé, kteří pracují na volné noze a nejsou vázaní na jedno místo. Nejčastěji dělají v oborech IT, marketing, grafika, copywriting nebo jsou to třeba lektoři angličtiny, kteří učí své žáky přes internet.
Velmi oblíbeným místem, odkud digitální nomádi pracují, je jihovýchodní Asie – je levná, bezpečná a hlavně velmi zajímavá.
Cestovní pojištění za pět minut online? Vyzkoušejte nás. |
Například David Lörincz, který se živí jako specialista na facebookovoou reklamu, dlouhodobě pracuje z Bali. „Po Asii se pohybuji už déle. Poslední dva roky žiju na Bali, kde mám i přítelkyni (Indonésanku). Bydlíme spolu v pronajaté vilce. Mé aktivity teď tedy budou směřovat mnohem více i na asijský trh,“ říká.
Výhody digitálního nomádství jsou jasné – kromě svobody a poznávání zajímavých zemí třeba i to, že můžete žít v levnější zemi, než je ta, odkud vás platí.
Cestování s notebookem má ale i své nevýhody. Ta největší je komunikace. S klienty, zaměstnavatelem a kolegy se nemůžete sejít, a tak si jen píšete, voláte či skypujete. Podle Davida Lörinze to ale taková překážka není. „Lidé, pro které to handicap není, mě rádi kontaktují a spolupracují se mnou. V rámci vzdělávání to je již přes 1 700 zákazníků. Například v Asii jsou na online komunikaci firmy už mnohem více navyklé, vzhledem k obrovským vzdálenostem to ani jinak nejde. Nikdo nebude tři hodiny lítat, aby si dal s klientem kafe a zhodnotil minulý týden,“ říká podnikatel.
„Low budget“ cestovatelé
Speciální skupinou jsou takzvaní „low budget“ cestovatelé, tedy lidé, kteří cestují s co nejnižším rozpočtem. Snaží se ušetřit, kde to jde, a přivydělávají si přímo po cestě. Jezdí stopem, spí v hostelech nebo třeba přímo na pláži a brigády si hledají až na místě podle toho, kde se zrovna nacházejí. V Kanadě sbírají třešně, na Aljašce kuchají ryby a třeba na Islandu jsou často zaměstnáni na farmách, kde není výjimkou ani rodit jehňata nebo dojit krávy.
„Pár let jsem takhle žil. Vždy jsem dva tři měsíce pracoval v Británii na farmách a peníze pak procestoval. Většinou v Asii. Doporučil bych to každému – než po škole začnete s kariérou, je rok dva takového života perfektní. Získáte spoustu zkušeností a naučíte se anglicky,“ říká čtyřicetiletý Jaroslav z Prahy.
Nízkorozpočtoví cestovatelé se často věnují i dobrovolničení, které je oblíbené jak například v Latinské Americe, tak i jihovýchodní Asii. Pomáhají na farmách, staví školy nebo učí děti anglicky výměnou za „byt a stravu“. A po určité době zvednou kotvy a pokračují zase dál.
Tento způsob života může ovšem být dost nepohodlný a rozhodně není pro každého. Vyžaduje celkem odvahu, nebát se manuální práce ani pocitu nejistoty, protože tito cestovatelé často nevědí, co budou dělat za týden.
