U zrodu této osobní typologie nestáli psychologové, ale dva kardiologové (Friedman a Rosenman), kteří ji objevili víceméně náhodou. Zjistili, že křesla v jejich čekárně je třeba přečalounit mnohem dříve, než bývá obvyklé. Pozvaný čalouník navíc poznamenal, že jejich čalounění se opotřebovalo velmi neobvyklým způsobem: „Na vašich pacientech musí být něco zvláštního,“ prohlásil, „ještě nikdy jsem neviděl, že někdo opotřeboval křesla i jejich opěrky tak, jak je tomu u vás.“
Lékaři se touto poznámkou nejprve příliš nezabývali. O několik let později si však uvědomili, že na rozdíl od většiny ostatních pacientů, kteří při čekání trpělivě sedí, jejich kardiaci na svých sedadlech příliš klidně ani dlouho sedět nedokážou. Často z nich vstávají nebo dokonce vyskakují, a když sedí, pak spíše na okraji sedadel, čímž jejich opěradla trpí.
Jednoduché symptomy
Friedman a Rosenman označili toto nervózní chování jako „chování osobnosti typu A“ a začali se zabývat hypotézou, že příslušnost k tomuto osobnostnímu typu může dotyčné trvale vystavovat vyššímu stresu, a vést tak ke zvýšenému výskytu srdečních chorob. Lidi, u kterých se tyto projevy nevyskytovaly a byly z hlediska svého chování na opačném konci škály, označili jako osobnosti typu B.
Jan Urban
 |
Při pozorování osobností obou skupin si kardiologové všimli i toho, že příslušníci skupiny A projevují vedle vyššího neklidu i větší netrpělivost, nedočkavost a úzkostnost. Zároveň i mají častější sklon sledovat čas, jsou ambicióznější a častěji bývají podráždění.
K rozlišení obou skupin použili proto několik poměrně jednoduchých otázek typu:
„Cítíte se provinile, když využíváte volný čas k relaxaci?“
„Potřebujete k tomu, abyste si užili sportu či her, v nich vyhrát?“
„Máte sklon rychle chodit, rychle mluvit i rychle jíst?“
„Máte v rámci rozhovoru častý sklon ostatní přerušovat či skákat jim do řeči?“
„Máte, když řídíte, sklon ostatní předjíždět?“
„Je pro vás tou nejlepší rolí v týmu vždy úloha vedoucího?“
„Přináší vám v práci největší potěšení dokončení úkolu?“
Na tyto otázky odpovídaly totiž osoby typu A většinou kladně. Na základě víceletého výzkumu pak kardiologové zjistili, že osoby A trpí skutečně až dvojnásobně vyšším rizikem koronárních srdečních onemocnění, vysokého krevního tlaku i výskytu stresových hormonů než jejich protipól, osoby B. Zdravotní problémy těchto osob přitom mohou být ještě větší, pokud se snaží současně o zvýšený stupeň sebekontroly.
Tyto závěry se potvrdily i poté, co byly vzaty v úvahu i další faktory, které pravděpodobnost srdečních onemocnění zvyšují, například kouření, životní styl apod.
Pracovní chování osob typu A a B
Další výzkumy zaměřené na osoby typu A a B ukázaly, že lidé spadající do těchto skupin mají společné i další povahové rysy. Mnozí z nich se přitom projevují především v rámci jejich chování v práci.
Jedinci typu A bývají velmi soutěživí, zvýšeně sebekritičtí a vůči sobě nároční. Jsou pracovití, rychlí a úkoly či závazky, které si stanovují, jsou náročnější. Svých cílů se pak snaží usilovně a téměř za každou cenu dosáhnout, i když ze svých úspěchů často necítí žádnou větší radost.
Rubem jejich pracovního nasazení bývá, že je snaha o dokonalost vede k tomu, že trvale zápasí s časem, a jejich pracovní úsilí občas bývá až přehnané. Často mají sklon vykonávat i více úkolů najednou. Když se dostanou do situací, kdy jsou nuceni čekat, bývají nejen zvýšeně netrpěliví, ale vůči ostatním – kteří podle nich zdržení způsobili – cítí hněv i nepřátelství, které však nedávají vždy najevo.
Vzhledem ke své náročnosti mají však sklon vidět u ostatních často jen to horší, a většinou nejsou ani příliš schopni soucitu. Pokud se projeví otevřeně, mohou být agresivní, nebo mají sklon své okolí šikanovat.
Jedinci typu B se naopak vyznačují uvolněností, trpělivostí a pohodou. Nepracují sice vždy nejrychleji, pracují však stabilně, a úspěchy své práce si užívají. Jako protipól osob A jsou podstatně méně úzkostní, a nemají tendenci být tak často ve stresu. A to ani tehdy, když se jim zcela nedaří dosáhnout cílů. Ke své výkonnosti i výkonnosti ostatních jsou tolerantnější a ve srovnání s osobami A i méně soutěživí a „společensky agresívní“. Neznamená to však, že by je úspěch nezajímal, nejsou však na něm tak závislí.
Osoby typu B mohou mít občas určité flegmatické rysy a sklony k odkládání, a mohou proto vyžadovat vyšší kontrolu. Jsou však flexibilní a ani jejich uvolněnost nemusí nutně vést k nižší výkonnosti. Nejen proto, že trpí menší úzkostí, ale i proto, že vzhledem ke svému volnějšímu tempu bývají přemýšlivější, a ve srovnání s osobami typu A tak mohou mít vyšší představivost a kreativitu. Lépe než osoby A se většinou hodí i pro „lidské“ profese.
Jak s osobami typu A jednat
Některé z projevů osob typu A mohou být pro jejich práci příznivé. Mnozí jsou odpovědní, pečliví a spolehliví. Jejich vedoucí oceňují často jejich zaujetí pro práci, smysl pro detail a dodržování pravidel, snahu o dokonalost i o to, aby se nedopustili chyby. Pokud neprojevují podrážděnost a sklon k osobním konfrontacím, která je typická vůči jiným osobnostem typu A, nemusejí jejich další méně příznivé projevy, jako je zvýšený neklid a snaha vykonávat příliš věcí najednou, vyvolávat velkou pozornost.
Jejich vedoucí by si však jejich povahu měli uvědomovat. Při jejich řízení mohou totiž vznikat určité etické problémy. Potřeba dokončit práci co nejrychleji a nejkvalitněji spojená s jejich fixací na úspěch může vést nadřízené k tomu, že jim trvale zadávají náročnější úkoly než ostatním. Někdy na ně dokonce přenášejí i úkoly, které jiní zaměstnanci příliš nezvládají, a když dokončí úkoly dříve než ostatní, zadají jim hned úkoly další.
Zdravotní rizika, která jejich vlastnosti přináší, si přitom lidé typu B nemusejí plně uvědomovat, a jejich vedoucí by tyto vlastnosti neměli zneužívat. V opačném případě totiž hrozí, že se jejich chování dříve či později promítne ve zhoršené atmosféře pracoviště, nebo že je vzhledem k jejich zdravotním potížím ztratí.
Vyjádřeno jinak, zkušenosti s výkonností těchto lidí nejsou zcela jednoznačné, a v souvislosti s etickým dilematem, které může při jejich řízení vznikat, lze spíše radit, aby práce jim přidělovaná nebyla příliš náročná, nebo aby byli o svých rizicích informováni.
Osoby typu C
Osobní typologie A a B byla později doplněna o další typ, označený C. Řadí se k němu lidé mající potíže či zábrany s vyjadřováním svých emocí nebo mající sklon své emoce, zejména ty negativní, zakrývat či potlačovat.
Často k nim patří jednotlivci snažící se navenek vyhlížet jako velmi příjemní a milí, vyhýbající se konfliktům a prezentující se jako vstřícní a ochotní pomoci. Jejich sklon nikoho se nedotknout, dodržovat veškerá sociální pravidla však může někdy nabývat až nezdravých forem. Může dokonce vést až k tak zvané pasivní, tedy skryté a maskované agresivitě. Pasivní agresivita se navíc může projevit i na nečekaných místech.
I tuto skutečnost je dobré si při jednání a řízení lidí typu C uvědomit. Jejich skutečné pocity jsou totiž obtížněji čitelné, a jejich sklon potlačovat emoce může po čase vytvářet podobné zdravotní obtíže, jako zvýšený stres u osobností typu A.
Co mít na paměti
Existence osob typu A, B či C neznamená, že by se do jedné z těchto skupin musel řadit každý. Jsou osoby, jejichž příslušnost k některému z těchto typů, především jednomu nebo druhému pólu chování A a B, není tak výrazná, a jsou i lidé, jež obě chování v jisté míře – v určitých situacích – kombinují.
U mužů bývá navíc rozdíl mezi chováním typu A a B větší než u žen. Výzkumy ukázaly i to, že vyšší sklon k chování typu A nemusí být vždy výsledkem určitého povahového rysu. Může být i důsledkem dlouhodobého stresu, kterému je osoba vystavena, čímž u ní vzniká jakýsi začarovaný kruh.
O výhodách i nevýhodách chování typu A, B i C je však dobré vědět. Dobré je znát i typ, ke kterému sami inklinujeme. V případě chování typu A jde přitom především o to, že s sebou nese zdravotní rizika. Platí to především tehdy, projevuje-li se i trvale zvýšeným nepřátelstvím k ostatním.
