Člověk má přes dvacet let praxe v oboru a pocit, že už leccos umí a spoustě věcí rozumí. Kdysi by byl na vrcholu kariéry a z jeho zkušeností by čerpaly nastupující generace pracovníků. Jenže je čtvrtina 21. století a v pracovním životě už to funguje jinak. Opakují se v něm slova jako učit se, neustrnout, sledovat trendy či celoživotně se vzdělávat. Co to v praxi znamená? A kde vzít sílu vrátit se do školy, jít na kurz nebo rekvalifikaci?
Markéta Švamberk Šauerová
|
„Motivace k celoživotnímu učení často začíná uvnitř – je to o vnitřním pohonu, který vychází z touhy po růstu, nikoli z vnějšího tlaku. Pokud máte dvacet let praxe, zkuste si připomenout, proč jste do oboru vstoupili, a nové znalosti propojit se současnými potřebami,“ říká psycholožka a vysokoškolská pedagožka Markéta Švamberk Šauerová.
„Například mikrocertifikáty vysokých škol vhodně doplňují původní vzdělání a umožňují rychle rozšířit odborné kompetence. Právě ve vyšším věku to zvyšuje uplatnitelnost na měnícím se trhu práce a přináší větší životní jistotu,“ dodává.
Dobře, ale co když se člověku do dalšího studia nechce? Nemá na to čas, protože se kromě práce stará o děti, domácnost, stárnoucí rodiče?
Důležité je zaměřit se na malé, pravidelné kroky. Naplánujte si například 15 až 30 minut denně na čtení odborných článků nebo krátké online lekce – ty jsou dnes snadno dostupné. Pomoci může i jazykový rozvoj, třeba krátké konverzace s AI, a to i v neplacené verzi. Čas pro sebe je klíčový nejen pro duševní zdraví jednotlivce, ale i celé rodiny. Důležité jsou také drobné odměny za každý splněný krok. Zároveň si připusťte, že mohou přijít i krizové momenty či neúspěchy – ty jsou přirozenou součástí procesu. Pomáhá mít připravené alternativní varianty řešení.
Benefity nejsou už jen symbolickým gestem. Jak si firmy své lidi hýčkají? |
Co když mám strach, že novinkám nebudu stačit a „rozjetý vlak“ už nechytím?
Takové obavy jsou běžné. Často si myslíme, že v mládí se studuje lépe, přitom v dospělosti můžeme využít nabyté zkušenosti a osvojené strategie, které učení usnadňují. Klíčová je pravidelnost – ať se učíme v dětství, nebo později. Učení v dospělosti navíc udržuje kognitivní svěžest a oddaluje projevy stárnutí mozku. Důležité je také přijmout takzvaný růstový mindset, tedy nastavení mysli, které vnímá vzdělávání jako smysluplné a přinášející nové podněty, lidi i prostředí. Pomoci může i vrstevnická podpora – například zahájit studium s přáteli – nebo mezigenerační učení, kdy děti pomáhají rodičům například v oblasti digitálních technologií. To často pozitivně ovlivňuje i vzájemné vztahy.
Jaké konkrétní techniky mohou pomoci „vrátit se do studentské kondice“?
Učení v dospělosti spojuje nové informace s již existujícími zkušenostmi, což vede k hlubšímu porozumění. Pravidelnost v souladu s vlastními biorytmy pomáhá mozku rychleji se soustředit. Vhodné je učit se v době odpovídající vašemu chronotypu – ať už jste spíše skřivan, nebo sova. Využívejte techniky time managementu, například rozdělení práce do 25minutových bloků s krátkými pauzami (tzv. Pomodoro technika), stanovujte si priority. S prokrastinací mohou pomoci metody „jedna minuta“, „řetěz“, „porcování slona“ nebo „spolknutí žáby“. Nezapomínejte ani na duševní odpočinek, dechová cvičení ke zvládání stresu, spánkovou hygienu a celkově zdravý životní styl. To vše se pozitivně promítá nejen do kvality učení, ale i do schopnosti nové znalosti prezentovat. Pokud cítíte únavu, začněte tématy, která vás baví.
Průzkum: Obědy se přesouvají z restaurací do firemních kuchyněk |
Nabídka kariérního vzdělávání je široká. Jak se v ní zorientovat a vybrat kurz, který člověk zvládne a skutečně mu bude k užitku?
Pomůže položit si pět základních otázek: Jaké dovednosti potřebuji pro svou kariéru? Kolik mám času a jaký je můj rozpočet? Co od kurzu očekávám – spíše teorii, nebo praxi? Kdo je lektor? A jaké jsou reference? Každá vysoká škola má oddělení celoživotního vzdělávání, kde vám poradí. Možnosti nabízejí také firmy, úřady práce nebo sociální sítě.
Jak potom nové dovednosti a znalosti využít co nejefektivněji?
Klíčem je jejich okamžitá aplikace v praxi. Přizpůsobte si pracovní prostředí tak, abyste mohli nové postupy zkoušet při každodenních úkolech nebo menších projektech. Stanovte si konkrétní cíle, například: „Tento týden vyzkouším při práci novou techniku.“ Pomůže vám to sledovat pokrok a vyhodnocovat přínos. Sdílejte své znalosti s ostatními – třeba formou interního školení nebo neformální schůzky s kolegy. Tím si učení upevníte a zároveň posílíte tým. Užitečné jsou i pravidelné reflexe, například krátký týdenní zápis o tom, co jste využili a co vás zaujalo. Pomáhají předcházet zapomínání a udržují motivaci.
