Včera pozdě večer přijela z dovolené. Tři týdny brázdili s manželem a dětmi Evropu, strávili vždy pár nocí na nějakém dechberoucím místě, kde poznávali historické památky, relaxovali u jezer a u moře či lezli po horách. Ale to bylo včera.
Teď sedí ve vlaku do práce a není jí veselo. „Míváš to tak každý rok,“ připomněl jí manžel. Ano, to mívá. Říká se tomu post-holiday blues či post-vacation depression, tedy podovolenkový splín. Smutek z toho, že letošní letní volno už je pryč a zbývají zase jen pracovní povinnosti.
„Poslední dva dny dovolené už bývám ve stresu, netěším se domů a uvažuji, že budu digitální nomád,“ usmívá se trochu posmutněle čtyřicetiletá Petra. „Jenže to dopadne pokaždé stejně: vybalím, podívám se do kalendáře a začnu kmitat podle toho, co je potřeba. Za pár dní už nevím, že jsem někde byla,“ krčí rameny manažerka, která v zaměstnání vede malý tým kreativců.
„To je úplně normální,“ spěchá s uklidněním psychoterapeutka Lucie Horníková, jež založila studio Radost a spolupracuje s platformou Hedepy, která sdružuje certifikované odborníky s terapeutickým výcvikem.
Můžete si dovolit práci, která vás baví a je smysluplná? Kde končí kariéra a začíná luxus |
Jak obvyklé jsou takové podovolenkové chmury?
Objeví se, byť v takřka neznatelné míře, u každého – přeci jenom, pomalá rána bez povinností a často v jiném prostředí jsou příjemné zpestření. Od všech klientů, které jsem za poslední měsíc potkala, jsem slyšela: Proč ta dovolená nemůže trvat déle? Pak jsou ale samozřejmě lidé, kteří potřebují známé prostředí a režim a ti si dovedou dovolenou užít i doma, i u nich se ale může objevit podovolenkový splín.
Co bývá nejčastěji jeho příčinou? Neměli bychom být odpočatí a plní elánu?
Možná ztráta oné pomyslné svobody, kdy nemusím nic a mohu cokoliv. Kdy nemusím vstávat na budík, mohu čas trávit v přírodě, u vody, s přáteli nebo i sám se sebou. A často rychlý a prudký návrat do povinností, který převálcuje ten fajn pocit z dovolené.
Jakými psychickými a fyzickými příznaky se post-holiday blues nejčastěji projevuje? Jsou některé z nich vážné?
Ač to není oficiální diagnóza, projevy během prvních dnů po návratu bývají reálné. Mezi nejčastější patří vnitřní neklid a úzkost, smutek, problémy se soustředěním, demotivace, podrážděnost, z těch fyzických jmenujme poruchy spánku, bolesti hlavy, svalové napětí, žaludeční nevolnost...
Vážným se může stát kterýkoliv z nich, pokud intenzivně přetrvává bez náznaků zmírňování déle než dva týdny po návratu do běžného režimu. Je to víceméně přirozená reakce mozku na prudkou změnu prostředí, tempa... Zároveň se můžeme bavit o kognitivním přetížení – na dovolené mozek odpočívá, neřeší problémy, po návratu se nahromadily úkoly, často se pracuje za jiného kolegu, který si volno právě užívá...
Hraje roli délka nebo destinace dovolené?
Nemyslím si. Podstatné je to, že jde o DOVOLENOU.
Jak moc ovlivňuje intenzitu podovolenkové deprese fakt, zda člověka práce baví, nebo v ní zažívá syndrom vyhoření?
Velmi – a to nejen po dovolené, stačí se vracet do neoblíbené práce po víkendu.
Víte, proč má lidský mozek sklon k pesimismu a obavám? Odhalte past negativního myšlení |
Co můžeme udělat už během dovolené, abychom zmírnili šok z návratu do reality?
Zachovat si alespoň ty základní rituály, neměnit režim ze dne na den, ale postupně. Přeci jen – jeden den vstávat v devět a dát si snídani na terase a druhý v půl šesté a v šest už běžet na tramvaj, to je rozdíl. Můžete si také přinést nové návyky: ranní protažení u moře má něco do sebe, ale můžete se protáhnout i doma. Naplánujte si další zážitek, pomůže překonat pocit, že už bude jen pracovně, tudíž špatně.
Jaké konkrétní kroky doporučujete podniknout během prvního týdne po návratu do zaměstnání?
Naplánujte si přechodný den, nevracejte se do práce hned druhý den po dovolené, nechte si prostor na aklimatizaci, vybalení a odpočinek. V zaměstnání pak nezačínejte hned na 110 procent, postupně si plánujte úkoly, uplatněte pravidlo 80/20, nechte si čas na setkání s přáteli, pěstujte návyky z dovolené: sport, procházky, posezení u kávy, vína...
Jak by se k navrátivším se z dovolené měli chovat manažeři, aby nesnižovali jejich produktivitu?
Ideální je nechat pracovníky pozvolna se zařazovat do plně rozjetého módu. Ale to je samozřejmě ve většině zaměstnání sci-fi.
Kdy je podovolenkový splín natolik vážný, že by lidé měli vyhledat odbornou pomoc?
Upadáte-li do stále větší úzkosti, plačtivosti, pocitu beznaděje a tento stav se nemění ani po třech či čtyřech týdnech, uvědomte si, jak vám v práci je, zda zdrojem nepohody není spíš syndrom vyhoření a dovolené nejsou jen únikem, místo plánovaným odpočinkem k dočerpání sil.
Jaké terapeutické přístupy se při práci s klienty trpícími těmito pocity nejvíce osvědčují?
Kognitivně behaviorální terapie, terapie založená na všímavosti, logoterapie – hledání smyslu v každodennosti. Pokud se budeme bavit o metodách, které můžete využít sami, tak například deník vděčnosti či mikrodovolené v pracovním týdnu – procházka, sauna, čtení knihy v kavárně...
Čtyři metody, jak nepodlehnout tlaku doby a vyhrát zápas se stresem |
7 tipů Jak se vypořádat s „kocovinou všedních dní“
1. Cítíte se, jako byste po dovolené potřebovali další? Možná jste to s aktivitami přehnali a zapomněli skutečně odpočívat. Máte v nohou desítky kilometrů, prošli jste všechny památky... Teď jste ale úplně bez energie. Zkuste si na příští víkend naplánovat program, u něhož psychicky i fyzicky vypnete.
2. Vracet se domů o půlnoci před prvním pracovním dnem vás zaručeně dostane do stresu. Nechte si jeden den na vybalení, úklid a nákup, ať vás po návratu z práce nečeká další směna doma.
3. Vrháte se hned na vyřizování e-mailů? Užitečnější bude probrat s nejbližšími kolegy, co se v práci dělo. Zjistíte, co je teď potřeba řešit, dostanete k e-mailům kontext a dost možná se některými z nich ani nebudete muset zabývat.
4. Schůzky, které nehoří, nechte až na další týden po dovolené. Nejdříve je potřeba si ve svých úkolech udělat pořádek – ať máte přehled a uvolníte se z pocitu zahlcení.
5. Opravdu se nevyplatí dodělávat resty po nocích. Spánkový deficit vás dostane do ještě většího stresu a ve výsledku budete méně produktivní a pomalejší. Raději někoho v práci požádejte o pomoc nebo delegujte. Jestli to nejde tam, tak alespoň doma.
6. Je v pořádku být po návratu z dovolené lenivější, pomalejší a myšlenkami jinde. Nemusíte s tím bojovat, nechte si na návrat zpátky do režimu čas. Buďte k sobě laskaví a odměňujte se za hotové úkoly.
7. Jestli se ani po dvou týdnech v práci necítíte dobře, je to pro vás znamení, že není všechno v pořádku. Možná jste v nezdravém pracovním prostředí, nejde vám time management, necítíte se psychicky v pohodě, a tak nedokážete být produktivní, už před dovolenou jste byli na hranici vyhoření nebo jste zkrátka na nesprávném místě. Potřebujete-li se s někým poradit, vyhledejte pracovního psychologa, kouče či psychoterapeuta. Pomůže vám najít cestu.
Zdroj: Hedepy.cz
