Po roce 1989 u nás cestovní ruch jako takový moc neexistoval. Postupně ale do jeho rozjezdu „šláplo“ více firem. Jednou z nich byla i Asiana, která vznikla jen čtyři roky po revoluci. A vy jste tam nastoupil hned další rok. Co vás tehdy přivedlo právě k tak „neprobádané oblasti“, jakou obor cestovního ruchu v té době byl?
Byla to opravdu vzrušující doba. Svět se nám teprve začínal otevírat a byla zde atmosféra dobrodružství, příležitostí, objevování. A pro mne bez větších životních zkušeností dvojnásob. Přitahovala mě také výzva budování něčeho nového. Naše průkopnictví v oboru jsem si ale začal uvědomovat až později.
Můžete čtenářům přiblížit, jak na konci minulého tisíciletí práce v cestovních ruchu vypadala?
Bylo to úplně jiné než dnes. Při rezervacích letenek jsme se museli hodně spoléhat na faxové přístroje a telefonní hovory. Úplně na začátku jsme také sami vypočítávali ceny letenek z tzv. tabulek. Letenky jsme pak vypisovali ručně a běhali s nimi po Praze, mimo Prahu je posílali poštou.
Bylo zde hodně manuální práce a museli jsme být velmi vynalézaví. Informace nebyly tak snadno dostupné jako dnes, takže jsme museli budovat a spoléhat se na síť našich obchodních partnerů a postupně získávat zkušenosti. Kdo tu dobu nezažil, jen těžko si to bude umět představit.
Kde a jak jste získávali informace? Bylo odkud je čerpat, nebo se tehdy i v cestovním ruchu podnikalo trochu metodou pokus-omyl?
Byla to kombinace obojího. Měli jsme nějaké oborové publikace a kontakty, také jsme museli absolvovat kurzy a školení. Ale bylo to hodně i metodou pokus-omyl. Učili jsme se praxí a děláním chyb. Byla to strmá křivka učení, ale udělalo nás to odolnějšími. Z této doby asi pramení i naše neustálé úsilí po inovacích.
Zažili jste v této éře Asiany nějaké těžké chvíle?
Rozhodně. Byly časy, kdy jsme čelili významným výzvám, jako byly hospodářské krize a změny v oboru. A těch nebylo málo. Ale vždy jsme našli způsob, jak se přizpůsobit. Rychle přizpůsobit. Protože, „kdo chvíli stál, stojí opodál“. Byla to naše odhodlanost a týmová práce, co nás dostalo přes těžké časy.
Josef Trejbal (51)V roce 1994 nastoupil do společnosti ASIANA, kde se od té doby podílí na rozvoji firmy a služeb. Vede portál Letuška.cz od roku 2001, kdy byl spuštěn a stal se tak doslova prvním startupem svého druhu ve střední Evropě. Certifikáty a školení: IATA Diploma, Central Reservation and Ticketing Systém AMADEUS (1994), Amadeus Ticketing (1996), International Air Transport Association (1996), Hotel Sales Specialist (2002). |
Co bylo naopak milníkem, který vás posunul o kus dál?
Jednoznačně spuštění portálu Letuška.cz v roce 2001. Byl to první online prodejce letenek v České republice a střední a východní Evropě. Tento krok nás postavil do čela oboru a otevřel nové příležitosti pro růst.
Kromě toho se nám také podařilo vytvořit kvalitní zázemí pro prodej cestovních služeb pro korporátní zákazníky. To byl také významný krok vpřed.
Jaký byl váš kariérní postup v těch prvních letech Asiany?
Myslím, že ve smlouvě jsem měl uvedeno „referent“, ale spíše tam mělo být „univerzál“. Jak už jsem naznačil, samotný prodej letenek byla z dnešního pohledu legrace. Na základě tištěného inzerátu, který jsme si sami nakresli a zaplatili v novinách, nám zavolal klient se svým požadavkem. Z papírových tabulek jsem mu vypočítal cenu letenky, tu pak telefonicky zarezervoval u letecké společnosti. Klient přišel, zaplatil, a to nejčastěji v hotovosti. Ty peníze jsem vzal a běžel s nimi pro papírovou letenku do Pařížské ulice, kde tenkrát měly provozovny letecké společnosti, a tu jsem pak klientovi donesl domů.
A dál?
Také jsem roznášel reklamní letáky, oslovoval a jednal s obchodními partnery, domlouval ceny a podmínky s leteckými společnostmi, vedl pohovory, večer dvakrát v týdnu chodil do školy, v pátek na pivo, v sobotu často do práce a v neděli hrál fotbal. Nechápu, jak jsem to mohl zvládnout. Naučil jsem se každý aspekt naší činnosti, což mi dalo hluboké porozumění tomu, jak všechno funguje. Nakonec jsem se stal obchodním ředitelem, což mi umožnilo formovat strategii a směr společnosti.
Jak vůbec na přelomu tisíciletí vznikla myšlenka prodávat letenky online?
Byl to nápad pana Litvina, majitele firmy. Rozpoznal už tehdy potenciál internetu. Tak jsme se té příležitosti udělat rezervaci letenek dostupnější a pohodlnější pro širokou cestovatelskou veřejnost chytili. Bylo opravdu vzrušující být zapojený do plánování a realizace takového projektu, od vývoje webu až po nastavení potřebných systémů a procesů. A vlastně ten vývoj trvá doteď, je to nikdy nekončící proces.
O internetu, tak jak ho známe dnes, ale v té době nemohla být ani řeč. A předpokládám, že i software se s tím současným nemohl vůbec porovnávat…
To máte pravdu. Dostali se k nám tehdy nějaké náznaky systémů, které vznikaly v zahraničí, ale ty jsme nechtěli jen tak převzít, protože jsme v nich viděli chyby. Chtěli jsme vytvořit skutečně fungující systém, náš vlastní. Bylo to hodně tvrdé práce a investic, ale vyplatilo se to.
Pro prodej letenek touto formou už je potřeba mít také nějaké licence, že?
Primárně se jedná o tzv. akreditaci IATA. Přidružené členství v mezinárodní organizaci leteckých dopravců není zadarmo. Je zde mnoho podmínek jako finanční zdraví společnosti, vyškolený personál, dříve bylo podmínkou vlastnit v každé provozovně obrovské trezory na zásoby papírových letenek a hotovosti. Vedle členství v IATA, které nás opravňuje být prodlouženou rukou leteckých společností, je třeba spolupracovat také s celosvětovými rezervačními systémy a dalšími zdroji dat.
Od té doby uplynula spousta času. U Asiany letos začínáte „kroutit“ už čtvrtou dekádu, Letuška.cz má za sebou téměř čtvrt století. Jste tedy člověkem, který si může dovolit vývoj oboru, v němž pracujete, směle hodnotit. Které byly ty nejvýznamnější mezníky, co obor nejvíce proměnilo?
Jednoznačně liberalizace letecké dopravy, která postupně přivedla nové letecké společnosti, zvýšila konkurenci, snížila ceny letenek a umožnila cestování letadly pro každého.
Jaké okamžiky byly pro obor i vaši kariéru za těch třicet let nejtěžší?
Nejtěžší chvíle byly během krizí, jako byla ta hospodářská kolem roku 2007 či pandemie covidu. Tyto události měly na cestovní ruch obrovský dopad. A vážím si všech kolegů, se kterými jsme toto období zvládli a společně obstáli. Z druhé strany se nám ale podařilo rozjet spoustu projektů, které nás posunuly dál, třeba právě portál Letuška.cz.
Má vyhledávač typu Letuška.cz vůbec v době AI perspektivu? Vnímáte dobu umělé inteligence jako výzvu?
Rozhodně. A tím nemyslím nepopulární chat boxy. AI představuje jak výzvy, tak příležitosti. Pohybujeme se v oboru s obrovským množstvím informací a pravidel. V tom vidím přínos AI jak pro operátory v rychlém třídění informací, tak pro zákazníky formou personalizovanějších a efektivnějších služeb.
Jak je to se zaměstnanci v cestovním ruchu, který třeba v covidu hodně utrpěl?
Máme to štěstí a snad i vlastnost, že s námi kolegové v době covidu i po něm zůstali. Ti tvoří skvělý základ. Ještě v nedávné době bylo těžší najít nové kvalitní lidi pro posílení našich týmů, nyní už to problém nebývá. Asi přitahujeme nové talenty.
Co musí člověk, který by chtěl u vás pracovat, umět, jaké dovednosti, znalosti by měl mít?
Základem jsou schopnost učit se novým věcem, komunikační dovednosti, odolnost při řešení problémů, a hlavně nebát se práce. Mnoho uchazečů nám hlásí jako svoji stěžejní vlastnost lásku k cestování. Té si ale u nás při kancelářské práci bohužel zase tolik neužijeme.
Co jazyková vybavenost, je potřeba? A mají uchazeči o práci odpovídající znalosti?
Často komunikujeme s centrálami leteckých společností. Také veškeré tarifní podmínky jsou v angličtině. Ano, jazyková vybavenost je pro pracovníky v našem oboru velmi důležitá. Současní uchazeči o práci s tím ovšem již nemají problém. Dříve to bylo jinak.
Vraťme se ještě k vaší kariéře v cestovním ruchu. Dnes jste obchodním ředitelem portálu Letuška.cz. Co to znamená v praxi?
Moje role zahrnuje dohled nad naší obchodní strategií, budování partnerství a zajištění, že nadále poskytujeme vynikající služby našim zákazníkům. Moje práce tedy zahrnuje kombinaci strategického plánování, řízení týmů a rozvoje partnerství. Jsem také k dispozici médiím. Je zde i nějaké cestování, většinou na oborové akce.
Jak vypadá váš obvyklý pracovní den?
Typický pracovní den zahrnuje dohled nad provozem, jednání s obchodními partnery, přezkoumávání našich výkonnostních ukazatelů a plánování dalších kroků. Také trávím čas na strategických projektech a budování vztahů s našimi partnery. Je to dynamické a rychlé prostředí.
Naplňuje vás profese i po těch letech?
Svět létání je pro mne naplňující. Také se neustále vyvíjí. Jedná se o jedno z nejvíce konkurenčních prostředí. Dá se říct, že náš obor obecně v inovacích vede peloton. Rozhodně to tedy není nuda a stereotyp.
Neuvažoval jste opravdu nikdy o změně oboru, firmy, směru?
Samozřejmě uvažoval, ale přeci bych si nenechal ujít všechny ty upgrady do vyšších cestovních tříd. Takže v cestovním ruchu jsem už prostě fosilie, ale pořád v síle.
Kam se letos nejvíce cestuje a bude cestovat?
Největší zájem je stále o evropské metropole, jako jsou Paříž, Londýn či Brusel. S přibývajícími dálkovými linkami se ale blýská na lepší časy i pro zájemce o objevování vzdálenějších míst. Vsadil bych se, že letos bude ta nejlepší příležitost, protože ceny letenek do dálkových destinací jdou dolů.
