Anglicky se tomu říká freelancing, česky práce na volné noze. Podle Roberta Vlacha mohou dnes lidé díky internetu pracovat s větší volností. Prostředky pro výkon své práce mají doma, nebo dokonce v mobilu.
V kterých oborech je přechod na freelancing nejobvyklejší?
Nárůst pozorujeme například v marketingu, překladatelství, psaní nebo vzdělávání. Ale zdaleka ne každý obor se vyvíjí směrem k freelancingu. V některých odvětvích je dokonce úbytek nezávislých profesionálů, v USA například v medicíně nebo v zemědělství.
Mnoho lidí volná noha láká, protože si představují, že budou mít spoustu volného času, čtyřhodinový pracovní týden, že budou cestovat. Je to reálné?
Moc ne. Když Timothy Ferriss napsal Čtyřhodinový pracovní týden, inspiroval mnoho lidí a zároveň vytvořil poměrně nerealistickou představu. Znám profesionály, kterým se povedlo tuto představu naplnit, ale je jich velice málo. Jde výhradně o lidi, kteří mají nějakou výjimečnou schopnost, již mohou výhodně zpeněžit.
Robert Vlach
|
Ale proč by mělo být ideálem nepracovat? Skrze práci člověk může pozitivně ovlivňovat svět kolem. I ti nejúspěšnější podnikatelé stále pracují. Proč to nenechají na jiných? Protože je to baví, vzrušuje je, že mohou udávat směr ve svém oboru. Vize čtyřhodinového pracovního týdne mi vlastně vůbec nepřijde zajímavá. Ani pro mě, ani pro společnost.
Dá se přece jen prací na volné noze získat o něco více času a svobody?
Určitá míra volnosti je ve freelancingu naprosto běžná a přirozená. Já jsem jednu dobu měl volnou každou středu, čas vyhrazený na procházky, pochůzky, přemýšlení, čtení a podobně. To, že si svůj pracovní čas můžete přizpůsobit, se odráží i v průzkumech, které jsme dělali s portálem Na volné noze. Na prvních příčkách výhod jsou například nezávislost, volnost, být svým pánem, moci pracovat na sebe. Lidé jsou právě díky svobodě šťastnější než v zaměstnání.
Bez jakých dalších výhod freelancingu byste se neobešel?
Jako nezávislý profesionál vlastním plody své práce a mohu z nich do budoucna profitovat. Cokoliv vytvořím, ať už je to knížka, výukový systém, nebo nějaký produkt či značka, tak mi patří. Není to zaměstnanecké dílo a mohu vytvářet sekundární příjmy do budoucna. Běžnému zaměstnanci nic z toho, co vytvořil, nepatří. Když je takovému člověku padesát, je na tom vlastně hůř než člověk, který celý svůj život své produkty zúročoval.
A nějaký benefit, který poznáme už dříve?
Na volné noze deklaruji své úspěchy na své vlastní jméno. Dělám-li svou práci dobře, začne vznikat síť doporučení. Když se mi něco extrémně povede jako zaměstnanci, profituje z plodů mé práce firma, a navíc získává i reputační bonus. Najednou je to úspěch celé firmy, šéfa, týmu, a mimo tu společnost lidé ani nevědí, že za tím stojí nějaký jednotlivec.
A naopak, když se něco extrémně nepovede, firma se snaží zbavit odpovědnosti a označit konkrétního viníka. Pokud buduji své vlastní jméno, tak tisíce, někdy i statisíce lidí vědí, co dělám, a že to dělám dobře. A to je kapitál, který si nesete celým životem a můžete z něj těžit i v době, kdy stárnete, zpomalíte a nemáte už tolik energie.
Přechod od zaměstnavatele k freelancingu má ale i svá rizika.
Jistě. Ale v Česku si člověk na volné noze platí pojištění, existuje tu záchytná sociální síť, takže nemusí mít obavu, že skončí na ulici, když mu podnikání nevyjde. Pády a neúspěchy na volné noze nebývají moc tvrdé. Když se freelancer dostane do červených čísel, nechá se prostě zaměstnat.
Více než polovina podnikatelů končí z finančních důvodů. Jaké jsou ty další?
To, že se začínající podnikatelé nedokážou zaopatřit, má obvykle hlubší příčiny. Například si neumějí spočítat dobrou cenu, jsou slabí vyjednavači nebo ve své práci dělají chyby, kvůli kterým je klienti nepoptávají. Spoustě lidem freelancing nesedne.
Jednou z největších nevýhod freelancingu jsou výkyvy příjmů.
My Češi máme slabou finanční gramotnost. Na volné noze se to promítá do mizerného finančního sebeřízení. Lidé nejsou zvyklí tvořit rezervy, dělat si finanční plán, investovat, vést si finanční přehledy, predikovat příjmy a výdaje. Pak jsou často zaskočení náhlou vlnou výdajů nebo velkými rozdíly mezi výdaji a příjmy. Musí sahat do rezerv, a pokud je nemají, jsou to nepříjemné a stresující situace.
Dá se s tím nějak vypořádat?
Řešením je finanční disciplína. Musíte si zvyknout na to, že s penězi je potřeba zacházet zodpovědně. Jinak se snadno stane, že na něco zapomenete, sejde se více výdajů a ocitnete se v minusu. Pak by mohly ještě vypadnout nějaké příjmy a v tu ránu nejste v pohodě, což vidí i zákazníci a nese to další negativa, která poškozují byznys. Problém s výkyvy je tak palčivý proto, že je lidé vlastně neřeší.
Začátečníci se potřebují naučit sebekontrolu. Máte nějaký tip, jak jí dosáhnout?
Člověk, který nemá dostatečnou sebekázeň, může mít jakousi psychickou bariéru, která mu nedovoluje, aby se zlepšoval. Pak potřebuje kouče, psychologa nebo mentora, který mu to pomůže rozkódovat. Běžní profesionálové se dělí na dva typy. Jeden typ je důsledný díky výchově, jeho rizikem je sklouznutí k přetěžování se. U nich sebekontrola spočívá v tom, aby se prací zbytečně neničili.
A druhá skupina má naopak v sebekontrole velký deficit. Doporučil bych jim ujasnit si motivaci - na čem chci pracovat, co chci dělat. Člověk může být málo produktivní proto, že ho ta práce prostě nebaví. Jinak bych se zaměřil na lepší evidenci priorit, abych věděl, co je skutečně důležité pro daný den, týden a měsíc. Kdo nemá jasno v prioritách, sáhne po tom, co je nejblíž po ruce, a dělá páté přes deváté.
Co ještě českým podnikatelům nejde?
Vyjednávání a cenotvorba. Ta je velmi zanedbávaná a lidé v ní často chybují. Podnikatelé s cenou moc neexperimentují, neznají alternativní techniky naceňování. I drobné změny v cenách se mohou promítat do výsledného zisku. Pozoruji velké cenové rozpětí u lidí, kteří mají podobnou odbornost. Jeden má obrat 25 tisíc korun měsíčně a druhý třeba 150 tisíc, protože má lépe nastavené ceny, je produktivnější a lépe vyjednává.
