Opravdu jste byla vždycky tak „zrychlená“?
Vlastně ano. Vždycky se toho sešlo nějak víc a já se ničeho nechtěla vzdát. Myslím, že jsem dříve měla pocit, že jsem nerozbitná a že všechno zvládnu. Nepřemýšlela jsem o jiné možnosti. Častokrát jsem se bezhlavě vydala i do málo probádaných vod, šla jsem tak trošku proti proudu.
Takže proto jste studovala dvě vysoké školy, k tomu vrcholově sportovala. A abyste toho neměla málo, tak se ještě pustila do podnikání?
To podnikání byla nezbytná součást studia na studijním programu Inovativní podnikání na ČZU. Bez reálných projektů a vydělaných peněz vás totiž nepustí do dalšího ročníku. A ano, hrála jsem tehdy nejvyšší basketbalovou soutěž za Hradecké lvice, které v té sezoně nakonec vybojovaly bronz.
Komunitu jsem si tvořila nebo se mi spíše bortila pod rukama. Semlelo mě to. Ten pocit bezpečí a předvídatelnosti je v Evropě úplně jiný. V Tanzánii jsem úplně klidně neusínala.
