Do reklamního letáku potřebujete fotku motýla, a protože rozpočet už je seškrcený na minimum a navíc není ani čas něco sáhodlouze řešit – zase je všechno na poslední chvíli – zabrousíte na Google, jestli v obrázcích nenajdete nějakého motýla v tiskové kvalitě? Lámete si hlavu s formulací textu do propagační brožury a najednou vám padne oko na text, který obsahem i délkou přesně sedne? Než uděláte dnes stále oblíbenější tah copy & paste, měli byste vědět, co riskujete.
V dávných dobách si s autorskými právy nikdo hlavu nelámal a "opisování“ bylo běžnou praxí naopak pozitivně kvitovanou. Dnešní doba je však jiná. Kdo vytvoří dílo, má k němu zákonem daná práva. A pokud někdo chce cizího díla využít, musí mít souhlas autora – a připravit se na to, že ho nezíská zadarmo, obzvlášť hodlá-li ho využít k potřebám své vlastní komerční propagace. Na nevědomost se pak vymlouvat nelze.
"Odpovědnost za porušení autorských práv i osobnostních práv je objektivní, nezáleží tedy na tom, zda k porušení dochází vědomě či nevědomě,“ potvrzuje advokátka Veronika Křesťanová spolupracující s Advokátní kanceláří Kříž a Bělina, která patří k našim předním odbornicím na autorské právo. V případě úmyslného zavinění může být porušení autorských práv kvalifikováno dokonce i jako trestný čin.
Autor vrací úder
Autor má podle zákona v případě neoprávněného využití svého díla nárok na dvojnásobek obvyklé odměny. Může dosáhnout i předběžného opatření v podobě zákazu užití dané reklamy, kde bylo jeho dílo zneužito – v takovém případě však riskuje nutnost náhrady škody, pokud by soud nakonec neuznal oprávněnost jeho nároků. Navíc je zde nutné skládat pro autora někdy poměrně vysokou kauci.
Spoluautor serveru Fotobanka.cz Tomáš Macek radí na svém blogu fotografům, jejichž dílo bylo bez jejich vědomí použito, zajistit důkazy a následně zaslat dotčené firmě výzvu k zaplacení autorského honoráře. "Firmu z ničeho neobviňujeme, nevyhrožujeme. Formulujeme to rovnou způsobem, kdy jim vyúčtováváme autorský honorář za užití fotografie XY, užité tam a tam, v ceně... Cenu, díky neoprávněnému užití fotografie, předepisujeme ve výši dvojnásobku ceny obvyklé, takto stanovená cena je obhajitelná i u případného soudu,“ píše Macek.
Až v případě, kdy se firma "cuká“, je dobré začít uvažovat o soudu. Podle Macka však zatím všechny firmy, kterým přišlo od Fotobanky podobné upozornění, nakonec zaplatily. Nároky na finanční plnění jsou však časově omezeny. "Pro případné promlčení je rozhodující jednak to, kdy se autor o porušení a odpovědné osobě dozvěděl, od toho okamžiku pak běží dvouletá, subjektivní promlčecí lhůta, a kdy k porušení došlo, od toho se odvíjí tzv. objektivní promlčecí lhůta, která trvá tři roky a při úmyslném porušení deset let,“ objasňuje advokátka Veronika Křesťanová.
Co oči nevidí, srdce nebolí?
Spoléhat se na to, že se o neoprávněném užití fotografie stejně nikdo nedozví, by bylo krátkozraké – dokonce i v takovém případě, kdy je například stažena ze zahraničního serveru. "Samozřejmě riziko, že se zahraniční autor o drobném užití pouze v České republice dozví, je menší než u děl českých autorů, ale rozhodně se na to vzhledem k informačnímu propojení dnešní společnosti nelze spoléhat,“ varuje advokátka Veronika Křesťanová. "Ony ty zásadní věci většinou vyplavou na povrch, protože svět je zkrátka malý,“ potvrzuje známý fotograf Tono Stano.
Nelze spoléhat ani na to, že od vytvoření díla už třeba utekl dlouhý čas a sám autor je již několik desetiletí po smrti. Osobnostní práva sice zanikají smrtí autora, ale majetková práva zpravidla až 70 let po jeho smrti, tím se dílo stává tzv. volným, ale i pak platí pro užití určitá pravidla. Pokud je tedy už dílo z hlediska majetkových práv "volné“, není třeba řešit při užití díla získání licence (a platit za ní), na autora je však třeba stále brát ohled.
"I tzv. volné dílo může být při zařazení do reklamy užito protiprávně, pokud takové užití bude užití způsobem snižujícím hodnotu díla. Zda o takový případ jde, či nejde, by v konečné fázi rozhodoval soud,“ upozorňuje Křesťanová. A pokud je dílo poprvé uveřejněno až v době, kdy už je tzv. "volné“, má ten, kdo ho zveřejnil, na dalších 25 let k dílu práva, jejichž obsah je totožný s obsahem majetkových práv autorských. "Pokud je tedy zveřejňováno staré dílo, je třeba pro bezpečné nakládání zjistit nejen to, kdy autor zemřel, ale i to, kdy bylo zveřejněno,“ upozorňuje Veronika Křesťanová.
Nezapomněli jsme na někoho?
Někdy se ale člověk může dostat do křížku s autory i v důsledku nedostatečné znalosti autorského zákona – nekrade fotky, nekopíruje cizí texty, jen se zkrátka řádně nevypořádá se všemi, kdo mají z hlediska autorského práva na vypořádání nárok. Třeba když si firma nechá vyrobit propagační spot s tím, že zaplatí smluvenou částku výrobci, považuje autorská práva za vyřešená. Souhlas k užití díla sice může udělit výrobce záznamu, ten ale musí mít souhlas od všech účinkujících i autorů.
"U hudby je též třeba dávat pozor na nakladatelská práva,“ upozorňuje Veronika Křesťanová. U umělců lze někdy souhlas k zařazení díla do reklamy a jeho následné užití získat prostřednictvím tzv. kolektivních správců, nicméně ani ti nemusí být vždy oprávněni udělovat za autory souhlas k zařazení díla do reklamy – přestože je pak z hlediska dalšího užití díla v reklamě zastupují.
Nápad nad zlato
Pokud firma vezme cizí hotové autorské dílo (například fotografii) a bez souhlasu autora ho využije ve svých propagačních materiálech, je porušení autorských práv celkem jasné a snadno prokazatelné. "Vykrádat“ nehmotné duševní statky však lze i mnohem méně okatě. Dost často se například objevují reklamy, které jsou sice každá o něčem jiném, ale stojí na velmi podobném nápadu. Reklamní agentury se pak hájí, že od nikoho neopisovaly, prostě reklam je tolik, že už bylo všechno vymyšleno, takže se nápady nevědomky opakují.
"Slogan o tom, že v reklamě nelze už nic nového vymyslet, je dílem lidí bez fantazie,“ vrtí hlavou Martin Donát z kreativní agentury DFG. Podle něj od sebe reklamní agentury opisují neustále. Pokud ale máte pocit, že se někdo snaží přiživit na vašem nápadu, budete to muset dokázat.
"Vždy záleží na konkrétním případě,“ říká advokátka Veronika Křesťanová. "Samozřejmě se může stát, že mladší, opsaná reklama, parazituje na pověsti jiné reklamy, pak může jít o nekalou soutěž. V krajním případě, pokud není použit jen nápad, ale i konkrétní umělecké zpracování, by bylo možno hovořit i o plagiátu, pak by se jednalo i o porušení autorských práv,“ dodává.
Možnosti ochrany jsou omezené, zejména ve chvíli, kdy už je reklama "na světě“. Soudit se není vždy ideální obranou. "Na loga lze použít ochrannou známku. Tak je pak možno hledat pomoc u soudní stolice. Ostatní je marnost nad marnost,“ krčí skepticky rameny Martin Donát z agentury DFG.
Podle advokátky Veroniky Křesťanové může být soudní spor žalobcem někdy vnímán jen jako ztráta času a peněz, byť by nakonec žalobce zvítězil. "Týká se to především sporů vedených tzv. z principu,“ říká. "Pokud se žalující straně podaří vymoct si prostřednictvím soudu zákazové předběžné opatření, také zde riskuje, že pokud nakonec soud neuzná, že napadená reklama je v rozporu s právem, bude muset nakonec žalované straně napravit škodu způsobenou předběžným opatřením,“ potvrzuje Veronika Křesťanová.
