Tornádo obrátilo vaše hospodaření vzhůru nohama. Přesto jste ročník 2021 nakonec dostali do lahví. Jak se vám to podařilo?
Zvládli jsme to díky pomoci kamarádů, známých a dobrovolníků. Opravdu solidarita byla naprosto úžasná. Nejtěžší byl první okamžik, kdy jsme vůbec nevěděli, co bude. Ale vědomí, že jsme všichni ve zdraví přežili, protože katastrofou byla zasažena celá naše rodina, nám dávala sílu jít dát.
Máte z onoho roku 2021 ještě nějaké památné víno ve sklepě?
Všechna vína, která doslova přežila tornádo, dostala i tuto nálepku. Už jsou skoro vyprodaná, ale určitě si pár lahví necháme.
Co dělá vinařka v únoru?
Tráví čas od rána do večera nad papíry. Zpracovávala jsem rok 2023, náklady a výnosy. Zjišťuji, kde máme rezervy, kde musíme zvýšit, kde naopak ubrat. Je moc důležité, jak se postavit k novému roku ohledně prodeje. Ve sklepě se stáčí nová vína, přidávají bentonity na čiření vína, vinohrad se stříhá. Práce je pořád dost, ale po prosinci, kdy přicházela jedna objednávka za druhou, je to vlastně spíše klidnější období roku.
Export vín z Česka roste, vinaři chtějí cílit i na exotické Emiráty nebo Koreu |
Kolik máte vinic?
Letošní rok nastupujeme s rozlohou necelých 8 hektarů. Výměru jsme snižovali, měli jsme téměř 10 hektarů, ale v minulých letech jsem zhruba ze 2 hektarů hrozny prodávala. Teď si necháváme jen to, co vím, že dostaneme do lahví a prodáme.
Jako jedni z mála se věnujete slovenským odrůdám. Proč?
Ze slovenských vín pěstujeme v našich vinohradech červené odrůdy Dunaj, Váh, Nitrii a bílé Děvín a Norii. Tím, že jsme blízko slovenských hranic, se jim u nás velmi daří. Je pravda, že tři odrůdy jsem převzala po svém otci, další dvě jsem ale vysadila už sama. A proč? V našem regionu je málokdo má, přitom každá je něčím zajímavá.
Která je nejmilejší vám?
Bílá Noria. Nádherná, plná, mohutná, při sběru provoní celé vinařství. Jak říkám, dá ze sebe to nejlepší, co v sobě má. A jak píšu na webu: Tuto šťavnatou babu ze Slovenska musíš mít!
Miroslava Ježková (50 let)Vystudovala Střední veterinární školu v Kroměříži Před 13 lety převzala vinařství v Moravské Nové Vsi od svého otce, vinaře Miroslava Košuta a pojmenovala je Vinařství Ježková. Mezi její záliby patří zvířata, hory, cestování a cvičení. Má přítele, dvě dospělé děti a dvě vnoučata |
Když jsme u webu, z větší části je psaný v nářečí Moravského Slovácka. Rozumí tomu všichni? A zdá se vám to i jako dobrý marketingový tah?
Zpočátku jsem si taky nebyla jistá, jestli je to to pravé ořechové, ale jak se zdá, asi ano. Kdo jezdí na Moravu a má zájem o víno, věřím, že rozumí. A lidi to baví.
Na první pohled zaujmou vaše pestré etikety. Kdo vymýšlí názvy jako Zamilovaný ježek nebo Ježek na kokosu?
Všechny nás ve vinařství baví nové věci a máme rádi legraci, proto vznikají takové názvy. Je pravda, že v hlavě je nosím hlavně já a taky naše úžasná markeťačka. Máme ještě spoustu nápadů.
Které víno je Ježkovo nejlepší?
Všechna vína jsou nejlepší! Samozřejmě každý řekne nějakou jinou odrůdu. Tím, že vyrábíme 56 šarží, vybere si u nás každý. Ale nejvíc jsem pyšná, že jsme udrželi vinohrad po mém dědovi z roku 1932 a z něj vyrábíme Dědovo víno.
Dáváte vína i do soutěží?
Do soutěží vína dáváme, ale spíše do těch menších. Podařilo se nám dostat se do užšího kola Salonu vín asi s pěti víny. Ale je to spíše soutěž pro větší vinaře, my nemáme takové množství od každé odrůdy. Navíc podle mě je nejdůležitější názor českého zákazníka.
Co vše ve vinařství děláte vy?
Jsem majitelka, takže vše řídím, po telefonu, na počítači i osobně. Ale moc ráda jdu i do vinohradu anebo stáčet vína, ráda jedu s traktorem. Já začínala vlastně od píky, prošla jsem si vše okolo vína odspodu. A možná i proto si těch, kteří u mne pracují, tak moc vážím, bez nich bych nebyla, kde jsem.
Bič na „krabičáky“. Vinaři navrhují minimální cenu, ministerstvo je proti |
Kdo všechno ve vašem vinařství pracuje?
Rodina. Taťka stříhá vinohrad, pomáhá mi připravovat degustace a sklep. Syn jezdí se mnou na akce. Dcera je teď na mateřské se dvěma dětmi, přítel jezdí s traktorem nebo se mnou na akce. Sestra má na starosti účetnictví, pomáhá i synovec a přátelé rodiny. Mám i dva další zaměstnance, víceméně taky rodinu.
Kolik vína za rok prodáte?
Ročně zpracováváme zhruba 55 tisíc lahví a daří se nám je prodat všechny.
Začali jste plnit perlivé víno do plechovek. Co na to zákazníci?
Zákazníci jsou rozděleni na dva tábory. Naštěstí těch, kteří reagují pozitivně, je mnohem víc. Ježek na plech zarazil spíše vyšší cenou. Ale bohužel s naší celkem nižší produkcí máme vyšší náklady. Chtěla jsem i plechovku s moštem pro děti, což se nám poprvé vloni podařilo. Za 14 dnů jsme měli vyprodáno, byla to úplná bomba.
Vaše vína pomáhají i zvířecím útulkům, mezi jinými i spolku Pomoc ježkům v Luhačovicích. Napadlo to vás, nebo vás oslovili?
Nápad to byl můj. Zvířata nadevše miluji, protože neublíží. Nesnáším týrání zvířat. Proto jsem se rozhodla, že když můžu, musím pomoci.
Jaké plány máte s vinohradem dál? Co vás ve vašem podnikání inspiruje a motivuje?
Tím, že jsme prodali nevyhovující vinohrady, jsem dala průchod k jednoduššímu obhospodařování vinic. Dnešním trendem, a dá se říct i nutností, je co nejvíce všechno zmechanizovat. Aspoň to, co jde, lidská síla je sice u některých prací nezbytná, ale šíleně drahá.
Rádi bychom navázali na netradiční degustace, kterým jsme se věnovali. Velkým motorem jsou pro mě zákazníci Kolikrát když jsem byla na kolenou, a stála před rozhodnutím, zda vše zabalit, byli to právě oni, kteří mě zvedli a dali novou energii. I ti, kterým se něco nelíbí, jsou pro mne přínosem, přemýšlím nad tím, proč tomu tak je. I ti mě v mém podnikání posouvají dál.
