Vystudovala agroekologii a obor Péče o biosféru, po škole nastoupila jako referentka na ministerstvo životního prostředí, kde měla na starosti zemědělskou agendu. „Byla to pro mě velká zkušenost a hodně jsem se naučila. Zároveň jsem odcházela s vědomím, že potřebuji větší svobodu a volnost,“ vzpomíná Miloslava Hilgertová.
Rozhodla se podnikat na statku ve Velkých Přílepech, na kterém kdysi hospodařil její pradědeček. V padesátých letech byl statek, pole i zvířata a celý majetek znárodněn. Rodině se vrátil v restituci po 40 letech. Sedlácké geny si ale zřejmě našly svou cestu a Miloslava se k hospodaření za podpory celé rodiny vrátila. Začala pěstovat zeleninu, jak jinak než ekologicky.
Jak jste se dostala od zeleniny ke květinám?
Uvědomila jsem si, že pěstování je moje životní vášeň. A když kamarádka Iveta řekla: „Když nám jde tak dobře zelenina, proč by nešly ekologické květiny?“, moc jsem neváhala. Za pár měsíců jsme vykácely křoví, zoraly a začaly sázet první květiny. Dlouhá cesta byla pro mě ta podnikatelská, ke zformování firmy.
Začátky byl pozvolné, zkoušeli jsme, co a jak, já jsem neměla žádné zkušenosti s podnikáním. Naplno jsem se do toho obula, když byl první dceři asi rok a půl. Od té doby se věnuji jen kytkám. Stálo to spoustu peněz, traktor, auto na rozvoz květin, velký chlaďák, vybavení ateliéru, závlahy, foliovník… Pěstování květin vyžaduje na začátku docela velkou investici.
Říkáte, že měníte květinový trh. Nejsou to příliš silná slova?
Asi ano, ale proč se bát? Vždy jsem měla vysoké ideály a vysoké cíle. A on se trh pozvolna mění. Když jsme před devíti lety začínali, bylo u nás jen pár pěstitelů květin podobného moderního ražení, dnes jsou nás desítky.
Není v pořádku kupovat květiny, které jsou plné pesticidů, dost možná je vypěstovali lidé za otrockých podmínek a mají obrovskou ekologickou stopu. Naopak je skvělé si koupit květiny od místního pěstitele. Kromě toho, že jsou květiny krásné a autentické, je to prospěšné pro krajinu i místní ekonomiku.
Je možné pěstovat cokoli bez chemie?
Já si myslím, že dlouhodobě se nedá hospodařit jinak než bez chemie. Naší povinností je hledat cestu, jak fungovat v kooperaci s přírodou. Musíme přestat vést válku v zemědělství. Tedy pokud chceme na planetě jako lidstvo přežít. O drastických dopadech špatného hospodaření na zemědělské půdě najdete spoustu informací. Pesticidy i umělá hnojiva ničí půdu, ničí život kolem, otravují potraviny.
Hospodařím už řadu let a nepochybuji, že ekologické zemědělství je správná cesta. Pečuji o půdu, aby byla zdravá a úrodná. Obnovuji krajinu, aby fungovala jako celek. Na zdravé půdě sklízím zdravé potraviny/květiny a na konci jsme u zdravého člověka.
Jméno firmy Kytky od potoka může někomu evokovat, že jdete a natrháte, co kde, a zvláště u potoka, zrovna roste či kvete. Tak to ale jistě není.
Název jsem v tomto ohledu asi nezvolila úplně dobře. Od potoka proto, že naše první políčko vzniklo u potoka. Pěstujeme kolem 100 druhů květin. Z toho jsou opravdu některé luční nebo spíše luční květiny připomínají. Ale máme několik stovek pivoněk, růže, pěstujeme pryskyřníky, hledíky, gladioly, astry a další. Práce je hodně. Každá květina, než se dostala do kytice, prošla našima rukama několikrát, od semínka až po květ.
Všechny prodané kytice opravdu vykvetly u vás na statku?
Ano, skutečně vážeme jen z toho, co vypěstujeme. Občas, párkrát do roka, si vypomůžeme květinami od kolegů farmářů, když nám například chybí nějaká konkrétní barva do svatby. Ale je to promile z celkového objemu.
Prodáváte přímo na statku, a máte i svůj e-shop. Kde toho prodáte více?
Statek není náš hlavní prodejní kanál, i když i sem zákazníci přicházejí. Více samozřejmě vozíme do Prahy.
Jak se liší začátky a dnešní byznys? Máte své zaměstnance nebo pomáhá rodina?
Asi se nejvíc liším já sama. (smích) Podnikání je velká škola života. Zaměstnance samozřejmě mám, toto nemohu dělat sama. Dnes mám v týmu 8 žen a hledám další sílu na zahradnickou a floristickou práci. Tatínek pomáhá s polními pracemi, manžel se stará o IT a webové stránky. Babičky, tety a strejdové hlídají děti a vaří. Za podporu rodiny jsem nesmírně vděčná.
Miloslava Hilgertová (40)
|
Co děláte v zimě? Máte volno?
Je pravda, že v zimě máme malinko volnější provoz. Ale prodáváme zimní kytice, ve kterých kombinujeme čerstvé narašené dřeviny a sušené květiny z naší úrody. A obchodně jsou pro nás důležité i Vánoce, připravujeme adventní věnce. V zimě je i doba plánování a úklidu. Opravdu klidné jsou pro mě Vánoce, konec roku a první polovina ledna. Pak už je zase hodně co dělat.
Podnikat v zemědělství asi není jednoduché. Stačí povodeň nebo mráz a je po úrodě, ve vašem případě po kytkách, tedy po kšeftu. Rozmary počasí neovlivníte sebelepším byznys plánem. Kde jste vzala odvahu? A neměla jste někdy chuť podnikání vzdát?
Mnohdy si říkám ono Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil. (smích) Náročnost je vykoupená pro mě nesmírně ceněnou svobodou, radostí, tvořivostí. Někde hluboko cítím, že dělám dobře. Naplňuje mě, že obnovuji kousek krajiny – že vidím, jak se sem vrací ptáci, jak ožívá půda. Obnova rodinného hospodářství mi dává velkou sílu.
A také miluji, jak naše květiny dělají radost, doprovázejí lidi při životních událostech, nebo jen tak potěší ve váze na stole. Když je mi ouvej a ztrácím jistotu, jdu na pole mezi květiny, nebo uvážu hezkou kytku. Zatím vždy v sobě tu radost znovu nacházím.
Uživí vás Kytky od potoka?
To je otázka, na kterou je nesnadné odpovědět. Jsme malá firma a když přijde nějaká těžká doba, sáhnete na rezervy. Ale obecně ano, uživí, i když to asi není obor, kde by člověk zbohatl.
Jaké máte plány do budoucna?
Nyní mám květiny na ploše něco přes hektar. Další dva a půl hektaru půdy odpočívá a já si pohrávám s několika variantami co na té ploše pěstovat. Určitě plánuji rozšiřovat produkci okrasných dřevin a trvalek. V zemědělství je stále co se učit, a tak se prostě chci zlepšovat, vychytávat systém pěstování, stále je potřeba nastavovat a zlepšovat procesy i prodej.
