„První roky jsme nežili, jen tvrdě pracovali a ještě firmu dotovali. Občas jsme si říkali, jestli to nezabalit, ale pak se pokaždé stalo něco, co nás posunulo dál,“ vykládá třicátník Václav, který se do podnikání pustil již v prvním ročníku na vysoké škole.
Václavovi rodiče si tehdy, to se psal rok 2013, nevěděli rady s volným nebytovým prostorem. Než by se báli, co s ním provede nějaký nedisciplinovaný cizí nájemník, svěřili ho synovi a jeho přítelkyni Anetě. Však už odmala tvrdil, že chce podnikat, tak ať se ukáže.
„Otevřeli jsme si obchod s vínem a lokálními delikatesami,“ líčí podnikavý duch, který nabízel zákazníkům třeba ovocné destiláty z rodinného lihovaru Žufánek nebo kávu od vizionáře Jiřího Plška, jenž v nedalekých Babicích založil úspěšnou pražírnu kávy Coffeespot.
To je něco jako signál shůry
Což o to, krámku se dařilo, lokální dobroty šly na dračku, a tak přišla od Jiřího Plška nabídka, aby se student podílel jako obchodník na úspěchu pražírny. Jenže ouha.
„Ukázalo se, že nedělám na sto procent, a to Jirka nesnese. A tak mě jednoho dne vyhodil,“ přiznává Václav, že se musel vrátit k maloobchodu, který už mu byl ale povážlivě těsný: „Když se vrátil spolužák Vlasta Urbanec ze stáže v Holandsku a sháněl se po nápadu, v čem začít podnikat, věděli jsme se ženou, že do toho půjdeme s ním,“ vzpomíná.
Volba padla na čokoládu, které se na pultu rodinného krámku nadmíru dařilo. „Nejdřív jsme chtěli, aby nám ji vyráběl na míru někdo místní, ale místo zájmu jsme se dočkali od ‚zkušených‘ cukrářů posměšků, že prý jsme děti. A tak jsme se při návratu z jedné takové neúspěšné mise rozhodli, že budeme čokoládu vyrábět sami,“ říká Václav.
„Na internetu jsme našli, že se v Brodě nabízí za tři tisíce korun měsíčně pronájem 60 metrů čtverečních. Ty brďo, to musíme vzít, to je něco jako signál shůry!“ vzpomíná Václav Durďák na září 2015, kdy jejich čokoládový byznys propukl naplno.
Tedy takto – snaha vyrobit prvotřídní čokoládu byla od počátku velká, leč výtěžnost nulová. I když parta mladých věděla, jak a co mají dělat, nebylo jim to moc platné.
„Rozumíte, tři dospělí lidé se zdravýma rukama, a nic z toho! Od rána jsme byli u čokolády, pak v obchodě a do noci zase tady,“ vybavuje si manažer úspěšné firmy, jak se tehdy babrali v čokoládě, která jim měkla, nedržela nebo za tři dny natruc zbělala. „Nemít nájem a stroj, tak se na to vykašleme. Až po půl roce jsme konečně měli hotových 115 tabulek čokolády.“
Jídlo ho fascinovalo od malička. Dnes má michelinskou restauraci |
Velikonoční zajíček z Avastu
Ukázalo se, že proti plánu vyrábět prvotřídní čokolády je především vlhkost uvnitř výroby. Takže když se podařilo prostor vysušit a lépe ho klimatizovat, konečně se začalo mladým čokolatiérům dařit.
„Sice jsme u strojů stáli pořád jenom my tři, ale už to fungovalo a do konce roku jsme prodali čokolády asi za 800 tisíc,“ může se pochlubit podnikatel, který nakonec musel odstavit vysokou školu na kusou kolej, kde na dokončení stále čeká: „Určitě nelituju, že jsem tam byl, protože škola dala našemu podnikání rámec – vyznáme se v účetnictví, výkazech, auditech i daních, víme, na co si dávat pozor,“ je vděčný podnikatel.
Čokoládové trio si od počátku hlídalo, aby se nespokojilo s průměrem. Jako nechtěli vyrábět obyčejnou čokoládu, tak si přáli pečovat o výjimečnou firmu – kde je například možné prodávat zboží online. „To Jirka Plšek mi říkal, že musíme mít hezčí web a udělat e-shop, i když já měl pochyby. Nikdo přece nekupuje čokoládu přes internet, protože se cestou k zákazníkovi poláme, roztaje, zmrzne,“ tápal tehdy Václav.
Plánoval pár rukavic pro kamarády. Teď vyváží do celého světa a značce se daří |
Ročně už ale firma dokázala prodat čokoládu za deset milionů, a tak se Durďákovi rozhodli ke konci roku 2019 e-shop přece jen zprovoznit. Co měsíc, to spálených 50 tisíc korun, ale pokrok něco stojí, že?
„Pak přišel covid a e-shop nás doslova zachránil,“ rekapituluje zakladatel čokoládovny Janek, která přežila díky prodejům online i společnosti Avast: „Zrušili nám Velikonoce a my tady měli zboží za milion a půl. Naštěstí nám zavolali z Avastu, že budou chtít čtrnáct set poukazů po pěti stovkách pro zaměstnance do našeho e-shopu. Na Zelený čtvrtek jsme jim je poslali a my tu v pondělí už měli 300 objednávek,“ popisuje Václav Durďák a připomene, že právě Velikonoce bývají jedním ze silných čokoládových období.
Ty klíčové ale spadají do jiných částí roku – na dobu před svatým Valentýnem a hlavně před vánočními svátky. „Na Valentýna je muž ochotný za ženu utratit víc než žena na Velikonoce za děti,“ usmívá se a dodá, že od Halloweenu přes mikulášské nadílky a advent po Vánoce musí jet manufaktura naplno.
Jako právě teď, kdy je potřeba vydělat na léto, protože to o čokoládu nemá zájem téměř nikdo, tedy s výjimkou zarytých čokofanatiků.
Janek & Coffeespot
|
A tak se v dílně, která zatím zabírá prostory bývalých brodských jatek, rozlévá nejen vůně čokolády, ale také čokoládová hmota do tabulek. Do pralinek z cukrářských kornoutů zase vpravují zručné ruce zaměstnanců rumové, nugátové, koňakové či datlové krémy, o pár kroků dál si začínají cestu k dětem razit adventní kalendáře, čokoládové rybky, vánoční lízátka nebo čertovské uhlí z lanýže zasypaného kakaem. Ach bože, tolik chutí a vůní, tady se můžete do vánoční atmosféry zachumlat jako do peřiny!
Nechceš nás koupit, Vašku?
Podobně vánoční vůní a hektickou aktivitou nyní dýchá i pražírna Coffeespot v Babicích, jež je od čokoládového Janka vzdálená sotva 30 kilometrů. Protože co by byly Vánoce bez kávy, která pomáhá ztrhanému trávicímu traktu lépe se vyrovnat s přísunem všeho toho sladkého, slaného a tučného...
A co je paradoxní, dnes už tu všichni odborníci na kávu pracují pro Václava Durďáka a jeho společníka Michala Bábíčka. Jiří Plšek totiž svou firmu prodal v roce 2022 svému bývalému zaměstnanci, jehož kdysi vyhodil. Vzpomínáte? „Už jsme tak dlouho rodinní přátelé, že když se Jirka po deseti letech rozhodl pražírnu prodat, obrátil se právě na mě,“ vysvětluje Václav, kterak si profesi čokolatiéra rozšířil i o znalce kávy.
Koneckonců čokoláda a káva k sobě mají docela blízko, alespoň pro nás, úplné laiky: ty nejkrásnější odrůdy se rodí v bobech v Jižní Americe a je třeba je upražit, aby ze sebe mohly vydat to nejlepší. Ceny obou surovin přitom rostou v poslední době rychleji než kávovníky v subtropickém pásmu, a přesto si požitek z nich nechceme nechat vzít.
A snad to tak i zůstane, jak doufají všichni od Janka. Proto u železniční stanice v Hradčovicích mezi Uherským Brodem a Babicemi budují novou továrnu za 100 milionů korun, jíž přezdívají „životní dílo“ a kde by se měly obě firmy od příštího léta dál rozvíjet pod společnou střechou.
