Deset let jste pracoval v bankách v zahraničí. Jak se práce venku lišila od toho, co jste zažil doma? Co vám to dalo?
V profesionální rovině to byla obrovsky obohacující zkušenost. Měl jsem to štěstí, že jsem pracoval pro globální instituci, a tak měl možnost poznat různorodé osobnosti z celého světa přes Ameriku, celou Evropu, Indii až po Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. A právě různorodost lidí a kultur mi rozšířily obzory a naučil jsem se respektovat člověka bez předsudků. U všech se potvrdilo, že optimismus a přívětivý přístup k lidem funguje všude.
A z pohledu osobního?
Z osobního pohledu to bylo náročné období, hlavně na začátku, neboť jsem první tři roky v zahraničí žil sám bez, tehdy přítelkyně, dnes mojí ženy, která zůstala v Praze. Pracoval jsem 12 hodin denně i o víkendech, což však bylo zásadní, abych se ve velké konkurenci prosadil. Potvrdil jsem si tehdy, že pokud chce člověk dosáhnout úspěchu, musí udělat vždy něco víc, než se od něj očekává.
Proč jste se vrátil do Česka?
Těch faktorů bylo hned několik. Hlavním důvodem pro návrat do Prahy byla naše dcera Martička, kterou jsme v té době teprve čekali. Chtěli jsme být blíž rodině a kamarádům s dětmi, až bude vyrůstat. Londýn je totiž město, kam lidé jezdí především pracovat, a ne až tolik zakládat rodiny. No a za druhé můj zaměstnavatel v Londýně, respektive jeho akcionáři, pro které jsem těch 10 let pracoval, se rozhodli ukončit a rozprodat tu část businessu, která souvisela s mojí prací.
Kombinace těchto dvou významných životních událostí mě přivedla k myšlence zásadního přehodnocení budoucí kariéry. Vždy jsem snil otevřít si vlastní kavárnu. Navíc v Londýně jsem objevil svět výběrové kávy a urbanistických kaváren, do kterého jsem se zamiloval.
Přesto jste po návratu domů opět začal pracovat v bankovnictví.
Po návratu do Prahy jsem totiž zjistil, že za tu dobu, co jsem žil v zahraničí, zažil trh s výběrovou kávou v Praze již velký boom. To mi vlastně na začátku vzalo trochu vítr z plachet, a tak jsem začal opět pracovat v bankovnictví, tentokrát jako konzultant.
A pak přišlo, jak to nazvat - osudové setkání nebo náhoda? Potkal jste Egora.
Řekl bych, že to byla dlouhá cesta s velkou dávkou náhody. Já jsem se s Egorem seznámil začátkem roku 2017, měl kavárnu kousek od bytu, kam jsme se po návratu domů nastěhovali. Každé ráno jsem se cestou do práce u něj stavil na kávu a brzy jsme se spřátelili. No, a když mi jednoho dne koncem léta s nadšením vyprávěl, jak by rád rozjel nový koncept kavárny, zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl pomoc. A k mému překvapení řekl, že ano.
Měl jste hned jasno, že do toho půjdete?
Rozhodně. Za prvé hned na začátku, co jsme začali načrtávat celý koncept a business model, jsem věděl, že se s Egorem skvěle doplňujeme, což bylo hlavní. Samozřejmě jsem si uvědomoval rizika spojená s podnikáním, ale bez toho to samozřejmě nejde.
Egor je barista, takže rozumí kávě a její přípravě. Čím jste do nového projektu přispěl vy? Pomohly vám nějak vaše zkušenosti z bankovnictví?
Jakožto člověk, který v bankách po více než desetiletí řídil právě rizika, tak jsem si rizika s kávou pěkně zmapoval, vyhodnotil, minimalizoval a došel k závěru, že to stojí za to.
Egor i já jsme oba lidé, kteří děláme v životě věci s velkým nadšením a tvrdě na nich pracujeme. Stejně jako tvrdě pracující The Miners, česky horníci. A podobně jako horníci dolujeme - v našem případě - nové chutě a aroma kávy.
Co vám na to řekla vaše žena, když jste jí oznámil, že opustíte lukrativní místo v korporátu a otevřete si vlastní kavárnu?
Předem jsme si se ženou schválili monetární částku, kterou jsme ochotni investovat a s obezřetností řádného hospodáře jsme akceptovali takovou výši, která nebude znamenat existenční problémy v případě neúspěchu.
Oldřich Valta (37 )
|
Neměl jste strach, že se neuživíte a budete nakonec litovat?
Litovat určitě ne, i kdyby to mělo skončit tím, že se neuživím. Jsem vděčný za bohaté zkušenosti, ze kterých člověk čerpá dál a mezi ně patří i neúspěch. Ani strach jsem neměl. To samozřejmě neznamená, že jsem byl slepě přesvědčen o úspěchu nebo, že bych přehlížel rizika. Plánování a přípravy byly pečlivé…
Na první narozeniny vaší první kavárny přišel lockdown, a to jste zrovna měli otevírat druhou provozovnu. To asi naštve?
Samozřejmě nás to mrzelo. Na druhou stránku je to něco, co postihlo celý svět a celý trh. Je důležité takové výzvy akceptovat bez naříkání a rychle se přizpůsobit. Proto jsem v březnu 2019 jsem učinil zásadní krok, skončil jsem v bankovnictví a začal se plně, řekl bych na 200 procent, věnovat kávě. Takže máte pravdu, první covid vlna na jaře 2020 přišla na první narozeniny naší kavárny. Navíc v danou chvíli jsme byli již ve výstavbě druhé kavárny.
Otevřeli jste? Jak se vám podařilo koronakrizi překonat?
Přes všechny překážky jsme otevřeli, a dokonce v plánovaném termínu, čemuž jsem v polovině března 2020 vůbec nevěřil. Pracovali jsme dnem i nocí na řešení, optimalizaci a restrukturalizaci. To, že se nám podařilo koronakrizi překonat, byl výsledek silné vůle a ochoty mnoha lidí - přes naše zaměstnance, dodavatele, obchodní partnery, kamarády a v neposlední řadě díky našim zákazníkům, kteří nepřestávali chodit pro kávu do okénka.
Pražírnu kávy jste ale zprovoznili. Kolik tento projekt stál?
S pražírnou jsme počítali od začátku, je to klíčový prvek celého našeho konceptu. Díky ní máme pod kontrolou kvalitu a cenu kávy, která je naší největší nákladovou položkou a zároveň nám dává daleko více svobody ve výběru kávy od námi preferovaných farmářů.
Rozjet středně velkou pražírnu, jako je ta naše, vyjde na necelé dva miliony korun včetně pořízení zásob.
Vyplatí se taková investice?
Nám se pražírna určitě vyplatí. Kromě snížení nákladů na provoz vlastních kaváren nám pražírna otevřela dveře do velkoobchodu. Jsme schopni nabídnout skvělou kávu i do dalších kaváren, do kanceláří nebo formou našich vlastních kapslí, které jsou navíc 100% kompostovatelné. To bychom bez vlastní pražírny jen stěží realizovali.
Mít vlastní kavárnu byl váš sen. Jak se sen liší od reality? Je něco, co vás překvapilo, zaskočilo, s čím se perete?
Moje původní představa o vlastní kavárně byla, že budu stát za barem, vítat hosty a připravovat jim osobně kávu. Svůj čas však trávím většinou na telefonu, za počítačem a na osobních schůzkách s obchodními partnery. Nejvíc mě asi zaskočily náročné podmínky a zdlouhavý a komplikovaný proces administrativy s úřady pro získání všech povolení, abyste mohli otevřít kavárnu. V tomto jsme v Čechách extrémně pomalí.
Pracoval jste v bankovnictví, měl stálý příjem. Dnes je to asi složitější. Změnilo to nějak váš přístup k financím? Co pro vás znamenají peníze?
Máte pravdu, nynější příjem je na úplně jiné úrovni a navíc nikdy nemáte jistotu, že bude. Během koronakrize několik měsíců vůbec nebyl. Peníze jsou pro mě samozřejmě důležité jako pro většinu lidí, ale uvědomil jsem si, že člověk může být šťastný s málem, pokud ho baví, co dělá, a základní potřeby rodiny jsou zajištěny.
Opustil jste bankovnictví nadobro?
Za poslední rok, co jsem z tohoto sektoru odešel, jsem na návrat nepomyslel a ani v mých budoucích plánech o něm neuvažuji. Sám jsem překvapen, myslel jsem si totiž, že mi bude chybět. Ale nedávno jsem si uvědomil, že jsem měl rád bankovnictví především kvůli skvělým lidem, se kterými jsem měl to štěstí spolupracovat. Tito lidé však zůstali mými přáteli a pořád udržujeme kontakt, i když během posledního roku je to méně, než bych si přál.
Kavárny se otevřely, dokonce o něco dříve, než se původně očekávalo. Stihli jste se připravit?
Je pravdou, že otevření bylo dost narychlo. Ale mě již takováto nenadálá rozhodnutí ani nepřekvapují. Navíc v tomto případě to byla alespoň zpráva pozitivní. Každopádně to pro mnoho lidi znamenalo náročný víkend plný stresu. Ale jak je u nás zvykem, pružně a rychle jsme zareagovali a podařilo se nám dát vše potřebné včetně personálu, dohromady. Zapojili se všichni, kdo umí s kávou, včetně našeho CEO Egora, kterého za barem uvidíte jen zřídka.
Vrátili se vám hosté? A museli jste kafe zdražit, abyste doplnili hubené covidové měsíce?
Hosté se vrátili ve velkém a je to nádherný pocit vidět opět kavárny plné života a lidí. Zdražovat kávu kvůli covidu neplánujeme. Hubené covidové měsíce nám zákazníci již nyní vracejí skrz vyšší návštěvnost a vyšší útratu. První červnový týden jsme zaznamenali historicky rekordní tržby.
Kde vidíte své kavárny za pět, deset nebo dvacet let?
Za pět let chceme být největší sítí kaváren a značkou výběrové kávy v ČR a za deset let největší v Evropě. Dvacet let je dlouhá doba, ale už máme nové nápady a plány, které jdou daleko dál než je svět kávy.
