Před třiceti lety si Libor Maděra plánoval, že zprivatizuje jihlavské kovárny a bude dál dělat to, co mu jde nejlépe – šéfovat průmyslové výrobě. Jenže fabriku získal zahraniční investor, a tak se strojní inženýr poohlížel po jiném oboru, kde fungují velké a složité stroje vzbuzující respekt.
„Byla to náhoda, protože tehdy zrovna chyběly na trhu dámské vložky. Tak jsme se rozhodli, že se budeme zajímat o tohle zboží,“ líčí zakladatel firmy Fide v Brtnici na Jihlavsku, proč vyměnil „zápustkové výkovky“ za něco tak čistě ženského, jemného a velmi intimního.
Ve Veverské Bítýšce obhlédl, co výroba menstruačních vložek obnáší, vytvořil byznys plán, sehnal výrobce technologie, objednal stroje a čekal, co doputuje. „V květnu 1993 k nám dorazila na tehdejší dobu špičková technologie. Sehnali jsme lidi a začali vyrábět,“ vypráví.
Machři ve vínových sakách
Devadesátky byly hodně výbušné období, kdy se všichni teprve učili kapitalismu. „Nebylo to jednoduché, párkrát jsme byli na krach, ale vždy jsme se z toho vlastní pílí dostali,“ vzpomíná Libor Maděra na časy, kdy se jejich vložky značky Micci prodávaly v jednotách, konzumech, drogeriích i panelákových kočárkárnách přestavěných na prodejny smíšeného zboží.
Libor Maděra
|
Fabrika sice měla nejmodernější technologii, které odpovídaly i vyrobené vložky, jenže obchodovat s nimi nebylo jednoduché.
„Když jsme nabízeli naše zboží, někteří obchodní partneři se na nás koukali jako na podivíny. Nebylo lehké se protrápit obdobím, kdy jsme jednali s arogantními zbohatlými zelináři z komunistické éry,“ vybavuje si zakladatel firmy náročné období prvních let.
Zvládli to a začali růst, jenže se znovu změnily podmínky. Vznikaly velké supermarkety a objevila se zahraniční konkurence podpořená mohutným marketingem. „Její příchod jsme pocítili okamžitě. Velkoobchody měly na zahraničních výrobcích obrovské marže, takže začaly tlačit dražší produkty,“ podotýká Libor Maděra, který se rozhodl, že než vést domácí války, je lepší zaměřit se na vývoj a export.
Na Balkán a dál do světa
Toho se ostatně drží Fide dodnes. Ne že byste na její výrobky pod jmény Micci, Oasis a Carin nenarazili i v Česku, většina produkce ovšem míří do ciziny.
„Nejprve jsme směřovali do Maďarska a na Balkán, kde mají české výrobky dobrou pověst,“ popisuje šéf společnosti první zahraniční zkušenosti, z nichž se již stala pevná součást obchodních plánů, a připomíná, že s příchodem velkých obchodních řetězců do Česka se situace menších domácích výrobců zase o kus ztížila. Složitá jednání a poplatky za zalistování do nabízeného sortimentu se firmě nevyplácely.
„My jako středně velký a čistě český výrobce potřebujeme vyvážené a udržitelné hospodaření. Nedává ekonomicky smysl investovat obrovské peníze do reklamy a marketingu, abychom si pak uzmuli malinký kousek českého koláče. Proto jsme z některých řetězců odešli a o to větší snahu vynakládáme v zahraničí,“ shrne Libor Maděra strategii firmy, jejíž výrobky dnes najdete ve více než čtyřiceti zemích světa.
Tucet vložek za sekundu
Zní to, jako by Fide byla obřím korporátem, jenže firma, jež ročně vyprodukuje stovky milionů dámských vložek a tamponů, je opravdu malá – zaměstnává všeho všudy 45 lidí. „Všechno je otázkou technologií. My máme takové, které patří ke světové špičce a zajišťují, že nikde nezasahuje do výrobního procesu lidská ruka,“ říká s jistou pýchou v hlase muž, kterého taková sofistikovaná technika prostě baví.
A tak se zaujetím vypráví, jak se během pár sekund ve 40 metrů dlouhých strojích postupně sbíhají jednotlivé suroviny, z nichž jsou dámské hygienické pomůcky vyrobeny – netkaná textilie, vrstvy celulózy, superabsorbent i polyethylenová fólie. Každá fáze musí být perfektně načasovaná, přitom se všechno děje nesmírně rychle. „Vyrábíme rychlostí 12 vložek za sekundu,“ má Libor Maděra změřeno tempo výroby, na jejímž začátku jsou zabalené role materiálu a na konci úhledný balíček.
Z pětačtyřiceti zaměstnanců se jich kolem strojů pohybují dvě třetiny. „Nepotřebujeme lidi k pásu, ale na seřízení, údržbu a servis strojů. A to musí být zaměstnanci vysoce kvalifikovaní, kteří se vyznají od elektroniky přes jemnou mechaniku či zámečnické práce až po celkovou obsluhu. Umí myslet a hledat samostatná řešení,“ libuje si jejich šéf, byť okamžitě dodává: „Ale najít takové lidi je strašně těžké...“
A co Libor Maděra dělá, aby si takové lidi udržel? Vše je prý v poctivém a slušném jednání. „Vždy jsem se snažil s lidmi komunikovat. Někdy musíme udělat i nepopulární opatření, ale pak je potřeba ho vysvětlit,“ popisuje ředitel umění každodenní diplomacie, jejímž výsledkem jsou nejen loajální zaměstnanci, ale také rozumný rozvoj firmy.
Jak vymyslet něco nového
Zakladatel společnosti přitom tvrdí, že poslední převrat v téhle branži nastal před třiceti lety, kdy díky superabsorbentu „zhubly“ vložky do ultratenké linie. Fide pak dosáhlo dalšího výrazného průlomu vývojem antiseptických vložek s aktivním kyslíkem a probiotických vložek s živou kulturou.
Za „vynálezem“ stojí dlouhodobý výzkum molekulárního biologa Petra Ryšávky. „Bakterie Lactobacillus acidophilus jsou ve výrobku v hybernovaném stavu. Jakmile se zahřejí na tělesnou teplotu, probudí se k životu, množí se a osidlují sliznice. Tím omezují živnou půdu pro vznik mykóz,“ vysvětluje Libor Maděra princip fungování patentu, jehož podstata je v biologii a medicíně dávno známá: „Ale toto unikátní propojení, které máme my, ještě nikdo technologicky nezpracoval.“
Mohlo by se zdát, že má Fide nakročeno k obrovskému rozvoji, jenže... „Neustálý růst není naší ambicí, protože na životě je nejzajímavější život sám. Takže ho nechci trávit nad excelovými tabulkami,“ tvrdí šéf společnosti, který chce pracovat efektivně, nikoliv do úmoru.
K práci má racionální postoj, který přenáší i na zaměstnance: „Držím se toho, že má člověk osm hodin spát, osm hodin pracovat a osm hodin se věnovat sobě a rodině. A těch osm hodin je třeba pracovat smysluplně. Nechci za dva roky zjistit, že jsem vyhořelý. Takových lidí znám spoustu, ale nedává mi to smysl.“
