Počátky vaší společnosti, tehdy po názvem S.O.S. – Dekorace jsou spojeny s výrobou vánočních dekorací, starali jste se i o vánoční výzdobu na pražských náměstích. Jak jste se dostali zrovna k tomuto oboru?
Uvědomil jsem si, že v Evropě jsou vánoční dekorace velkým fenoménem. Při našich cestách mě udivovalo, jak bohaté a různorodé výzdoby obchodních center a měst jsou. S minimálními zkušenostmi jsem se rozhodl vsadit na vlastní obchodní talent a vyrazil do tehdy největšího obchodního centra v republice – IKEA Zličín. Vyzbrojen pár fotkami z xeroxu a velkým nadšením jsem nakonec udolal nejenom místního manažera, ale i jeho švédského nadřízeného. Následná lavina dalších center v ČR nám otevřela dveře na výsluní jedničky v tomto oboru.
Tak jednoduché ale asi začátky podnikání nebyly?
Tak jako každé podnikání v devadesátkách i to naše bylo dobrodružné. Vlastní firmy rozjížděli buď staré struktury nebo nadšenci. My patřili do té druhé skupiny. Na startu jsme vzali své úspory, koupili za ně dva telefony, jednu vrtačku a jednu lepičku. K přepravě nám sloužily letitá rodinná auta. Obcházeli jsme hotely, obchodní centra, která tehdy v Česku existovala jen čtyři, a zábavní podniky. Postupně získávali drobné zakázky. Velkým zlomem pro nás byla objednávka od IKEA Zličín, která nás posunula do sedmiciferného obratu.
K rozjezdu podnikání vám prý významně pomohly dnes už zapomenuté Zlaté stránky, jak to tehdy bylo?
Marketing byl v té době v plenkách. Internet ještě neexistoval a jediný zdroj informací byl hovor na linku operátora nebo Zlaté stránky. A právě tam, za úspory našich rodičů, jsme pořídili náš největší reklamní prostor. Za sedmdesát tisíc korun, což tehdy byla nemalá částka, jsme měli na stránce jednu osminku z A4.
Jak se vám podařilo přesvědčit ke spolupráci zástupce velkých obchodních řetězců?
Správný obchodník má zákazníkovi ukázat směr k řešení jeho potřeb. Vždy jsem se zaměřoval na tuto cestu a hlavně jsem nikdy nepochyboval o výsledku. Po letech jsem se ptal manažera IKEA, proč jsme tenkrát vyhráli my. Odpověděl: „Nadchli jste mě“… a to je asi důvod, proč jsme došli tak daleko.
Vaše dekorace lidé mohou vidět například v pražské zoo nebo Papilonii na Lipně. Jak náročné je vytvářet prostředí, ve kterém pak žijí reální živočichové?
Zejména pavilony slonů a hrochů v pražské zoo byly velká zkušenost. Jako generální dodavatel scénografických celků s plnou odpovědností za naše originální řešení jsme se nejdříve museli seznámit se zvyky a vrtochy nových nájemníků. Následně jsme v poměrně malém prostoru hledali správné rozmístění stromů, kamenů, drbadel, krmítek a jiných potřebných zastávek těchto tlustokožců. Nejtěžší bylo najít kompromis mezi zájmy návštěvníků, ošetřovatelů a samotných slonů a hrochů, které ne vždy spolu ladí.
Vytvářeli jste také dekorace pro natáčení několika zahraničních filmů.
Filmový průmysl je naprosto odlišný od čehokoli jiného. Zejména koncentrace lidí s velkou kreativitou a nadšením mnohdy umocněnými různými povzbuzujícími látkami přivádí konzervativní analytiky k šílenství. Já měl to štěstí, že u prvního zahraničního filmu můj nadřízený z Anglie neustál vliv podpůrných prostředků, a já se tak dostal přímo do hlavního štábu. Od té doby jsme se podíleli na mnoha filmech a vždy to byla velká zkušenost. Z této branže jsme si odnesli umění improvizace, zkušenosti s mnoha novými materiály a také mnoho kontaktů a přátelství.
Kovidové období spojené se zrušením akcí muselo být pro vaši firmu velmi obtížné. Podařilo se vám již dostat na úroveň před rokem 2020?
Bohužel ne. Při prvním uzavření v březnu jsme měli připravené dekorace a scénografické celky na Velikonoce, a to jak do naší země, tak do zahraničí. Jakékoliv jiné události nebo eventy byly zakázány, a tak nám tržba spadla o 95 procent. Měsíční režie přes 3,5 milionu korun začala firmu v dalších měsících decimovat. Po otevření společnosti v letních měsících jsme se těšili na zimu, kde vánoční dekorace mohly srovnat náš nasbíraný deficit.
Firmy přece měly kompenzace…
Kompenzace jsme dostávali pouze z části na zaměstnance, ale na ostatní provozní náklady jsme neobdrželi nic s odůvodněním, že nás přece neuzavřeli. Dva roky drancování našich financí jsme ustáli jen díky novému portfoliu výroby dětských koutků. To však stačilo pouze na poloviční obrat. Po covidu k nám přišla krize energetická a finální tečku udělala inflace a rapidní zdražení úvěrů, které jsme si museli nabrat. Jen díky příchodu nového investora se nám podařilo navázat další kapitolou, už pod jménem Bert solutions.
Jakub Olbert (51)Vystudoval Gymnázium Jana Keplera v Praze. Po škole (a po vojně) krátce pracoval jako kulisák ve Státní opeře Praha, kde objevil lásku k vytváření fantastických scén a prostředí. S podnikáním začal v roce 1996, kdy založil společnost S.O.S. – Dekorace. Úspěch odstartoval inzerát ve Zlatých stránkách a zisk zakázky pro obchodní dům IKEA. Od roku 2006 měla firma na starosti vánoční výzdobu Staroměstského náměstí, dodávala kulisy do řady hollywoodských filmů natáčených v Česku. Společnost se nyní jmenuje Bert solutions a stále vyrábí dekorace pro klienty po celém světě. Zaměřuje se na využití 3D tisku. Jakub Olbert je také majitelem pražské restaurace Šeberák. Ve volném čase rád jezdí na motorce. Má čtyři děti, z toho tři ve střídavé péči. |
V minulosti jste se obchodně orientovali na východní i západní Evropu, ale dostali jste se i do Číny. Ve kterých zemích působíte nyní?
V současné chvíli nám roste počet zákazníků v západní Evropě, a to v Německu a Anglii. Cíloví zákazníci však hranice neznají. Proto dodáváme naše výrobky téměř do celého světa.
Vzpomínáte si na nějakou extrémně těžkou zakázku, kterou se vám posledních letech podařilo dokončit?
Každá zakázka má svá úskalí. Nejtěžší bývá realizace a montáž na místě. Asi nejsložitější byla stavba 15 metrů vysokého stromu, který jsme usazovali na skleněný balkon, který zakrýval 12 m vysoký vodopád.
Složitost celé instalace byla dána také mechatronikou celého díla. Strom se celý otáčel a v každém patře byla zvířata, která se samostatně pohybovala. Na produkci byla navázaná hudba a různé spínače, které mohli zákazníci využívat. Na montáž jsme měli jen tři noci a povedlo se. Dodnes tento gigant zdobí jedno obchodní centrum v zahraničí.
Proměnilo se zaměření vaší výroby v posledních letech?
Ano. Hlavně v posledních dvou letech se zaměřujeme na 3D data a jejich využití ve výrobě. 3D tisk pomalu převládá v portfoliu našich výrobních procesů. S tím souvisí i velký rozmach povrchové úpravy těchto výrobků. Díky možnostem využití 3D dat, zrychlujícímu se tisku a široké škále materiálů jsme plně konkurenceschopní tradičnímu postupu obrábění.
3D tisk nám přináší individualitu v malých i velkých sériích výroby, detail, který při obrábění neumíme, a také široké množství materiálů od plastů přes kov, sklo k měkkým hmotám. Je to rozhodně budoucnost nejenom u kusové a malosériové výroby, ale také u velkosériových zakázek typu automotive.
Vybavíte si nějaký speciální požadavek zákazníka, který vás pobavil?
Jedna paní si u příležitosti výročí objednala dvojníka svého manžela, prý aby měla s kým popít. Nejdříve jsme z fotografií vytvořili 3D datové podklady a podle nich pak samotnou kopii oslavence. Radost měli oba.
Jaké máte plány do budoucna?
Mým osobním cílem je vytvoření 3D factory. Místa, kde se bude pomocí 3D tisku nejenom vyrábět, ale i edukovat a vyvíjet nové technologie a materiály. Budoucí individualizace našeho okolí tak bude mnohem dostupnější, než je to právě teď. Jako firma máme jasný cíl. V budoucím roce se stát leadery na poli 3D výroby kusových a malosériových zakázek. A hlavně zůstat věrní svému dlouholetému motu: Cesta bez překážek nikam nevede.
