Proč padla volba na herectví?
Od malička jsem miloval básničky (Kožíšek, Brukner atd.) a také muziku. Napřed mi četli rodiče, od čtyř let jsem už četl sám. Poslouchal jsem také na vinylech mluvené slovo. Miloval jsem „Högerova“ Rumcajse a také Ferdu Mravence, dále pak Skupova Hurvínka a další. Dodnes umím zpaměti celé pasáže.
Na starém gramofonu rodičů jsem si jako dítě pouštěl také jazz a soul, ale i popové singly 60. a 70. let. nebo třeba Osvobozené divadlo a Suchého a Šlitra. Chodil jsem do „lidušky“ na klavír a do dramatického kroužku. Paní učitelka si jednou zavolala rodiče a doporučila, abych dělal talentovky na Konzervatoř. Na herectví a hudbu. A vyšlo to.
Kde vás naši čtenáři mohli například vidět?
Mezi významnější role patří určitě Desátník Anděl ve filmu Tichá Bolest (1990) režiséra Martina Hollého ml., dále pak mladý Jakub v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1985) režiséra Jaroslava Dudka a také třeba Obr Balibul ve filmu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993) režiséra Václava Vorlíčka. Menší role jsem si příležitostně „střihl“ i v posledních letech, třeba v jednom dílu seriálu Stíny v mlze nebo Dukla 61.
Proč jste se rozhodl „prkna, co znamenají svět“ opustit?
Upřímně sám na tuhle otázku neznám pravou odpověď. Měl jsem skvělé angažmá v Klicperově divadle výborného ředitele Ladislava Zemana, ale kvůli rodině jsem se vrátil do Prahy, a taky jsem chtěl zkusit i nové věci.
Jste rodilý Pražák. To jste asi k zemědělství a farmaření tedy úplně blízko neměl, že?
Přímo Žižkovák! Ale nějaké předky „z pole“ mám a už příjmení napovídá, že k tomu nemám zas tak daleko.
Jak vás tedy vůbec napadlo, že byste se namísto herectví mohl věnovat tak vzdálenému oboru?
Upřímně, chtěl jsem zlepšit prostředí, ve kterém žiji. Různé věci mě roky rozčilují, sleduji různé věci, které jinde ve světě fungují a u nás ne, a mrzí mě to. Chtěl jsem vždycky žít ve férové společnosti, a v zemi, na kterou můžu být hrdý, a vím, že když k tomu nepřispějeme i my sami, tak to nebude. A k tomu navíc není náprava tak těžká, jak se to občas může zdát.
Jiří SedláčekNarodil se 15. 8. 1967 v Praze Vystudoval státní konzervatoř v Praze Je ženatý, má dvě děti Jeho koníčky jsou hudba, chalupa (hlavně manuální práce), filmový plakát, občas vaření, občas kolo a hlavně pes Dusty |
A nabídnout Pražanům produkty českých farmářů, to vás napadlo jak?
Projížděli jsme s manželkou Evropou a fascinovaly nás různé farmářské trhy, například v srbském Novém Sadu anebo sousedské slavnosti v Rakousku. Z lidí, co se těchto událostí účastnili, čišela radost. Na obecních a sousedských oslavách navařili a napekli lidi ze vsi, sousedé. Vypadalo to krásně a skvěle to chutnalo. U nás jen samý developerský projekt, kancly a takový ten suchý „byznys kapitalismus“. Řekl jsem si, že se to musí změnit a že je třeba přinést něco jiného, alternativního, do života lidí v Praze a nejen tam.
To byla inspirace. Ale jak došlo na realizaci?
Potkal jsem se v Praze s kamarádem a zážitky z Evropy mu vyprávěl. Vyzval mě tehdy, abychom společně šli na pražský magistrát za radním za životní prostředí. Projekt jsem mu představil a on mě pověřil vypracováním studie, která měla za cíl zmapovat vhodná místa pro uspořádání farmářských trhů v Praze. Studii jsem odevzdal a dnes, i podle ní, na mnoha místech skutečně farmářské trhy jsou.
To bylo vážně tehdy tak jednoduché? Stačilo přijít na magistrát, říct, že mám v hlavě takovýto projekt a ono to šlo?
Ano, bylo to, zdá se, vážně jednoduché. Kamarád Daniel se s radním znal, to sehrálo v prvním přijetí také svoji roli, ale žádná protekce v tom nebyla, náš nápad ho opravdu nadchnul. Bylo to nové, neotřelé, zajímavé.
Mluvil jste také o studii, jejímž vypracováním vás z magistrátu pověřili. Co to obnášelo? A věděl jste, jak na to?
Studie obnášela vytipovat v Praze místa, kde by farmářské trhy mohly vzniknout. Podmínky přitom byly dané – pozemky ve vlastnictví města anebo městských organizací, dobrá dopravní dostupnost – i na kole, infrastruktura, tedy elektřina a voda, parkování – především pro prodejce. Byla to výzva a musel jsem se s ní poprat. Nejvíce jsem pracoval s katastrem hl. m. Prahy, to zabralo asi nejvíce času.
Planetum: Ze stoleté instituce udělal moderní kulturně vzdělávací centrum |
To bylo kolem roku 2010. Jak složité bylo rozjet v Praze takový projekt? Byla už tu v tomto směru nějaká tradice, nebo se dá říct, že jste byli tak trochu průkopníky?
Myslím, že jsme byli spíše průkopníky. V Klánovicích tou dobou pořádali dvě kamarádky trhy na školní zahradě, ve městě Tišnov fungovaly sousedské trhy, žádné se ale nejmenovaly farmářské a konaly se nepravidelně. Díky naší studii začaly v Praze vznikat trhy jako „Kulaťák“, „Kubáň, „Jiřák“, „Náplavka“ a další.
Jaké byly ty začátky? Bylo něco, co vás překvapilo, ať již pozitivně či negativně?
Byli jsme si jistí, že my, lidi ve městě, farmáře potřebujeme, a taky jsme si byli jistí, že stojí za to zabojovat za kvalitní a stabilní místa, kde se trhy budou odehrávat. Věděli jsme, že to umožní Pražanům dostat se pravidelně k čerstvým a vysoce kvalitním potravinám a že to taky zároveň umožní rozvoj a odbyt pro mnoho malých kvalitních farem a výrobců na venkově…
Jak těžké bylo sehnat první farmáře, kteří by na trhy přijeli své výpěstky prodávat?
Zpočátku hodně těžké, protože v Česku byla tradice trhů během komunismu přerušena. Ale my jsme rok pracovali na databázi a na oslovování lidí, kteří v tomto oboru ještě zbyli, pak se o tom dozvídali a přidávali se další a další. Snad jsme tím nakonec přispěli k tomu, že se tahle tradice znovu rozvíjí. Navíc skutečnost, že pomáháte k obživě stovkám farem a jejich lidí, je naplňující a přináší vám radost.
Jak se trhy měnily v čase?
Od počátku sezonu po sezoně návštěvnost příjemně rostla. Od počátku jsme provozovali tři trhy a všechny byly, jak se říká „v pohodě“. Pak přišel covid a ten zásadně s návštěvností „zamával“. Všude se tehdy strašilo tím, že se na trhu může člověk nakazit. Z volného prostoru byli lidé paradoxně nahnaní do uzavřených obchodů. My jsme tehdy měli od povolaných odborníků podložené, že jde o nesmysl a opak toho, kde by měli lidé nakupovat. Jakmile ale jednou do éteru něco vypustíte, velmi těžko se to napravuje. Lidé byli tím strašením ovlivněni. Od roku 2022 se ale návštěvnost vrací.
Bál jste se tehdy, že farmářské trhy skončí úplně?
Nebál. Fanouškovská základna je obrovská a jen jsem si říkal, že to musíme přetrpět a vytrvat.
Jak si farmářské trhy stojí dnes?
Řekl bych, že dobře. Pro mnoho lidí jsou důležitým zdrojem kvalitních potravin, a taky místem kde se potkat s přáteli nebo s rodinou a strávit tam čas společně. Největší jsou trhy na Rašínově nábřeží, ale i u těch menších, jako je Kubáň na Praze 10 nebo Heřmaňák na Praze 7, jsou zejména sobotní návštěvy už moc pěkné.
Jistotu a prestiž akademické sféry vyměnila za výrobu mýdla. A má úspěch |
Máte nějakou přesnější představu o návštěvnosti vašich trhů?
Přesně jsme ji nikdy neměřili, protože bez příslušných elektronických přístrojů anebo z dnešního pohledu – dronů – to ani není možné. Ale například u Náplavky se to dá dobře odhadnout pohledem shora – je to také jedna z metod měření.
Pokud znáte plochu tržiště, sledujete, kolik lidí se obvykle pohybuje v nějaké plošné jednotce, například v jednom až třech metrech čtverečních. Odhadnete fluktuaci a hrubým odhadem vypočítáte návštěvnost. V sobotu mezi 8 až 14 hodinou tak může navštívit farmářský trh Náplavka odhadem asi 4 tisíce až 6 tisíc návštěvníků. Prodejci jsou, myslím, s tržbami velmi spokojeni. Kdyby nebyli, v prodeji by nepokračovali.
V minulosti byly farmářské trhy označované jako jedna z nejdražších možností, kde koupit české potraviny…
To je ovšem velký mýtus. Také jsem to slýchal, a proto jsem se párkrát naštval a s mobilním telefonem jsem si fotil některé cenovky základních potravin v obchodních řetězcích a na trhu. Zejména u ovoce a zeleniny jsem shledal, že ceny jsou nejen srovnatelné, ale často na trhu i nižší. Vždy je také nutné srovnávat srovnatelné.
Nelze říci, tam stojí chleba „x“ a na trhu „y“. Potraviny, které jsou na farmářských trzích nabízeny, jsou v drtivé většině řemeslné. Tedy ručně zpracované, používá se k jejich výrobě velmi kvalitních surovin. Jsou vyloučeny nežádoucí látky jako konzervanty (kromě tradičních, jako např. sůl u uzenin) a barviva. Mnoho zboží na nich je v bio kvalitě anebo pěstováno či chováno v integrované produkci.
Vámi provozované farmářské trhy už nejsou jen o nabídce lokálních potravin, konají se na nich různé festivaly. Jak těžké je takovou akci pro tisíce lidí zorganizovat?
Festivaly mírně oddělujeme od farmářských trhů, i když z nich přímo vycházejí. Na přípravě festivalů pracuje celý tým lidí i půl roku před akcí. Pečlivě vybíráme tu nejlepší gastronomii, a nejlepší vinaře a pivovary. Máme divácké velmi oblíbené hlasování. Byli jsme první, kdo dělal festivaly pro minipivovary (Pivo na náplavce) a také speciální pivní festival pro tzv. létající pivovary (Nomad beer festival). Byli jsme také jedni z prvních, kdo měl vždy na všech festivalech sklo, aby to mělo úroveň.
Prozatím provozujete tři trhy v Praze – Náplavku, Kubáň a Heřmaňák. Neplánujete s farmáři vyrazit i za hranice metropole?
I když nás některá města oslovila, abychom působili za hranicí metropole, jsme toho názoru, že farmářské trhy by měly organizovat spolky a organizace v místě. Jako Asociace farmářských tržišť ČR poskytujeme jiným subjektům poradenství, ale samotnou organizaci necháme na místních lidech.
Asociace farmářských tržišť? Proč vznikla a co vlastně řeší?
Tím základním cílem bylo přijmout přísnější profesní kodex pro pořadatele farmářských trhů s ohledem na kvalitu trhu jako takového. Těch kritérií je více, zásadní je ale například to, že na trhu může tvořit zahraniční produkt maximálně 10 procent celkové nabídky, a navíc nesmí mít takový produkt český ekvivalent (například olivový olej či mořská ryba).
Nebo že nepotravinové zboží, tedy například rukodělná tvorba či keramika, může tvořit maximálně 10 procent. Hlavním důvodem ale bylo zamezit překupníkům, kteří se v jeden čas dost vyrojili, aby trhy „kazili“. Na asociaci si také vyměňujeme zkušenosti, informujeme se navzájem o prodejcích, kteří působí na více tržištích a podobně.
Podnikali a na hlavní rizika nemysleli. Jak ochránit eseróčko před krachem |
Řeknete, co například řeší provozovatelé farmářských trhů v jiných městech?
Je to případ od případu. Někteří provozovatelé mají více svobody, jiní svázanější ruce. Vždy záleží na lidech v místních samosprávách. Některým chybí více pochopení pro užitečnost a smysl naší práce.
Vraťme se teď k vašim trhům. V minulosti jste provozoval trh ještě na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3, o ten jste ale přišel…
Na Jiřáku nám bohužel radnice po letech piplání a práce nakonec neprodloužila nájemní smlouvu, což vedlo k tomu, že poté farmářský trh převzali „zlatokopové“ a filutové s velmi benevolentní smlouvou, kteří radnici nakonec ani neodváděli nájem. Dík tedy patří všem těm radním a úředníkům města, kteří s námi organizátory trhů nakládají s rozvahou, korektně a odolávají různým korupčním vlivům.
A jak se vlastně vybírají prodejci? Co musí splnit?
Musí být především autentičtí, jejich produkty tedy musí pocházet od místních a důvěryhodných zdrojů a musejí být schopni to doložit. Řadu farem jsme také navštívili osobně a pořizovali odtamtud fotodokumentaci. Zboží musí být také senzoricky zajímavé, nejen zdravé a bez patogenů, ale i chutné, vizuálně přitažlivé. Prostě zcela kvalitní.
Farmářské trhy jsou ale přece jenom sezonní záležitostí. Co děláte přes zimu? Věnujete se ještě něčemu dalšímu?
Úplně sezonní ne. Heřmaňák začíná už v polovině ledna a Kubáň a Náplavka první sobotu v únoru. Všechny naše trhy končí vždy poslední sobotou před Štědrým dnem. Někdy na Náplavce uspořádáváme i Silvestrovský farmářský trh.
Kdysi jsem psal ještě hudbu pro divadla, především scénickou, ale také písničky, když bylo třeba. Naposledy jsem napsal muziku pro divadélko Říše loutek „Čaroděje ze země Oz“. Také jsem spolu s Vítem Sázavským (exNerez, Neřež) vydali tři hudební alba pro děti – Sloni v Porcelánu, Havěť všelijaká 1 a 2.
Jaké jsou vaše další plány?
Zásadní a trvalý plán je poskytovat v našem oboru zákazníkům profesionální služby v co nejvyšší kvalitě, tedy především aby naše farmářské trhy byly výbornou značkou a zákazník měl při koupi na nich jistotu. O ostatních plánech zatím pomlčím, abych je nezakřikl a pak je včas prozradím.
