Karolína Šimková pracuje jako účetní v pobočce spediční firmy. Co se vrátila z dovolené, nemůže přijít té plechové krabici na jméno. Již dvakrát jí z počítače zmizely důležité údaje a několikadenní práce přišla nazmar. Jaký byl její údiv, když jí administrátor, který přijel na opravu z centrály, řekl, že vinu nese sama. Instalovala si totiž do počítače program na prohlížení fotografií a s ním tam zanesla i viry.
Zavirování počítače však není jediný problém, s nímž se můžete po instalaci nelegálního softwaru setkat. Mnohem závažnější je skutečnost, že se tímto způsobem vlastně dopouštíte krádeže. Používáte totiž program, který jste nezaplatili.
Jak se bránit
Cestou, jak může firma instalaci neoprávněně získaných programů zabránit, je kombinace technického zajištění firemní sítě a právních úprav. Zákaz stahování a instalace nelegálně získaného programového vybavení by měl být součástí pracovního řádu každé společnosti. Kromě toho by měla firma zaměstnance upozornit, že překročení zákazu může být považováno za hrubé porušení povinností pracovníka a vést k okamžitému zrušení pracovního poměru.
Jednoduché řešení: omezení práv uživatelů
Důležitá je technologická ochrana sítě. „Zaměstnavatel by měl mít svoji počítačovou síť nastavenou tak, aby se stahování programů z neprověřených zdrojů nemohlo dít a aby nemohl být jiný než schválený software na počítače instalován,“ říká Vladimír Smejkal, soudní znalec v oboru počítačové kriminality a autorských práv.
Nejjednodušším způsobem je omezení uživatelských práv pro práci s počítači. S jejich pomocí lze nejen zamezit stahování nelegálního softwaru, ale také jednoduše sledovat, jak zaměstnanci využívají internet. Nejčastěji se sleduje, kolik hodin denně pracovníci na internetu tráví, kolik dat stahují a podobně.
Počítače nejsou anonymní
„Pokud někdo polovinu svého času stráví surfováním po internetu či najednou stáhne velké množství dat, správce sítě by si měl takového zaměstnance prověřit,“ tvrdí Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské organizace Business Software Alliance. „Cílem prověření není lidi špehovat, ale jasně naznačit, že se nemohou skrýt za anonymitu počítače,“ dodává. Většina zaměstnanců si podle něj totiž vůbec neuvědomuje, že pevný disk firemního počítače není jejich osobním územím, ale prostředkem plnění pracovních úkolů a nástrojem, za který odpovídá především zaměstnavatel.
V každém případě by měla být pravidla pro zacházení se softwarem jasně stanovena a zaměstnanci s nimi musí být předem obeznámeni.
Audit: ano, či ne?
Další možností je provádění auditu počítačů. „Obvykle doporučujeme, aby firma minimálně jednou ročně auditovala celou počítačovou síť,“ říká Hlaváč s tím, že v průběhu roku by měly probíhat, pokud možno, i částečné kontroly. Čím nepravidelněji, tím lépe. Ty totiž pomohou odhalit možné problémy a uživatelé si jsou vědomi neustálého dohledu.
Otázku auditu však není podle Smejkala dobré přeceňovat. „Je třeba si uvědomit, že audit může maximálně vypovědět o stavu v okamžiku jeho ukončení, ale už ne ani o sekundu později,“ říká.
Interní kontrola sítě
Mnohem lepší možností jsou vnitřní kontrolní mechanismy, které zjistí změnu v instalovaném softwaru. Nicméně firmy často pravidelné i namátkové audity využívají. „Provádíme průběžně interní automatizovaný audit hardwaru i softwaru všech počítačů zapojených do informační sítě a jsme vstřícní i auditům, které provádějí sami vlastníci programového vybavení jako IBM nebo Microsoft,“ uvádí Dita Brančíková z Brněnských veletrhů a výstav.
Podobně postupují například i ve společnosti Metrostav nebo v Českém Telecomu. „V naší společnosti provádíme periodický i namátkový audit a kromě toho máme auditní mechanismus nastaven i na koncových stanicích,“ prozrazuje Kateřina Frydryšková z tiskového oddělení Českého Telecomu.
Nebojte se říct ne
Je tu ještě další problém: někteří zaměstnavatelé občas své pracovníky vysloveně nutí porušovat zákon. To když vyřknou požadavek, aby byl konkrétní program zkopírován na všechny počítače s tím, že přiložený soubor obsahuje i „kreknuté“ heslo. Jak se zachovat?
„Osobně si nemyslím, že by měl zaměstnanec utíkat na policii. Spíš by měl prokazatelně, tedy nejlépe dopisem, informovat nejvyšší vedení společnosti, majitele nebo hlavního akcionáře,“ radí Smejkal. Jedině tím se zbaví možnosti případného postihu v případě kontroly.
„Rozhodně by se neměl jakkoli podílet na dalším šíření nelegálního softwaru, protože by se dopouštěl porušování autorských práv a vystavoval se tak zbytečným trestněprávním postihům,“ doporučuje Hlaváč.
 |
