Na kytaru Jolanu vyrobenou v Hořovicích hraje taky Ota Váňa ze skupiny Kabát, Petr Hrdlička a Jan Chudan ze Škworu, Jiří Urban z Arakainu, ve světě pak třeba Serj Tankian ze System of a Down. Jolana je v kytarovém světě zkrátka pojem. Hrají na ni legendy české i světové scény. I dnes je přitom její výroba z velké části ruční práce.
Garážové začátky
V hořovické firmě NBE Corp., kde legendární Jolany vznikají, vyrábějí nejen elektrické kytary a baskytary, ale také elektrická ukulele, housle, violoncella a kontrabasy, a to už přes dvacet let. Stavějí přitom na silné tradici, kterou obor v naší zemi má, zároveň navazují na někdejší výrobu v regionu, která je spojena s firmami Delicia, Bohemia Musico nebo Elpro Delicia. „My jsme začínali v garáži, to jsme měli čtyři zaměstnance, v současnosti u nás pracuje 80 lidí,“ začíná vyprávění o novodobé historii hořovické výroby elektrických hudebních nástrojů zakladatel a majitel NBE Corp. Petr Vykydal.
Proces, na jehož konci se nástroje v krabicích rozjíždějí do různých koutů světa, připomíná mistrně provedený hit. Někde hlučí stroje, které opracovávají dřevo s přesností na desetiny milimetru, jinde je slyšet jen tichý šelest, jak zkušené ruce brousí detaily budoucích libě znějících nástrojů. V další místnosti je tichoučko, to když se čeká, až zaschne lak na hmatníku kontrabasu… Tu visí dlouhé krky příštích životních lásek rockerů, jinde kratší určené pro ukulele, všude leží naskládané kusy dřeva různých barev, jehož vůni občas přeruší aroma barvy, laku či lepidla. Ale pěkně postupně...
Tělo ze shnilého javoru
Dřevo je pro výrobu elektrických hudebních nástrojů základní surovina, v průměru ho na jeden kus padnou asi čtyři kilogramy. „Ve využívání jednotlivých druhů panují určité zvyklosti. Například na krky používáme americký javor, protože je hustý a stabilní, ale třeba také mahagon khaya. Z Indie kupujeme palisandr, ideální na hmatníky. Exotické dřeviny kupujeme přes velkoobchodníky v Německu, to hlavně mahagony a korinu, a třeba javor vozíme z Kanady nebo ze severu Spojených států. Z evropských dřevin pak hodně využíváme olši, lípu i smrk,“ vypočítává Petr Vykydal s tím, že ke slovu přicházejí i specifická dřeva – například spalted maple neboli shnilý javor dovážený z USA, je výjimečný výraznou kresbou.
Používají se ale i dřeva z kořenů topolu či javoru. Jen pro zajímavost, třeba kus fládrovaného javoru, z něhož se vyrábí kytary Peavey, vyjde na 70 až 80 eur, v top kvalitě i 200 eur. U jazzové kytary Stromberg se částka za dřevo šplhá dokonce na desetinásobek, tedy v přepočtu kolem 50 tisíc korun. „Mladá generace nechce hrát na těžší nástroje, proto je trendem používání co nejlehčích dřev nebo se dál upravují. Různě se pečou a odlehčují se korpusy, aby se hmotnost nástroje maximálně snížila,“ vysvětluje majitel.
Stroje i zlaté české ruce
Denně z Hořovic vyjede do světa dvacet kusů elektrických hudebních nástrojů. Každý je originál nejen kvůli použitému konkrétnímu kusu dřeva, ale každého jednotlivě se musí dotknout několik párů rukou – při broušení, lepení, lakování, leštění laku, instalaci pražců, montáži… Je to jedna z hodnot, kterou se nástroje NBE Corp. odlišují od mnohé konkurence. „Prvotní opracování dřeva sice zajistí CNC stroje, jinak je všechno ruční práce,“ líčí majitel firmy a ukazuje, jak pomalu zasychají perleťové značky, které do kytarového hmatníku vsadily ruce jedné ze zaměstnankyň.
„Používáme recyklovanou perleť z Koreje a z Indonésie, vyrábí se ze schránek mořských plodů zkonzumovaných v restauracích,“ dodává pro zajímavost. Jdeme dál výrobou – zde leží rozpracované housličky, tady části ukulele, tuhle se připravuje jeden ze zdejších nejdražších nástrojů, elektrický kontrabas pro značku NS Design, na nějž hraje třeba basový virtuos Tony Levin.
Aby byl nástroj pevný, stabilní a odolával vlhkosti, používá se laminace karbonu a dýhy. V další části se štosují elegantní krky, třeba na kytary Brian May Super vyráběné pro slavného kytaristu Queen. „A tady kolega modeluje tělo kytary Peavey, to je americká značka a model Adriana Vandenberga, bývalého tvůrce hitů kapely Whitesnake,“ popisuje Petr Vykydal.
Kolik nástrojů takovému mistru svého oboru projde rukama? Sám to prý nepočítá, ale... „Tři baskytary denně, krát pět pracovních dnů v týdnu, za měsíc šedesát, krát řekněme jedenáct měsíců, to je šest set šedesát, to celé krát dvacet let, které tu kolega pracuje, to je přes třináct tisíc kusů… ,“ vypočítává šéf firmy.
Čekali byste, že se na výrobě podílejí jen zarytí muzikanti, kteří z práce běží k vlastnímu sladkému elektrickému dřevu a loudí z něj melodie až do začátku další směny? Tak to není. I když mají zaměstnanci na nástroje, jež pod jejich rukama vznikají, slevu, hrát na ně umí jen část z nich. Je to další důkaz, že výroba je otázkou hlavně řemeslné zručnosti, jíž si firma u svých lidí váží, stejně jako loajality a lásky k profesi.
„Tady je to hlavně srdeční záležitost, většina lidí to dělá proto, že je práce baví, že vidí hmatatelný výsledek, který hezky vypadá a dobře zní,“ uvažuje majitel. Případní noví zaměstnanci přicházejí v podstatě jen na doporučení. Není výjimkou, že zde pracují dvě generace z jedné rodiny či lidé důchodového věku. Vše je o čase. K tomu, aby člověk spolehlivě zastal svou část práce, jsou prý třeba tři roky praxe.
Tornádo pro turné Kabátu
Firma vlastní prémiové značky – vedle Jolany ještě německé baskytary Esh a Clover nebo jazzové elektrické kytary Stromberg, současně vyrábí nástroje pro světové značky. Kromě Brian May Guitars a Peavey také pro NS Design či Spector. K tomu na zakázku konstruuje nástroje na míru konkrétním hudebníkům, které pak často nabízí v limitovaných edicích.
„Třeba pro Serje Tankiana, který je i malíř, jsme udělali kytaru, na jejíž tělo jsme přenášeli jeho vlastní malbu. Vyrobili jsme tehdy limitovanou edici 35 kusů. Naposledy jsme dělali pro Otu Váňu na letošní turné Kabátu novou Jolanu Tornádo, kterou si sám navrhl. Je to už třetí v řadě – první byla k 25 letům kapely, pak ke 30 a nyní k 35,“ líčí Petr Vykydal. Vývoj nového modelu na přání prý zabere nejméně půl roku.
Pokud byste si stejný nástroj, který odjel s Kabáty letošní turné, chtěli pořídit domů, koupíte ho za 66 tisíc korun. Rádi byste si nechali vyrobit vlastní kytaru? I to je možné. „Jen náklady jsou obrovské. Bavíme se o částce minimálně 50 tisíc, ale může se vyšplhat i na půl milionu, půjde-li o extra zadání,“ doplňuje majitel a vedle nejprodávanější kytary, kterou je Jolana Diamant, kopie legendárního Les Paula vyráběná od 70. let, ukazuje Jolanu Alexandra a Jolanu Disco – nejčerstvější sériově vyráběné novinky.
Čtvrtstoletí historie NBE Corp. (New Bohemian Electric Corporation)Firma vznikla v roce 2001 v reakci na zánik firmy Bohemia Music, v níž Petr Vykydal sám pracoval. „V rozjezdu nám tehdy finančně pomohl dřívější americký klient, který chtěl, aby výroba elektrických kytar v Hořovicích pokračovala,“ vzpomíná. Začínal ve vlastní garáži, pokračoval v pronajatých prostorách, dnes již firma sídlí ve svém. Jolana je vlajkovou lodí NBE Corp. Petr Vykydal ikonickou hudební značku z majetku zkrachovalého podniku odkoupil a v roce 2003 výrobu legendárních elektrických kytar obnovil. Pro hudební laiky poznámka: Jolana před revolucí znamenala pro muzikanty v Československu jedinou možnost, jak se dostat k elektrické kytaře – nástroje západní provenience u nás nebyly z pochopitelných důvodů příliš dostupné. |
Topí dřevěným odpadem
I do výroby hudebních nástrojů přirozeně zasahuje snaha o udržitelnost. Všechny používané materiály jsou certifikované – nejen dřevo, ale třeba i zmiňovaná perleť. Chytře tu zacházejí i s dřevěným odpadem, jehož není málo. „Veškeré zbytky dřeva zpracováváme na brikety, které sami ztopíme. V kombinaci se dvěma tepelnými čerpadly nepotřebujeme jiný zdroj tepla,“ říká Petr Vykydal a vzpomíná, když na začátku války na Ukrajině vylétla cena plynu – měsíční účet firmy byl tehdy srovnatelný se současnou spotřebou za rok.
Když je řeč o světových událostech, které ovlivnily mnoho českých podniků, nelze nezmínit covid. „Kromě toho, že jsem sám měl těžký průběh nemoci a tři měsíce nebyl ve firmě, obecně to bylo nešťastné období. Poptávka po hudebních nástrojích byla velká, kdo byl doma, mohl hrát, ale problém byl s dodavatelsko-odběratelskými vztahy, i v Asii či Americe měli lock down a nevyráběli. Spousta amerických firem navíc prioritně zásobovala domácí trh, takže jsme o několik dodavatelů i přišli,“ líčí majitel zážitky z pandemie. „Předtím nás zasáhla ještě americká bankovní krize v roce 2008 a těžké bylo i období, kdy dolar spadl z někdejších 41 korun na 14...“
Mladí hrají na mobilech
Jak vidí majitel firmy vyrábějící hudební nástroje její budoucnost? Se smíchem připouští, že mlžně, protože jeho dvě dcery zatím netouží podnik časem převzít. Zároveň vážně dodává, že mladá generace se vydává jiným směrem. „Dnešní mladí nejsou žádní ‚guitar hero‘, jsou spíš na mobilních telefonech a počítačových hrách, než aby hráli na hudební nástroj nebo třeba sportovali… “ Neztrácí optimismus, hořovické nástroje mají své fanoušky. „Jednoho máme v Německu, ten vlastní třináct Jolan,“ uzavírá s úsměvem Petr Vykydal.
