1. otázka Řekněte nám něco o sobě
Častá počáteční otázka, která má za cíl zjistit, jak je člověk schopen odpovědět na takto široké téma. To, jakým směrem kandidát odpovědi zaměří, prozradí schopnost hovořit k věci.
„Jelikož se jedná o pracovní pohovor, měli byste zmínit především dosavadní pracovní zkušenosti a vlastnosti, které souvisejí s pracovní pozicí. Pokud se však jedná o juniorního kandidáta, například absolventa VŠ, který nemá praxi, je dobré zmínit obor, který studoval, projekty, jichž se účastnil, různé stáže,“ říká personalistka Milena Krčmářová ze společnosti Randstad.
O osobních zálibách, dětství, rodinném uspořádání či školní docházce prý netřeba hovořit. Jedině, že by se nějak týkaly pozice, o kterou se ucházíte.
Podle psycholožky a jednatelky společnosti TCC Barbory Daňkové je u obecných otázek vždy těžké trefit se do toho, co chce personalista slyšet. „Raději než střílet naslepo, využijte otázku k tomu, že popíšete, co hledáte a jaký typ práce vás baví. Lidé, kteří mají vizi a cíle, ke kterým směřují, působí energičtěji, motivovaněji, cílevědoměji. Nicméně nepřehánějte, buďte autentičtí i přiměřeně pokorní. Machrováním nikoho nepřesvědčíte,“ míní Barbora Daňková.
2. otázka Co je vaší největší chybou?
Typická otázka na pohovorech, na kterou se často odpovídá také pomocí různých klišé. Personalisté většinou doporučují zmínit nějakou vlastnost, která v zásadě může být i pozitivní nebo přínosná, jako je například zaměření na detail, pečlivost, upřímnost, dlouhodobé plánování.
Milena Krčmářová ovšem doporučuje přínosnější reakci: „Lepší je pojmout tuto otázku jako dotaz na to, čeho jste si vědomi, že byste na sobě mohli zlepšit nebo co už se zlepšovat snažíte. Zejména v souvislosti s nabízenou pozicí. Pokud se totiž ucházíte o místo, kde je potřeba dobrá a efektivní organizace, neuvádějte jako svou slabinu potíže s dodržováním termínů. Zrovna tak přehnaná pečlivost a velký důraz na detail nebudou oceněny u pozice, která vyžaduje kreativitu a schopnost improvizovat,“ říká personalistka.
Radí být na tento typ otázky připraven a zmínit spíše objektivní „slabiny“ jako je například nedostatečná praxe u absolventů či horší jazykové znalosti.
Podle Barbory Daňkové tahle otázka směřuje na sebenáhled. „Než na podobnou otázku odpovíte, uvědomte si, že chyby jsou hlavním motorem změny a pokroku. Každá chyba nás posouvá dál a není špatně je dělat. Špatné je o nich nevědět a nepracovat s nimi,“ říká psycholožka.
Odpověď můžete rozdělit na dvě části. Na něco, co si sám uvědomujete jako svou nevýhodu a jak s tím pracujete, a na něco, co vám opakovaně řekli lidé ve vašem okolí. Tím ukážete jak dobrý pohled na sebe sama, tak i otevřenost ke zpětné vazbě.
„Snažte se ale vyvarovat rádoby chyb typu „příliš pracuji“ nebo „jsem příliš zodpovědný“, anebo velmi dobře vysvětlete, v čem je to vlastně nevýhodné. Snaha z podobné otázky vyklouznout a využít ji k prodeji svých výhod spíš personalistu podráží, než získá na vaši stranu,“ doplňuje Barbora Daňková.
3. otázka Proč u nás chcete pracovat?
Jsou lidé, kteří mají svou vysněnou firmu a přesně specifikované důvody, proč právě u ní chtějí pracovat. Stejně tak je ale legitimní hledat práci primárně ve svém oboru a až pak se dívat na typ firmy, která pozici nabízí. Pro každého člověka je však typ společnosti, u níž se o místo uchází, z nějakého důvodu přitažlivý.
„Připravte si proto důvody nebo aspekty, pro které vás zaujala nabídka na pozici právě u firmy, kam na pohovor jdete. Že by součástí této přípravy mělo být i poměrně důkladné studium všech dostupných informací o firmě, oboru a pozici, je samozřejmostí. Nejlepším zdrojem je v tomto případě internet,“ radí personalistka Milena Krčmářová. Rozhodně nic nezkazíte tím, že si připravíte vlastní otázky na náplň práce, které pak na pohovoru položíte.
Podle odbornice z TCC Barbory Daňkové se stává, že kandidát na pohovoru při této otázce loví rychle z paměti, co kdy kde o firmě slyšel, popřípadě si ji plete s jinou firmou. Tím se okamžitě vyautuje.
„Tady už nevystačíte s improvizací a bude to chtít dobrou přípravu. Odpověď můžete poskládat ze dvou témat. Jednak, co je vám na dané firmě sympatické, a pak také, jak ladí s vašimi plány a představami o svém budoucím uplatnění. Pokud zůstanete jen u první části, může to vyznít jako snaha se zalíbit, zvlášť když použijete nejobvyklejší fráze typu „leader na trhu“, „moderní firma“, „progresivní hráč“. Jakmile ale propojíte možnosti firmy se svými plány a uvedete pár konkrétních příkladů, rázem budete působit věrohodněji a motivovaně,“ dodává Daňková.
4. otázka Popište nám některou z vašich hlavních kvalit
V české kotlině stále není zvykem se chválit, respektive umět se objektivně ohodnotit a vyzvednout své dobré stránky. Takže se nestyďte pochválit.
“Začněte tím, že uvedete vlastnosti a dovednosti, které jsou podstatné pro konkrétní pozici. Například u asistentky jsou to organizační a komunikační schopnosti, schopnost si určit priority v rámci zadaných úkolů, zodpovědnost. A pak můžete přidat všechny další pozitiva, která by ve vaší osobě firma získala. Buďte upřímní, ale nezlehčujte je,“ říká Milena Krčmářová.
A Barbora Daňková k tomu dodává: „Uvádějte konkrétní příklady. Například pokud řeknete, že jste flexibilní a nechcete, aby to vyznělo jako klišé, popište, kdy jste svou flexibilitu prokázali. A i tady je dobré si předem rozmyslet, co jsou vaše kvality a v čem jste opravdu dobří. Nemá smysl snažit se odhadovat, co je pro danou pozici výhodné. Hledáte přeci práci, která vás bude bavit a ve které se vám bude dařit. Nebojte se tedy mluvit o svých skutečných přednostech.“
5. otázka Jaká je vaše představa o mzdě?
Tohle je otázka za milion. Řeknete si málo a zbytečně se ošidíte o vyšší odměnu. Řeknete si moc a vyřadíte se z výběru. Co s tím?
Zjistěte si na internetu, v jakých částkách se odměny za pozici pohybují. V odpovědi pak uveďte minimální a optimální představu o hrubé mzdě. Předem se také zeptejte (pokud o tom nehovoří sám personalista) na formu benefitů a dalších motivačních nástrojů, které firma nabízí. Ty totiž výsledný příjem mohou výrazně ovlivnit.
„Neuvádějte příliš velký rozptyl, prostor na vyjednávání není velký (až na výjimky u vysoce žádaných profilů kandidátů), tak si zbytečně nestanovujte příliš nízkou dolní hranici. Buďte ale realisté, do vaší kalkulace zahrňte i různé benefity, které daná firma nabízí a jednou vyřčenou představu během výběrového řízení už neměňte,“ říká Milena Krčmářová.
Podle Barbory Daňkové je třeba popřemýšlet, s jakým platem byste byli spokojeni. „Můžete číslo i lehce nadsadit, ale pak je dobré uvést, že je to částka k jednání, a že jsou pro vás důležité i jiné věci než výše odměny a jste při jejich naplnění ochotni z částky i slevit,“ zmiňuje psycholožka a připomíná, že pokud se svými požadavky vyloženě neustřelíte a v jiných ohledech jste kvalitním kandidátem, vždy s vámi budou o platu jednat, než vás odmítnou.
