Pavlína Kourková se věnuje botanickému umění, výtvarné tvorbě a ilustracím.

Pavlína Kourková se věnuje botanickému umění, výtvarné tvorbě a ilustracím. | foto: archiv výtvarnice

Navrhovala zahrady, dnes ji uživí malování dokonalých květin

  • 10
Pavlína Kourková vystudovala biologii a zahradní architekturu. V Londýně ale objevila tak zvané botanické umění, které zde podporuje i princ Charles. Tento obor ji natolik uchvátil, že na sobě začala pracovat, aby se mu mohla věnovat naplno. A povedlo se. Svým uměním si začíná otevírat svět.

V oboru botanického umění na sobě pracujete už několik let, považujete se spíše za vědce, nebo umělkyni?
Rostliny mě přitahovaly odmala. Moc ráda jsem pozorovala jejich detaily, vybavuju si třeba, jak jsem při dětské hře na schovávanou objevila v obilném poli malé dutohlávky, to je druh lišejníku. Jeho stélky mi připomínaly pohárky, moc se mi líbily. Pár jsem jich utrhla a donesla si je domů. To jsem dělala docela často, když jsem našla něco zajímavého. Rostliny jsem později studovala z hlediska anatomie, morfologie a fyziologie. Ze všeho nejvíc mě ale zajímala jejich estetická stránka, připadaly mi jednoduše krásné a hodné obdivu. Baví mě třeba pozorovat, jak barvy rostlin reagují na světlo, stačí, když vezmete obyčejný list. Jinak vypadá, podíváte-li se na něj ve stínu, jinak, když je na slunci nebo když ho obrátíte přímo proti slunci, to jsou hotové zázraky, s tím si ráda hraji.

Vaše kresby jsou přesné a precizní. Jak dlouho trvá, než se pod vašima rukama zrodí malovaná květina?
To je různé a nepočítá se to snadno. Část mé tvorby totiž zahrnují i ilustrace na zakázku, takže na svých obrazech pracuji podle momentální vytíženosti a práci různě prokládám. Záleží také na formátu, vybrané květině a měřítku. Rostliny maluji zpravidla větší, než jak je najdeme ve skutečnosti. Věřím, že tak jejich krása lépe vynikne a také tak mohu zachytit co nejvíce zajímavých detailů, s těmi si dokážu vyhrát. Vždy se mi líbilo pohrávat si s představou, jaké by to bylo, kdyby byly rostliny mnohem větší v poměru k lidem a my třeba mohli odpočívat na květu pampelišky nebo prozkoumat vnitřek náprstníku. Ale abych se vrátila k otázce, řekla bych, že mi obrazy zaberou v průměru několik týdnů, zpravidla tři až čtyři.

Má botanické umění budoucnost?
Dokud budou lidé milovat rostliny, bude botanické umění určitě dále vzkvétat. Věřím, že je nadčasové. Jeho podoba a role se ale pomalu mění, vidím to hlavně ve světě. Ubývá klasické botanické ilustrace, malíři více experimentují, hrají si s měřítkem a kombinují různé techniky. Ve světě se tento obor stále rozvíjí, zejména v Anglii, Americe a Rusku. Existují zde asociace, které botanické malíře sdružují a podporují. Pořádají různé tuzemské i mezinárodní výstavy a workshopy, malíři si tak předávají své dovednosti a celý obor tím posouvají kupředu. Zrovna nedávno jsem zachytila zprávu, že princ Charles pořádal několikadenní workshop věnovaný malování čemeřic z jeho zahrady v Highgrove. Je moc fajn, když podpora přijde i z takových míst.

Některé květiny si fotíte, abyste je pak namalovala, není to paradox? V čem je malování květin jiné než jejich zachycení fotoaparátem?
Na samém počátku je vždy živá květina, kterou si přinesu domů. Její pozorování a seznámení se s ní považuji za velmi důležité. Díky fotografiím pak mohu vytvářet velice detailní velkoformátové obrazy, jejichž namalování trvá delší dobu, někdy týdny až měsíce. Nemusím se bát, že mi daná rostlina během malování zvadne. Věnuji se také zakázkové tvorbě a mohu tak malování květiny odložit a kdykoli později se k němu vrátit.

Pavlína Kourková (1980)

  • Vystudovala biologii a výchovu ke zdraví na Pedagogické fakultě UK, a zahradní a krajinnou architekturu na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU.
  • Po ukončení studia pracovala v Anglii dva roky jako zahradní architektka, této profesi se věnovala i po návratu do Čech.
  • Nyní se věnuje botanickému umění, výtvarné tvorbě a ilustracím.

Práce s fotoaparátem také umožňuje zachytit rostlinu při určitých světelných podmínkách, které trvají třeba jen pár minut, například při ostřejším slunci, které celou rostlinu promění a výslednému obrazu dodá na dramatičnosti. To jsou okamžiky, které byste nikdy tak rychle nedokázali přenést štětcem na papír. Bez pomoci fotoaparátu bychom o ně byli ochuzeni. Malované obrazy v sobě nesou však jinou kvalitu než fotografie. Do ilustrace nebo obrazu se otiskne energie, s níž tvoříte, a dovolím si říct, že i část autorovy duše. Tato energie a vyzařování také určují, jak dílo působí a jak promlouvá k ostatním. Není to tedy jen otázka techniky, byť sebedokonalejší. V tom vidím největší rozdíl mezi malovaným obrazem a fotografií. Leckterý botanik vám také řekne, že kvalitní botanickou ilustraci fotografie nahradit prostě nemůže.

Vystudovala jste biologii a zahradní architekturu, určitou dobu jste pracovala jako zahradní architektka. Botanickému umění se teď věnujete naplno. Uživí vás to?
Popravdě řečeno, není to úplně jednoduché. Je to myslím podobné jako v celém výtvarném umění. Vezměte si například, kolik lidí tento obor vystuduje a kolik z nich se pak uživí pouze malováním, vlastní tvorbou. Není jich mnoho. Většinou k malování třeba ještě učí nebo dělají jinou profesi. Samotná jejich tvorba by je neuživila. Mě by vlastní tvorba zatím také neuživila, přibírám si k ní ještě firemní zakázky. Takže vlastně ano, mám to štěstí, že se živím pouze malováním.

Nelitujete, že jste utekla od původní profese?
Víte, ono to bylo původně tak, že když jsem se vrátila z Anglie do Čech, pracovala jsem v jedné firmě jako zahradní architektka. Práce mě bavila, ale abych mohla malovat, vstávala jsem v pět ráno, do sedmi malovala a pak rychle na osmou do práce. Když jsem se odpoledne nebo večer vrátila, malovala jsem zase až do noci. Potom o víkendech. Postupně jsem ale měla stále intenzivnější pocit, že mě ta práce ve firmě vlastně zdržuje od toho, co mě nejvíc baví a naplňuje. Pak už jsem se vždycky těšila, až budu doma a zase budu moct malovat. Táhlo mě to prostě čím dál víc k malování a nakonec ta vnitřní touha zvítězila. Ale rozhodně nelituju.

Co pro vás znamenají peníze?
Peníze? Ano, jsou důležité. Dávají člověku různé možnosti a také jistou míru svobody. Jejich důležitost ale rozhodně nepřeceňuji. Dnešní doba je hodně materiální, nastavená na výkon a zisk, který je vyjadřován právě penězi. Myslím, že to není úplně nejlepší. Jsou věci, které si nikdy za peníze nekoupíme: zdraví, opravdové přátelství, vnitřní pohodu, lásku a mnoho dalších jiných věcí, které jsou důležité pro pocit osobního štěstí.

Navrhujete botanické ilustrace pro různé výrobky nebo ilustrujete knížky pro děti. Jak se získávají takové zakázky? Přicházejí už nabídky samy, nebo je za tím hodně vaší aktivity?
Hodně aktivity za tím bylo úplně na začátku, když jsem se rozhodla, že bych se chtěla živit jen malováním. Musela jsem oslovit nakladatelství a firmy a nabídnout jim svou práci. Dnes už je to tak, že vlastně nikoho neoslovuji, noví zákazníci se ozývají sami. S několika firmami dokonce spolupracuju průběžně několik let na různých projektech. Opravdu mě těší, když se zákazníci vracejí, protože tak mám zpětnou vazbu, že jsou spokojení.

Čtěte také

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

„Ekoloběžky jsou jiné v tom, že je na nich dotyčný v přirozené poloze, navíc si...

Se skupinou vědců jste se díky svému malování dostala až do Západní Sahary, co přesně byl váš pracovní úkol?
Do Západní Sahary jsem se dostala dvakrát, v letech 2007 a 2008, na dobu několika měsíců. Projekt probíhal pod záštitou italské nevládní organizace Africa ’70, která se snaží o zlepšení životních podmínek lidí v afrických zemích. Tenhle projekt měl za cíl zachytit a uchovat cenné znalosti o tamních léčivých rostlinách a jejich možném využití. Mým úkolem bylo pořídit fotografie dokumentující náš tamní pobyt a také vytvořit perokresby léčivých rostlin používaných původním etnikem Saharaui. Při práci jsem kombinovala živé rostliny s pořízenými detailními fotografiemi. Šlo o zachycení důležitých charakteristických znaků, které jsem konzultovala s antropologem Gabrielem Volpato. Výsledkem byla publikace nazvaná Plantas Medicinales Saharaui a ucelený soubor fotografií z tamní oblasti byl publikován v knize Badiya.

Loni jste byla pozvána Ruskou asociací botanických umělců do Moskvy na mezinárodní výstavu botanického umění, abyste zde vystavovala své obrazy a vyučovala malbu. Jak vás objevili?
Já jsem se s mnoha malíři z celého světa seznámila prostřednictvím Facebooku a Instagramu. Lidé stejného zaměření zde o sobě, podobně jako v jiných oborech, navzájem vědí. Takže si myslím, že mě ruští botaničtí malíři a ilustrátoři objevili právě zde.

Jak jste toto pozvání brala?
Přiznám se, že to bylo velké nečekané překvapení a zároveň radost. A také čest, nejen pro mě, ale i pro české botanické umění. Byla jsem vlastně první Češkou, která toto pozvání obdržela.

Přicházejí už nějaké zakázky i ze zahraničí?
Většina zakázek je zatím z Čech nebo ze Slovenska, ale už jsem pracovala například i pro izraelskou nebo italskou firmu. Spolupracuji také s několika zahraničními skupinami podporujícími botanické umělce a akvarelisty. V rámci této spolupráce vytvářím různé tutorialy a podílím se na výukových programech.

Nezvažujete malbu sama vyučovat? Hlásí se takoví zájemci? Jaké jsou vaše další plány?
O vyučování malby v poslední době uvažuju. Právě v Rusku jsem vyučovala malbu. Bylo to pro mě nové a zjistila jsem, že mě baví své zkušenosti předávat. Navíc na sociálních sítích vnímám, že zájem by patrně byl. Problém je trochu s časem, kterého mám v poslední době málo. Ale věřím, že se k tomu postupně také dostanu. Co se týče další plánů, na plánování moc nejsem. Snažím se žít tím, co je zrovna aktuální a nechávám se překvapit tím, co přijde. Ráda bych se tento rok zapojila do mezinárodních výstav věnovaných botanickému umění, což už se mi tak trochu plní. Moje práce byla vybrána na výstavu s názvem Plantae, která se koná letos v červnu v Londýně. Líbilo by se mi, kdybych se postupně mohla více a více věnovat pouze své vlastní tvorbě.