Kdo jsou vaši nejčastější odběratelé?
Z 60 až 80 procent se do našich obalů dává zboží denní potřeby: jídlo, pití, osobní hygiena, spotřebiče. Z 20 až 40 procent zásobujeme průmysl, například chemický či stavebnictví. E-commerce nás nyní využívá zhruba z 10 procent, obchody z 90.
Jak se mění požadavky zákazníků na vaše produkty?
Rostou podle koncového spotřebitele. V e-commerce lidé řeší, v čem dostanou výrobek. Budete se cítit jinak, když vám třeba mražený losos přijde v téhle krásně potištěné krabici s papírovou výstelkou, v níž ryba vydrží dlouhé hodiny v kondici. Anebo tady ta krabička na hodinky, na níž už od začátku jasně vidíte brand. A krabice může být i marketingový nástroj na regále obchodu.
Papír je žádaný a bude možná ještě víc...
Ano, protože tam, kde je to možné, nahrazuje plasty. Letos v srpnu začne být účinná směrnice PPWR, spousta obalů bude z papíru a my budeme muset vyrábět ještě víc. Ale je to tak správně, protože papírenství je tradiční průmysl, který má za ty roky vytvořené recyklační cesty, papír je nejvíce sbíraný a recyklovaný materiál.
V čem je výhodné být součástí nadnárodní skupiny?
Využíváme stabilitu celosvětového hráče – když se někde nedaří, vyrovná se to jinde. Ale jinak pobočky fungují decentralizovaně jako nezávislé firmy. Lidé u nás mohou růst, tak jsme se do vedení dostali i my, současní manažeři. České soukromé podnikání je celosvětově velmi úspěšné a stejně tak i české pobočky mezinárodních firem patří v koncernech k těm nejlepším. Jsme vzdělaná země s pracovitými lidmi, v nichž se mísí slovanské srdce a německý pořádek.
Jak se o své „svěřence“ staráte?
Máme tu stabilní a skvěle vyškolený mančaft. Když s ním dobře zacházíte, je pak lepší než ostatní. Důležité je držet páteř firmy, aby se nerozbila, což se dnes na trhu děje často.
Máte pracovníků dostatek?
To víte, i přes veškerou automatizaci jsou technicky zdatní lidé do výroby stále potřeba, vydělají si tam více než na administrativních pozicích. Hledáme je klasickými kanály: na inzerát, na doporučení, využíváme headhuntery i sociální sítě... Zpravidla do 30 kilometrů od pobočky, dál nikdo dlouhodobě dojíždět nebude.
Na co konkrétně je lákáte?
Na ten příběh – jakmile se někdo do našich továren podívá, chytne ho to, zpravidla nadlouho. Papírenský byznys je jiný než ostatní – lidé z něj neodcházejí. Každý měsíc máme 200 nových designů k těm 4 500 stávajícím, takže náš obor rozhodně není nuda. V naší kantýně nabízíme dotované obědy i večeře. K tomu poskytujeme nadstandardní benefity. Dbáme na bezpečnost při práci, každý rok ji o něco navýšíme.
Slyší na to i mladí uchazeči?
Rozhodně, mohou se ztotožnit s naším výrobkem: papír je biologicky odbouratelný, má vysoké procento recyklace, vyrábí se ze dřeva z dobře vedených lesů. Generace Z si nás kvůli tomu vybírá – bezpečnost, loajalita, respekt, vnitřní integrita, inkluze a diverzita jsou pro mladé lákavé.
A co studenti a čerství absolventi?
Mohou se rozletět v našem Graduate Programu, kde jsou mladí z různých zemí. Ale máme také celoevropský program pro ženy, aby se nebály postoupit do dalších pater leadershipu. Dále školení pro operátory, jak pracovat se stroji a vést provoz. A samozřejmě vzdělání pro všechny zaměstnance.
V obří výrobní hale společnosti Smurfit Westrock v Žebráku je vidět, že zpracování lepenky může být poměrně kreativní řemeslo. Jeho cíl je jasný: zabalit cokoli maximálně efektivně a ekologicky.
Zabalí všechno. Televizi i čmeláky
Pamatujete, jak jste onehdá rozbalovali tu zbytečně velkou krabici přišedší z e-shopu? A pak naštvaně nesli kupy papíru a plastu do barevných kontejnerů? Ještě že ten přebytečný vzduch se o sebe tak nějak postaral sám, že...
Budiž vám uklidněním, že existují šikovní lidé, kteří všechen svůj um, zkušenosti a celou pracovní dobu věnují tomu, abyste příště dostali balíček zabalený minimalisticky a bez toho, aby se planeta zapotila jak student u maturity.
Dá si někdo papírový sendvič?
Kde takové odborníky najít? Třeba v Žebráku. Tam sídlí jedna z českých továren mezinárodní papírenské společnosti Smurfit Westrock. Abychom se ale mohli podívat, jak místní zaměstnanci pracují, musíme se trochu přistrojit: šperky a hodinky dolů, reflexní vesty a ochranné brýle nahoru. A ještě pracovní boty, špunty do uší a do klopy speciální přístroj, který předchází kolizi s vysokozdvižným vozíkem. Takto vybaveni můžeme vstoupit do první části výrobní haly, jíž kraluje předlouhý zvlňovací stroj.
„Tam do skladu přiveze kamion z naší papírny několikatunové role papíru, ze kterého se pak na zvlňovacím stroji dělá vlnitá lepenka – tří-, pětivrstvá... Role se automaticky napojují, smyčkový zásobník umožňuje oběma zvlňovacím modulům jet různě rychle podle potřeby každého z nich,“ ukazuje náš průvodce Jan Kaprhál z marketingového oddělení firmy na mašinu vedoucí přes celou šířku haly. Jdeme podél ní a sledujeme, jak se z papíru jedoucího po pásech stává „sendvič“– místo plátků tousťáku jsou archy rovného papíru, místo šunky se sýrem papír nahřátý, navlhčený, posléze zvlněný. V okolí stroje je teplíčko jak v červenci na řecké pláži, takže operátoři mívají častější přestávky, dostávají nápoje a v létě si mohou pustit klimatizaci.
Hotová a nařezaná lepenka jde buď k zákazníkovi, který si z ní vyrobí to, co potřebuje, nebo se přesouvá do druhé části haly, kde se z ní mohou stát krabice všemožných velikostí, tvarů a barev. Ale k tomu později, protože... strojek připnutý na reflexní vestu vibruje a bliká! Rozhlížíme se a skutečně: blíží se vysokozdvižný vozík naložený – čím jiným než – papírem. Přidáváme do kroku a rychle mizíme z dráhy jeho kol.
Co se papíru týče, je firma soběstačná, což byla zejména v době covidu výhoda. Vlastní lesy i papírny, kam se z této továrny vrací všechen recyklovaný papírový odpad jako cenná surovina.
Nahlédněte pod ruce mistrů. Ve sklárně Rückl můžete vyzkoušet foukání i broušení skla |
Hlavně obstát pod tlakem
Opouštíme tu část haly, ve které se činí zvlňovací stroj, a přesouváme se do místní laboratoře. „Tady testujeme parametry papíru mezi jednotlivými operacemi i u koncových výrobků. Speciální stroje zkouší pevnost například na plochu a v tlaku,“ vysvětluje Jan Kaprhál a dává do velkého stroje papírovou krabici. Zaměstnankyně u počítače spouští test a krabice se ocitá v takovém presu, až se z jedné strany mírně vyboulí. V té chvíli test končí a my se dozvídáme, že výrobek snese zátěž 2 500 newtonů. A k čemu je údaj dobrý?
„U každého zákazníka chceme znát celý jeho dodavatelský řetězec, díky čemuž určíme pevnost krabic, které potřebuje. Jde také o to, jak co nejefektivněji využít palety v kontejneru či kamionu,“ odpovídá náš průvodce. „Například v medicíně jsou vyžadovány pevné krabice, protože převážejí drahé věci. A čím pevnější, tím samozřejmě dražší. Výkon nesou vlákna papíru, recyklovaný papír musí mít větší gramáž, aby měl stejnou pevnost jako kraftový papír,“ vysvětluje odborník.
Kromě papíru se tu testuje také viskozita a přilnavost lepidel, která si tu vyrábějí sami. Jsou podobná těm škrobovým z brambor či kukuřice.
Bez zásahu lidské ruky
Přes takzvaný velín, srdce výroby, kde zkušený pracovník sleduje obrazovky, tlačítky ovládá teplotu a vlhkost papíru ve zvlňovacím stroji, ukládá veškeré údaje, aby bylo možné úspěšné výrobní procesy kdykoli zopakovat, přecházíme do druhé části haly, kde se z lepenky stávají konkrétní obaly.
Shora z můstku sledujeme zcela automatizovanou výrobu krabic, zásah operátora je zde výjimečný.
Stroj na plošný výsek z lepenky s rylami (rýhami pro čisté ohyby) vykrajuje jednotlivé krabice, které se štosují, odjíždějí na palety, tramvaj je pak odváží na páskovačku, kde se proloží a svážou, fóliovačka je zabalí, a pak už úhledné balíky míří do kamionů a za zákazníky. Nic moc se tu dlouze neskladuje. Odpad putuje po pásech důmyslně schovaných pod halou na „šroťák“ a posléze se odváží do recyklačního závodu.
Obrovský stroj zvaný Jumbo dokáže zpracovat archy až o velikosti 11 m, z nichž se vyrábějí například dvě krabice na televize a chladničky. U nich by lepení leckdy nestačilo, musí se prošít. „Vzadu v rohu je dílna na štočky a raznice, tamhle se zase míchají barvy,“ rozkládá rukama Jan Kaprhál.
Menší linka neúnavně slepuje krabičky se samonosným dnem, jež se zavře do sebe, když se na ně zatlačí. Obal je tak složený raz dva. „Je o něco dražší než klasická krabice s klopami, protože je na ni potřeba více materiálu, ale jsou firmy, kterým se to vyplatí, protože ušetří čas i peníze při manuálním balení,“ říká odborník a uzavírá kolečko po výrobní hale. Když už jsme zase „v civilu“, jdeme se podívat do té kreativnější části fabriky...
Dávají práci lidem s handicapem. A jejich dárky míří do světa |
V mobilním úlu na jih Evropy
V konstrukčním oddělení stroj s milimetrovou přesností vyřezává do lepenky drobné výseky tak, jako když si děti hrají s vystřihovánkami. Aby ale technika věděla, co a jak má dělat, je třeba jí zadat úkol. A nad tím přemýšlejí tady – v designérské kanceláři. Mistři v oboru tu hloubají nad tím, jak by se daly obaly udělat funkční, a navíc pěkné. Ona je to totiž docela věda.
„Podívejte, tady jsou různé druhy perforací, zkuste si je odtrhnout,“ nese nám Jan Kaprhál vysokou úzkou krabici. „Ale to ji zničíme! “ oponujeme. „Ano,“ konstatuje suše, „od toho tu je. “ A skutečně, zkoušíme se dostat do krabice prořezy různých délek a tvarů a úspěšní jsme jen někde. I na takovém detailu tedy záleží.
„Pojďte, ukážu vám náš obchod,“ láká Jan Kaprhál a vede nás do improvizovaného krámku s potravinami, kde je vidět, jak obaly v supermarketu působí na zákazníka. Ty se zajímavým designem a originálním potiskem skutečně přitáhnou pozornost ke zboží výrazně rychleji než obyčejné krabice.
Prohlídku závodu končíme v „muzeu“ – tedy ukázkové místnosti, kde je vidět celý sortiment firmy. „Co myslíte, že je tohle? “ zkouší nás průvodce. „Krabice,“ zní neotřelá odpověď. „Ano, ale velmi speciální. Převážejí se v ní čmeláci ze Slovenska na jih Evropy, aby tam mohli opylovat louky. Kolegové ze Štúrova za ni dostali cenu Obal roku,“ chlubí se Jan Kaprhál. „Trvalo dlouho, než jsme ji vychytali – nerozmočí se a čmeláci z ní vylétnou až v ovocném sadu,“ dodává hrdě.
Pyšní jsou tu také na to, kde všude už papír dokázal nahradit plast. A co teprv v budoucnu, až to tenhle materiál úplně rozbalí!
Vizitka Smurfit Westrock
Společnost byla založena v roce 1934 v Irsku, kdy začala vyrábět kartonové a obalové krabice pro tamní trh. Poté, co ji v roce 1938 získal Jefferson Smurfit, si vydobyla pozici předního výrobce.
Dnes má mezinárodní společnost okolo 100 000 zaměstnanců ve více než 560 pobočkách po celém světě. V Česku jich pracuje na 800 v sedmi závodech v šesti lokalitách – například v papírně v Žimrovicích u Opavy firma navazuje na tradici už z roku 1890. Ve výrobně v Žebráku, která je v provozu od roku 1998, je zaměstnáno okolo 150 lidí, pracuje se zde na dvě směny. Sídlí tu i regionální management, jenž spravuje kromě českého i slovenský, maďarský, bulharský, srbský a řecký trh.
