Lidé nad 50 let si zaslouží od společnosti více respektu. Jejich nadhled získaný dlouholetou praxí totiž nelze ničím nahradit.
Statistická čísla jsou alarmující. Počet nezaměstnaných lidí, kterým je nad 50 let, v Česku stoupá rekordním tempem. V roce 2000 jich bylo 15 procent, teď už jde o téměř třetinu nezaměstnaných. Ač se o tomto problému začíná častěji diskutovat, firmy stále víc sází na mladší ročníky.
Jozef PappVede pražskou kancelář nadnárodní společnosti Stanton Chase, která se zaměřuje na vyhledávání talentů, tzv. Executive Search.  Rozhovor s ním čtěte zde: Lidem mění životy. Vyhledává je a dostává na vysněné posty |
Těm zkušenějším tak zbývá riskantní volba podnikání, předčasný odchod do penze nebo registrace na úřadech práce. Skutečná čísla nezaměstnaných padesátníků budou tedy vyšší. Mnoho lidí se totiž do oficiálních statistik ani nedostane. Svoji situaci neřeší ani úřadem práce, jsou prostě doma. Typické je to zejména pro ženy.
Zatímco začátkem 90. let neuměli lidé v tomto věku ani slovo anglicky a pomalu se otrkávali v kapitalistickém světě, dnes už má mnoho z nich zkušenosti z nadnárodních korporací, perfektně ovládá minimálně jeden, někdy více jazyků a navíc jsou v nejlepším mentorském věku, aby začali předávat zkušenosti mladým, méně zkušeným a byznysem neotřískaným kolegům.
Lidé v tomto věku mají životní nadhled, který získáte jen tím, že si prožijete svůj život, stokrát se spálíte a poučíte se z chyb. A to ani nemluvím o zkušenostech, kterými oplývají a mohou je využít ve prospěch firmy nebo při předávání mladším.
Průzkum
|
Důležité je pochopit, proč tito lidé potřebují pracovat, proč potřebují vydělávat. V době, kdy hranice důchodu přesahuje 65 let, se dostávají do situace, kdy se musí ještě v některých případech starat o děti a zároveň o své stárnoucí rodiče. K tomu samozřejmě připočtěme finanční potřeby padesátiletých, což jsou většinou leasing nebo hypotéka.
Všude, kudy chodím, čtu o diverzitě. Jenže v českém prostředí nemá absolutně takové rozměry jako v zahraničí. Český manažer bere jako diverzitu v podstatě jen genderové vymezení se mezi ženami a muži. Sem tam se objeví někdo, kdo obhajuje různorodé týmy i ve smyslu sexuální orientace (LGBT). Jenže v zahraničí se jako jedna z diverzních třecích ploch bere i věk. Ve Spojených státech amerických sedí v dozorčích radách i lidé, kterým je přes osmdesát let. Padesátníci jsou tam braní jako junioři. U nás se vyšší věk bere jako přítěž, což je jednoznačně diskriminační.
Záslužnou činnost dělá server pracenad50.cz, který se snaží bourat stereotypy a vcelku se mu to daří. S řešením této nepříjemné situace by měl přijít ale především stát. Lidé 50+ jsou navzdory předsudkům v mnohých případech ve výborné kondici, sportují, starají se o sebe a své zdraví a rozhodně mají co nabídnout. Mladí by si měli uvědomit, že i oni se jednou do stejné situace dostanou, věk zastavit nelze.
Stát by měl aktivně podporovat uplatnění lidí nad 50, motivovat firmy je zaměstnávat. Nějaké „vlaštovky“ už jsou, jako například státní příspěvky pro zaměstnance starší 55 let. Dostanou je zaměstnavatelé, kteří pro takového člověka vytvoří pracovní místo. A to na půl roku a ve výši až 15 tisíc korun měsíčně. Ocení ho zejména drobní zaměstnavatelé. Ale chce to víc takových motivačních prostředků.
Vinu nesou i firmy. Mají ke starším zaměstnancům předsudky. Měly by je zahodit a dát lidem šanci, kterou si zaslouží. A co by měli dělat sami lidé nad 50? Neměli by se bát cestovat, být flexibilní a ochotni se rekvalifikovat. Hlavní je to nevzdávat!
Česko se ocitá kvůli postoji ke starším lidem černou ovcí Evropské unie. Diskriminace této generace mi přijde nesmyslná o to víc, když si vzpomenu, že to byli v roce 1989 právě padesátníci, kteří stáli jako demonstranti v ulicích u zrodu naší polistopadové demokracie.
