Ať už jste juniorní specialista, seniorní introvert nebo zkušený manažer, který si ještě pamatuje, když „se kariéra dělala prací“, čeká na vás dnes jednoduchý fakt: svět chce vědět, kdo jste, co si myslíte a proč by si vás měl pamatovat. Své značky, vystihující jejich jedinečnost či identitu, si tak vytvářejí nejen firmy, ale i lidé.
Osobní značka je produkt digitální doby. Není to však logo, slogan, ani perfektně naaranžovaný profil na LinkedInu, který píše, jak jste „nadšení inovacemi“. Je to vaše pověst, byť ne náhodná, nýbrž pečlivě formovaná. Je tím, co vás odlišuje v davu a co si lidé spojují s vaším jménem – ať už v práci, mezi kolegy, nebo v profesní komunitě.
Jak si svou osobní značku vybudovat
Budování osobní značky nevyžaduje změnit svoji osobnost nebo začít nonstop postovat fotky z pracovních porad. Není k němu třeba ani být extrovert, online influencer, nebo se snažit být za každou cenu hvězdou. Naopak. Je to spíš o malých krocích, které povedou k tomu, že budete lépe vidět.
Jan Urban
|
Znamená to však vědět, co děláte výjimečně dobře, jakou roli chcete hrát, a jak chcete být chápáni. Současně s tím jde i o to být čitelný a konzistentní.
Prvním z malých kroků k osobní značce spočívá tak v tom, zamyslet se nad tím, kdo jste a co nabízíte. Možná i najít svou „superschopnost“, tedy něco, co vás výrazně odlišuje od druhých.
Druhým krokem je vybrat si místa, kde chcete být vidět. Pro někoho to bude LinkedIn, pro jiného interní týmové schůzky nebo občasná přednáška na konferenci. Důležité je být tam, kde jsou vaši kolegové, klienti nebo lidé z vašeho oboru.
Třetím krokem je postupovat s nadhledem a rozmyslem. Nejde o to, abyste se neustále hlásili o slovo nebo zahltili LinkedIn příspěvky o tom, že jste si dnes zvládli otevřít Excel. Jde o to, abyste dávali ostatním nahlédnout do svého pracovního myšlení. Sdílejte nejen své výsledky, ale také cestu, která k nim vedla. Co vás inspirovalo? Co jste museli překonat? Jak jste se rozhodovali?
Nejde o sebechválu ani exhibici. Je to způsob, jak ukázat, kdo vlastně jste jako profesionál(ka). Co vás baví, co vás žene dopředu, jaké hodnoty zastáváte. Lidé nechtějí slyšet jen úspěšné konce – zajímá je příběh. A pokud ho dokážete podat lidsky, věcně a s nadhledem, začne se s vámi profesně ztotožňovat mnohem víc lidí, než byste čekali. A možná mezi nimi bude i váš budoucí šéf, nebo klient.
Mezi tučňákem a kaktusem: Proč si s někým rozumíme hned, a s jiným je to boj |
Kdo osobní značku opravdu potřebuje?
V marketingových článcích se často dočtete, že „osobní značku potřebuje každý“. Ale pojďme být trochu poctivější. Ne každý. Ne nutně.
Těžko budete přesvědčovat zkušeného obráběče kovů nebo hasiče, že si má začít budovat svou profesní značku na LinkedInu, aby ho někdo povýšil. V mnoha manuálních, výrobních nebo vysoce specifických technických profesích, kde se výkon dá přímo změřit (rychlost, přesnost, výstup), je osobní značka buď méně důležitá, nebo se projevuje spíš v rámci ústní reputace – mezi kolegy, mistry a firmami v regionu. Tam platí přímější pravidla: buď jsi dobrý, nebo nejsi. A je to vidět.
Na druhé straně, v tzv. kancelářské ekonomice, tedy oborech, kde se pracuje spíše hlavou, s informacemi, nápady, rozhodováním a mezilidskou komunikací, má osobní značka zásadní váhu. Jde o prostředí, kde je výsledek často těžko měřitelný, týmový, a úspěch závisí nejen na tom, co děláte, ale i jak jste vnímáni. A právě tady se buduje kariéra nejen schopnostmi, ale i reputací.
Týká se to zejména specialistů (v oblastech jako je marketing, HR, finance, právo, IT, komunikace apod.), manažerů a lídrů, konzultantů, projektových manažerů a analytiků, a také všech, kdo chtějí někam růst, měnit obor, nebo mít vliv. V těchto profesích vám osobní značka pomáhá nejen zviditelnit vaše schopnosti, ale i budovat důvěru a respekt. V neposlední řadě pomáhá i jasně informovat o tom, za čím stojíte a co přinášíte navíc oproti ostatním.
Neznamená to, že „neznačkový“ člověk nemá šanci. Znamená to ale, že značkový má náskok. A v době, kdy se výběrová řízení odehrávají částečně i na LinkedInu, a kdy vaši hodnotu někdy posuzují lidé, kteří vás nikdy osobně neviděli, to může být rozdíl mezi „povýšen“ a „možná příště“.
Mantra dnešní doby: Žít, pracovat, vyhořet. A znovu od začátku. Co s tím? |
Reálné příběhy
Příkladů, že osobní značka funguje, lze nalézt řadu. Příkladem je Petr, analytik v korporátu, který začal na firemním Slacku sdílet své tipy na Excel. Nebylo to nic velkého, ale postupně si ho všimli kolegové, pozvali ho na školení a nakonec vedl celý analytický tým – aniž by kdy poslal CV.
Podobným příkladem je Martina, UX designérka, která se rozhodla psát o svých zkušenostech s designem pro neziskové organizace. Jedna z nich ji oslovila s nabídkou spolupráce, která jí otevřela zcela nové profesní možnosti.
Tomáš učil češtinu a dějepis na druhém stupni základní školy v menším městě. Byl zapálený, měl výborné výsledky s žáky a kolegové o něm mluvili jako o „učiteli, kterého by chtěli pro svoje děti“. Jenže navenek o něm nebylo vůbec slyšet – a v profesním světě platilo, že kdo není v síti (pedagogické i doslovné), jako by nebyl.
Tomáš se rozhodl, že přestane být jen jménem na sborovně. Založil blog, kde jednou týdně psal krátké texty o výuce, kreativitě ve třídě a smyslu učit jinak. Přidával fotky z výuky (s anonymizací), občas sdílel výukový materiál, který se mu osvědčil. Nešlo o žádný marketingový plán – jen sdílení srozumitelných nápadů a nadšení pro věc.
Za půl roku měl blog stovky sledujících z řad učitelů, rodičů i odborné veřejnosti. Následovala pozvánka na regionální konferenci, pak účast v expertní skupině ministerstva školství a nakonec nabídka stát se mentorem pro začínající učitele. Tomáš zůstal ve školství, ale jeho vliv a možnosti se násobně rozšířily – díky tomu, že měl „značku učitele, který to dělá jinak“.
Dřív by se k takovým příležitostem nedostal. Dnes je považován za autoritu – nejen kvůli zkušenostem, ale protože o nich dává vědět.
Helena pracovala jako personalistka ve středně velké výrobní firmě, kde měla na starosti nábor, školení i firemní kulturu. V HR byla dobrá, měla výsledky, ale nikdo mimo firmu o ní v podstatě nevěděl. A vlastně jí to ani nevadilo – až do chvíle, kdy začala vnímat, že chce posunout svou kariéru dál, ideálně směrem k pozici HR Business Partnera.
Místo toho, aby rozesílala životopisy naslepo, rozhodla se zkusit jiný přístup. Začala sdílet na LinkedIn postřehy z praxe – neformálně, s nadhledem, ale zároveň odborně. Psala o výzvách ve výrobním prostředí, o tom, jak mění přístup k onboardingu dělníků, a jak zavádějí jednoduché well-being aktivity pro směnové pracovníky. Žádné buzzwordy, žádná self-promo, jen upřímné zkušenosti.
Výsledek? Po několika měsících si jí všiml HR ředitel větší firmy, která řešila náborovou krizi. Oslovil ji s nabídkou konzultace, ta se proměnila v dlouhodobou spolupráci – a nakonec i v nabídku práce na vyšší pozici. Helena nikdy neměla osobní značku „pro efekt“. Jen začala mluvit o tom, co dělá – a dělala to tak, že si toho lidé všimli. Bez značky by byla jednou z mnoha personalistek, díky značce se stala tou, kterou si ostatní vyhledají, když potřebují radu.
A nakonec Karel, ajťák introvert, který blogoval o technických řešeních, i když neměl rád sebepropagaci. Po dvou letech mu napsal headhunter, protože si ho všiml jako experta, který opravdu rozumí tomu, co dělá.
Co když vás značka vyčerpává
Personal branding je realitou moderního pracovního života. Má však i svou odvrácenou stranu. Neustálá potřeba být vidět, být zajímavý či být „v souladu“ může vést až k „brandovému vyhoření“.
Nechce se vám psát další post o týmové spolupráci? Máte plné zuby manažerských klišé? Přistihli jste se, jak používáte slovo „impact“ i při vaření večeře? Pak je možná čas na mírný „rebranding“.
Zázračná terapie, co nefunguje. „Skvělé“ rady, které šíří instantní psychologie |
Někdy je zdravější nebýt značkou. Být jen člověkem. Dělat svou práci dobře a mlčky, bez přesahu na sociální sítě. Ale pozor – v dnešním pracovním prostředí to může být považováno za pasivní odpor k firemní kultuře. Takže pozor, ať nejste brzy „offboardováni“ jako „kulturně nesladěný element“.
Pokud jste však zatím s tvorbou své osobní značky nezačali, začněte s ní dnes. Nečekejte, až budete hledat novou práci nebo až se váš šéf začne ptát, co vlastně děláte. Udělejte si čas na to, abyste si definovali, v čem jste dobří, jak chcete být vnímáni a jak chcete, aby o vás lidé mluvili, a dejte o sobě vědět. Protože pokud to neuděláte vy, udělá to někdo jiný. Ten možná nebude zdaleka tak dobrý, ale bude rozhodně vidět.
Otázka nezní, zda se do personal brandingu zapojit. Otázka zní, jak to udělat, aniž bychom ztratili autenticitu – a duševní zdraví.
