Na soukromých amerických středních školách, na které se Ondřej Kania zkoušel dostat, stálo roční školné v přepočtu zhruba 500 tisíc korun. Za sedm měsíců poslal na adresy škol stovky e-mailů. Když ho odmítli, napsal znovu. Nakonec se mu podařilo něco neuvěřitelného. Získal celkem šest nabídek – dvě na plná stipendia a čtyři, kdy by mu školy uhradily 95 procent školného.
„Tehdy jsem si myslel, že je to normální. Dnes po třech letech zkušeností vím, že to bylo výjimečné, že se plná stipendia na soukromé střední školy nedají získat. V mém případě to byla asi velká náhoda, nebo možná osud,“ říká Ondřej Kania.
Ondřej Kania (21)
 |
Po návratu ze studií si v Česku hledal dva měsíce práci. Marně. Když uvažoval, co dělat dál, došlo mu, že má v Americe kontakty a své zkušenosti by mohl zúročit. České a slovenské studenty teď vysílá na studia do soukromých středních škol v USA a Kanadě a získává pro ně stipendia. A daří se mu.
Věřili vám doma, že se vám podaří získat stipendium v USA?
Vůbec ne, rodiče na to neměli peníze. Nevěřili tomu, dokud se mnou nestáli na letišti.
A co vrstevníci, neklepali si na čelo? Svěřil jste se jim, co plánujete?
Diskutoval jsem s nimi o tom, byli skeptičtí, nikdo tomu nevěřil. Je v naší povaze podceňovat se. Lidé nemají odvahu pustit se do něčeho samostatně, hodně se podceňují a nevěří si. Myslím, že to v některých lidech bude ještě hodně dlouho.
Co rozhodlo, že kluk z Moravy dostal možnost studovat na americké soukromé střední škole?
Nejspíš má vytrvalost. To dnes doporučuji všem vrstevníkům. Říkám jim, že se nesmějí ohlížet na to, co si myslí okolí. Pokud něco doopravdy chtějí a intuitivně cítí, že je to správná věc, nesmí se zlomit, ale jít za svým cílem a nenechat se odradit. A to přesně jsem dělal. Odmítli mě skoro všude a odrazovalo mě i mé okolí – rodina, ve škole, přátelé. Jen málo lidí by vydrželo takový nápor, bylo to vážně nepříjemné. O to víc mě to motivovalo.
Může se hoditBuďte úspěšní. Začněte svou profesní kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z denně žhavých pracovních nabídek. Zaujměte profesionálních životopisem, vytvořte si jej zdarma na jobDNES.cz. |
Když už jste si myslel, že je vše nadosah, sáhl jste po nabídce, která nakonec nevyšla. Od plného stipendia couvli, bylo to velké zklamání?
Bylo to strašné. Ve škole v Brně jsem ukončil studia, a když jsem se vrátil domů a otevřel e-mail, stálo v něm: „Moc se omlouváme, ale z těch a těch důvodů jsme schopni zajistit pouze 10 procent školného.“ Byl to šok. Já tehdy všem v netrpělivosti rozhlásil, že odjíždím a za pár hodin jsem zjistil, že ne. Ale nejspíš mám nadání, jak řešit nepříjemné situace (smích).
Druhá volba už klapla. Co jste si ze studií odnesl?
Když jsem odjížděl, myslel jsem si, že jsem v angličtině dobrý, ale bylo mi to k ničemu. Nebyla to živá angličtina, musel jsem se adaptovat. Nejpodstatnější však byla zkušenost, že jsem se dostal do prostředí, kde je přístup učitelů zcela odlišný než u nás doma.
V čem je odlišný?
Jsou tam menší třídy a vzdělávací systém je založený na individualitě každého žáka. V předmětech je několik stupňů obtížnosti, v jedné třídě se tak mohou sejít žáci různého věku, ale ve stejném stupni obtížnosti. Ve výsledku pak máte jednoho učitele a třeba 10 až 15 žáků, kteří mají stejné znalosti, musejí pracovat na stejných věcech a to, co jim učitel říká, je dál rozvíjí. Kdežto u nás je to jinak. Ve třídě máte 20 až 30 studentů stejného věku a někdo je výborný, někdo průměrný, někdo hodně slabý. A komu se má učitel věnovat? Ve výsledku to dopadá tak, že ti nejlepší nejsou motivovaní, těm nejhorším se nepomůže a průměrní zůstanou průměrní. Nezlepší se tak nikdo.
Co dalšího je v americké soukromé škole jiné?
Jiný je i styl učení. Třeba na hodinách historie jsme měli téma a diskutovali, proč někdo udělal to či ono. Pak jsme psali esej a další den hovořili o problému, navzájem diskutovali a argumentovali. Je v tom kreativita. U nás je to tak, že sedíte v lavici, učitel něco říká nebo diktuje, vy si to zapisujete, pak z toho napíšete test a vše zapomenete.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde. |
Studium jste měl zadarmo, další peníze jste si však musel vydělat.
Ano, já si vydělával tím, že jsem dělal podomní prodej. V praxi to vypadalo tak, že jsem šestkrát v týdnu musel vzít krabici s nějakým zbožím, zaklepat na dveře, prodat a získat určitou částku. Když vás přitom vyhodí na ulici a vy musíte zaklepat o dům dál, naučí vás to hodně. Tam jsem objevil, že mám snad i nějaký obchodní talent a naučil jsem se komunikovat s lidmi. Amerika je na to nejlepší škola, obchodník je tam úplně každý. Oni to prostě umějí. Umějí komunikovat, prodat a hlavně dobře kupovat.
Inspirace Stevem JobsemV čem tkvěl úspěch ikonického otce Apple? Inspirovat vás mohou e-knihy:
 Nechte se strhnout inspirativním i odstrašujícím příběhem Stevea Jobse prostřednictvím audioknihy. |
Svou zkušenost jste zúročil v podnikání. Pro české a slovenské studenty sháníte stipendia na soukromých školách v USA a Kanadě. Jaký byl začátek?
Začínal jsem jako živnostník, měl jsem 400 korun na účtu, nechal jsem si od kamaráda udělat web, a když jsme ho zprovoznili a já dal odkazy na fóra, hned druhý den jsem získal prvního klienta. Oněch 400 korun jsem pak použil na jízdenku do Prahy tam a zpět, abych ho získal.
Agenturu řídíte spolu s kolegou Tomášem Jízdným, jak to máte rozděleno?
Vzhledem k tomu, že já studoval ve Státech a Tomáš ne, předávám mu veškeré know-how. Já umím perfektně prodávat a on umí perfektně nakupovat a starat se o finance. To je ideální symbióza. Známe se 16 let, chodili jsme spolu na základní i střední školu. Když jsem se poohlížel, koho bych k podnikání přibral, bylo několik možností i s tím, že by nový společník vložil do agentury docela zajímavé peníze. Ale nakonec vyhrálo, že v podnikání potřebujete vedle sebe někoho, komu věříte a kdo vás bude doplňovat. Tomáš je na to naprosto ideální člověk.
Prý jste ale nikdy podnikat nechtěl.
Nikdy před tím mě to nenapadlo, až v Americe. Do školy chodilo i hodně místních podnikatelů. Brali nás do svých firem a říkali nám, jak to v podnikání chodí. Mají tam seznam lidí, kteří jsou ochotni do školy přijít a něco říci z pohledu své praxe. To by se mělo zavést i u nás. Pohled do reálného života je mnohem hodnotnější než teorie z učebnice. To tam funguje a my měli štěstí na výborné lidi – ať už to byli podnikatelé v různých technologiích, nebo v obchodních činnostech. To mě hodně inspirovalo. Také jsem si přečetl životopis Steva Jobse, což mě inspirovalo snad nejvíc.
Během dvou let se vám podařilo získat na stipendiích 16 milionů korun pro více než tři desítky studentů a vaše agentura utržila první milion korun. Jaký to je pocit?
Zatím mi to nedochází. Vždy se dívám dopředu. Děláme služby, naše podnikání je založeno na našich znalostech a kontaktech, nejsou tam další velké náklady. Prodáváme to, co víme, co jsme se naučili a prožili. Myslím, že utržit ve službách ve dvou lidech na plný úvazek přes milion korun je v 21 letech docela úspěch.
Nemáte strach, že by se Tomáš chtěl trhnout a zkusit to sám?
Určitě ne, nemám strach ani z konkurence, protože si myslím, že si tím člověk musí projít sám. Když se hlásíte na privátní střední školu, každá má individuální požadavky, své formuláře. Díky tomu, že jsem tam byl, vím, jaká jsou na konkrétních soukromých školách kritéria pro udělení stipendia. Tyto školy fungují jako firma, musejí si umět na sebe vydělat a dobře zaplatit učitele. Náklady jsou obrovské, když jsme přišli s nabídkou, aby u nich studovali čeští a slovenští mladí lidé, mají obrovský zájem.
Jak se shání stipendia, opět píšete e-maily, lobbujete…?
Naši klienti jsou ze střední a vyšší třídy, protože škola stojí kolem milionu korun a student si musí zhruba 300 až 600 tisíc připlácet. Získat plné stipendium, jako se to podařilo mně, byla opravdu náhoda. Vše máme založené na individuálním přístupu. Když se sejdu s rodinou, vždycky si promluvíme, co jejich syna či dceru zajímá, v čem je výborný – zda ve sportu nebo třeba v umění. Pak se zacílíme na konkrétní školu, kterou doporučím. Znám se osobně s řediteli škol, dnes mi stačí jen zavolat a zeptat se, zda by to šlo, a oni řeknou, zda ano či ne.
Jaké jsou vaše ambice, kolik studentů byste chtěl na studia vyslat?
Česko-slovenský trh je limitován. Myslím, že za pár let je možné vyslat na studia nejvýše dvě či tři stovky studentů. Pak přicházejí do úvahy další služby, protože vzdělávací systém ve světě se velmi vyvíjí. Spousta nejlepších univerzit se dnes dá dělat i dálkově. Taková studia jsou určená pro lidi, kteří již pracují a chtějí si rozšířit vzdělání. V tomto směru vidím budoucnost.
Pomýšlíte i na to, že byste pomáhal talentovaným lidem z méně movitých rodin?
To byla má původní myšlenka. Chtěl jsem založit nadaci. Setkal jsem se s řadou movitých lidí, ale nepodařilo se mi je získat. Pokud v tom nevidí svůj osobní prospěch, nechtějí do toho jít, mají své ambice. Nadaci jsem nechtěl dát jméno konkrétního člověka. Chtěl jsem, aby to byla profesionální nadace, která bude pomáhat takovým studentům, jako jsem byl já. To se nepovedlo. Dokážu si ale představit, že když se nám bude výrazně dařit, za pár let jsem schopen něco takového udělat ze svých prostředků, nebo sehnat skupinu lidí, kteří by do toho šli s námi. A myslím, že by to měl pomoci financovat i stát. Ve světě to funguje, jsou vlády, které financují vysílání nejlepších studentů na ty nejlepší školy.
Je vám 21 let, nemrzí vás, že jste nešel na vysokou a místo toho podnikáte?
Nemrzí mě to, mám výborné středoškolské vzdělání a hodně na sobě pracuji, ať už jde o ekonomii či třeba historii. Dnes si nemyslím, že by mi titul před jménem k něčemu pomohl. Když začnete podnikat v tak mladém věku, něco to o vás vypovídá. Já má problém s autoritami, udržovat se v nějakém řádu. Podnikání mi dává volnost, je to činnost, kterou bych měl dělat.
