Pověstné zlaté české ručičky už dnešním řemeslníkům k získání lukrativních zakázek nestačí. Moderní řemesla se v posledních letech výrazně proměnila a spolu s nimi i výuka učňovských oborů. Do školních dílen vstupují nové materiály, digitální technologie i simulátory, které ještě před několika lety patřily spíše do průmyslových provozů než do škol.
Stavební řemesla prošla podle odborníků zásadní proměnou zejména v posledních dvou desetiletích. „Základní principy řemesla zůstávají stejné, ale práce je dnes přesnější, rychlejší a technicky náročnější. Řemeslníci pracují s moderními stavebními systémy, novými materiály a digitální dokumentací,“ říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).
Vypadá to jako výhra, často je to však past. Co riskují lidé v šedé ekonomice |
Například dnešní stavební řemeslník tak musí rozumět celému stavebnímu procesu, pracovat podle přesné technické dokumentace a dodržovat přísné technologické i bezpečnostní postupy. Klade se větší důraz na kvalitu, přesnost, ekologii a dlouhou životnost staveb.
Virtuální realita a trenažéry místo pokusů a omylů
Na tuto proměnu musí odborné školy reagovat. Modernizují vybavení dílen, aktualizují učební plány a zapojují do výuky technologie, které připravují žáky na současnou praxi.
„Ve výuce se využívají moderní stavební systémy, nové druhy izolací, suché stavební procesy, digitální měřicí technika, laserové nivelační přístroje a práce s elektronickou projektovou dokumentací,“ vyjmenoval ředitel školy Janeček.
Stále častěji se ve výuce objevují také simulátory a virtuální realita. Ty umožňují žákům trénovat pracovní postupy bezpečně a bez zbytečných nákladů. „V naší škole jsme začátkem letošního března zařadili do výuky dva trenažéry využívající rozšířenou realitu. Na nich si žáci mohou bezpečně osvojit základní principy svařování bez spotřeby materiálu či ochranných plynů. Výuku doplňuje trenažer s virtuální realitou, který umožňuje detailní vyhodnocení pohybu ruky, rychlosti svařování i úhlu hořáku. Žáci tak okamžitě vidí své chyby a mohou je snadno korigovat,“ popisuje Miloslav Janeček.
Průvodce novodobým otroctvím: Proč pracujeme víc, než je zdrávo |
„Kombinace virtuálního tréninku a profesionální techniky pomáhá žákům rychleji si osvojit správné návyky, zvyšuje bezpečnost výuky a lépe žáky připravuje na požadavky dnešní výrobní praxe,“ doplňuje.
Technologie se ale neomezují jen na virtuální trenažéry. Školy seznamují žáky i s nejmodernější stavební technikou nebo robotizací. Studenti například mají možnost vidět zdicí robot, který dokáže položit až tisíc cihel za hodinu, je tedy přibližně třikrát až pětkrát rychlejší než člověk. Další zkušenosti získávají při předváděcích akcích moderních bagrů, jeřábů a další stavební techniky.
Novinky musí zvládnout i řemeslníci v praxi
Se změnami a novinkami se pochopitelně musí vyrovnat i řemeslníci, kteří již nějakou dobu působí v praxi. Neustálému vzdělávání se tak nevyhnou.
„Kromě manuální zručnosti musí mít řemeslník schopnost číst digitální výkresy, orientovat se v moderních stavebních materiálech a technologiích, dodržovat technologické postupy – to vše přichází do praxe velmi rychle. Musí také umět komunikovat s dalšími profesemi na stavbě. Schopnost průběžně se vzdělávat je proto dnes opravdu zásadní,“ upozorňuje Pavel Žatečka, ředitel Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů České republiky.
Ve 30 řídí technologickou firmu. Bez vysoké školy, ale s odpovědností |
Školy jako centra celoživotního vzdělávání
S rostoucím tempem technologických změn se školy stále více stávají centry celoživotního vzdělávání. Kurzy pro řemeslníky organizují nejen vzdělávací instituce, ale i výrobci nářadí, stavebních materiálů nebo profesní cechy.
„Řada těchto kurzů se koná přímo v naší škole, protože zde máme jak učebny pro teoretickou výuku, tak i dílny, kde je možné hned všechno v praxi předvést. Škola je tak logicky místem celoživotního vzdělávání,“ uvedl Miloslav Janeček.
Dodává, že spolupráce je přínosná i pro samotné školy. Často se totiž podaří dohodnout, že se kurzu mohou zúčastnit i učitelé nebo vybraní žáci, kteří se tak dostanou k nejnovějším technologiím.
Spolupráce s profesními cechy
Významnou roli hraje rovněž spolupráce s profesními cechy. Těch působí v tuzemsku řada – například Cech malířů, lakýrníků a tapetářů, Cech obkladačů, Cech kamnářů, Společenstvo kominíků nebo Cech instalatérů a topenářů.
„Spolupráce mezi naší školou a řemeslnými cechy je velmi úzká a pestrá, škola se díky těmto kontaktům dostává k nejmodernějším technologiím, dostáváme se do firem, pomáhají nám hledat učitele odborných předmětů, žákům pomáhají při hledání uplatnění,“ poukazuje na další možnosti Janeček.
Rady: Učte se pravidelně a těšte se na nové vědomosti |
Umělá inteligence přichází i do řemesel
Do řemeslných oborů postupně vstupuje i umělá inteligence. Odborníci se však shodují, že lidskou zručnost nenahradí. Umělá inteligence může pomáhat při plánování stavebních prací, optimalizaci postupů, kontrole kvality nebo při práci s projektovou dokumentací. Vlastní řemeslná práce ale zůstane závislá na lidské zručnosti a zkušenostech.
„Ano, některé tradiční postupy ustupují moderním technologiím, avšak základní řemeslné dovednosti zůstávají nenahraditelné,“ potvrzuje Pavel Žatečka a vysvětluje: „AI může nahradit část administrativy, výpočtů nebo plánování, ale samotnou práci na stavbě zatím nenahradí a je otázka, jestli někdy ano.“
Proměna učňovských oborů tak ukazuje, že moderní řemeslník dnes kombinuje tradiční zručnost s technologickými dovednostmi. Virtuální realita, robotizace, nové materiály i umělá inteligence mění podobu výuky i samotné práce a zvyšují nároky na budoucí absolventy. Řemesla tak vstupují do nové éry – technologické, ale stále založené na lidské dovednosti a zkušenosti.
