Hádanka: vypadá trochu jako kapesní mrakodrap, skládá se jako dětská stavebnice, a když je hotový, pomůže rozpohybovat velkou výrobní mašinu. Co je to?
„Tady ručně montujeme vačkové spínače k průmyslovým strojům. Zákazník pošle, jaký typ chce, a zaměstnanci jej podle zadání poskládají,“ odpovídá Petra Radová, mistrová montáže zlínského výrobního družstva Obzor, zatímco sledujeme, jak jeden z pracovníků dává dohromady takzvaný „vačkáč“, jako by stavěl domek z lega. Ale ne, nepovedlo se, takže rozebrat a znovu. „U složitějších spínačů, jako je třeba tento dvanáctipatrový, se lidé nějakou dobu zaučují, aby věděli, kam plastové vačky přesně dát,“ pokračuje mistrová, když pozorujeme další zaměstnankyni, jak s neuvěřitelnou rychlostí, zručností a pečlivostí šroubuje vysoký typ.
Že je spínač funkční, se pak testuje vedle na kontrole, kde na to mají speciální techniku. „Zadám do počítače typ spínače a ten vložím do stroje. A na obrazovce se ukáže... Spínač OK! Tak může jít do světa,“ nabízí praktickou ukázku pracovnice kontroly. „Někdy se stane, že se nerozsvítí, tak se musí rozmontovat a složit znovu. Naštěstí počítač odhalí, ve kterém patře bylo něco chybně,“ vysvětluje mistrová s tím, že denně tu vyrobí desítky až stovky takových spínačů různých velikostí a tvarů, ke kterým se pak připojí elektrické kabely a výrobek může uvádět v činnost a zase v klid třeba lis, brusku, frézu, soustruh...
Cvak a blik
„Vačkáče“ samy o sobě by samozřejmě firmu neuživily, proto je její sortiment o mnoho pestřejší. „Tady se montují páčkové, klapkové nebo otočné domovní vypínače a také zásuvky. Těleso z plastu se vyplní kontakty, které strojek ovládají. Vidíte, je tam kovová houpačka s miniaturním kontaktem, díky níž spínač cvaká,“ popisuje Petra Radová a ukazuje na titěrnou tečku na plíšku. A tak si taky zacvakáme... Pracovník pak k vypínači ve speciálním stroji přinýtuje rámeček, který se později vkládá do montážní krabice ve zdi.
Obzor Zlín
|
Vyrábějí tu několik designových řad domovních vypínačů z mnoha materiálů, aby si mohl vybrat každý podle stylu interiéru: můžete si otočit knoflíkem retro vypínače jako z dob našich babiček, cvaknout klasickou plastovou klapkou nebo třeba páčkou v keramickém rámečku s malovaným folklorním dekorem či například s dezénem dřeva.
„Dobré je, že všechny komponenty ke spínačům se vyrábějí tady,“ pokračuje v prohlídce mistrová a vede nás do oddělení, kde se na pájecím stroji dělají tištěné spoje do signalizačních zařízení, jako jsou třeba výstražné majáky na lodě či stroje. „Tištěné spoje se pak montují do plastových dílů, které mohou mít různý tvar. Říkáme jim například kalíšek, sputnik, květináč, štamprla... A na ně přijdou průhledné plastové části, které potom barevně svítí či blikají,“ vysvětluje Petra Radová další část výroby. Z čehož vyplývá, že je na čase přesunout se do vedlejší budovy, kde je místní vstřikolisovna.
Bez seřizovačů to nejde
Tam už nás vítá její vedoucí Miroslav Hala a vypráví, jak tu na 13 strojích vyrábějí polotovary z plastu pro zdejší, ale i partnerské montážní závody v Olomouci a Uherském Hradišti. A pak tu také zpracovávají externí zakázky pro firmy z oboru farmacie či z autoprůmyslu.
Devět členů rodiny ve firmě, to chce vzájemný respekt, říká „Betonpresák“ |
„Vstřikolisovna jede na tři směny od neděle do pátku, aby stroje nevychladly a lidé mohli navázat tam, kde skončili,“ vysvětluje šéf závodu, když sledujeme, jak se granulát sype ze sušicí násypky do vstřikovacího stroje, kde se taví a zhutňuje, až má konzistenci podobnou medu. „Směs se vstříkne do formy, která může být různě velká, my tu děláme spíš drobnější výrobky. Máme na ně nespočet forem, které si umíme sami vyrobit, protože 70 procent úspěchu je dobrá forma. Jeden cyklus trvá 20 vteřin až 1,5 minuty, chybovost máme kolem tří procent, což je slušné,“ popisuje odborník, zatímco vedle nás vypadávají ze stroje denní dávkovače léků nebo vedle držáčky na parkovací čidla do automobilů.
„Z profesí tady máme lisaře, kteří obsluhují stroje, kontrolory kvality, manipulanty na balení a expedici výrobků. Důležitou profesí je seřizovač strojů, který je nachystá na konkrétní výrobu podle dokumentace, mění formy a programy,“ vyjmenovává Miroslav Hala.
Hotové výrobky jdou na sklad a potom k expedici. Některé je však ještě předtím nutné potisknout, a tak míjíme místnost, ve které stroj na UV potisk označuje třeba dny v týdnu a denní dobu na dávkovače na léky nebo kovové štítky na vačkové spínače, aby obsluha strojů věděla, kde je zapnuto a kde vypnuto.
Šance pro handicapované
Od svého založení v roce 1965 až do dneška zaměstnává výrobní družstvo vysoké procento lidí se zdravotním znevýhodněním, kteří často pracují na zkrácený úvazek. „Zakladatelem družstva byl Svaz invalidů a všechno to před 60 lety začalo loupáním cibule pro velké firemní kuchyně ve městě. Tehdy tu pracovalo okolo 30 lidí,“ vrací se k počátkům marketingová vedoucí společnosti Martina Obadalová. „K loupání cibule se postupně přidala produkce těsnění, domácká výroba mokasín a vyplétání sítí na odkládání zavazadel v autobusech,“ píše se k tomu dále ve firemní brožurce.
Hlavně si z toho nedělat trafiku. Šéfka kvality paliv Shellu o ženách ve světě mužů |
Jak šel čas, postupně se měnilo a rozšiřovalo výrobní portfolio až k tomu dnešnímu. Firma má v současnosti kolem 230 zaměstnanců, z toho více než 60 procent je zdravotně znevýhodněných.
„Máme tu také vlastní konstrukční a vývojové oddělení a elektrozkušebnu, kde se naše výrobky testují,“ vyjmenovává Martina Obadalová. Dodává, že spoustu práce by samozřejmě mohly zastat stroje, ale to by pak lidé neměli zaměstnání. „Díky modernímu vybavení vstřikolisovny a nákupu vlastních strojů jsme mohli rozšířit spolupráci se zahraničím a jsme schopni pružně reagovat na různorodé poptávky.“
