Už když jsme si domlouvaly rozhovor, bylo jasné, že má hodně nabitý program. Začíná podnikat, má dvě malé děti. "Vstávám ráno v pět a chodím spát po půlnoci. Nejhorší teď bylo dokončování kolekce a příprava první přehlídky společenských šatů, kterou jsem měla před čtrnácti dny. To jsem spala opravdu jenom pár hodin," vypráví Alena Wilson, dnes módní návrhářka, dříve úspěšná manažerka v marketingu a reklamě.
Jaký je rozdíl mezi prací v reklamě a navrhováním šatů?
Pro mě asi hlavně ten, že v reklamní branži jsem působila na vysokých postech a měla pod sebou týmy lidí. Ráno jsme se sešli na poradě a rozdělili si práci. Teď si práci rozděluji hlavně sama sobě. Musím řešit všechny provozní věci, od zajištění a zařízení dílny či prodejny přes komunikaci se zákaznicemi, výběr a nákup materiálu, vymýšlení i zpracování modelů. Dost zabrat mi dala produkce přehlídky, všechno jsem organizovala sama. Třeba na sestavení webových stránek mám odborníka, ale obsah, což jsou hlavně fotografie a texty, mu musím dodat. Takže mám čas rozplánovaný téměř na minuty.
Alena Wilson
|
Co na to říká rodina?
Co opravdu nikdy neošidím, jsou děti. Přes den, kdy jsou ve školce, mám naplánované schůzky a práci. V půl třetí je vyzvedávám a během dalších hodin až do večera se jim věnuji maximálně. Chodíme na kroužky, procházky, plavat, hrajeme si. K práci pak zase zasednu, až spí. A dost věcí stihnu udělat i ráno, než vstanou.
Jak se s vaším tempem sžil manžel?
Manžel mě hodně podporuje a pravidelně pomáhá s dětmi i domácností, i když je sám hodně zaměstnaný. On byl vlastně impulzem k zahájení mého podnikání. Byli jsme totiž v USA na setkání s manželovými spolužáky z Harvardu. Měla jsem na tom večírku šaty, se kterými jsem sklidila ohromný a nečekaný úspěch. Navíc když dámy zjistily, že jsem si šaty sama navrhla, získala jsem hned víc než deset zákaznic. A právě tehdy mě manžel k profesionálnímu navrhování postrčil.
Jak vás to vůbec napadlo, věnovat se návrhářství?
To by můj sen od malička. Chodila jsem na výtvarné kroužky, keramiku, dobře jsem malovala. Původně jsem chtěla jít studovat do Liberce módní návrhářství. Rodičům se ale moc nelíbilo, že bych odešla na školu vzdálenou přes půl republiky a navíc mě podle nich po škole čekala nejistá budoucnost na volné noze. Po vzájemné dohodě jsem pak zvolila "solidnější" obor studia. Ale vždycky jsem si na všechny příležitosti, taneční nebo plesy sama navrhovala šaty. To mi je ještě šila maminka. Na profesionální šití jsem našla úžasnou spolupracovnici, která umí pro mnou navržené modely nejen vytvořit dokonalé střihy, ale navíc je i detailně ztvární.
Modely si tedy navrhujete výhradně sama?
Ano, pořád kreslím a vymýšlím nové modely, v každé volné chvíli, všude mám skici a nákresy. Teď navíc chystám novou letní kolekci, takže se intenzita práce opět zvyšuje. Nakreslené modely netvoříme na umělé panně, ale na živé modelce, abychom se švadlenou vychytaly veškeré technické detaily. Jakmile je totiž dokonale vytvořený střih, dají se šaty ušít v jakékoliv velikosti.
Je těžké se prosadit na módním trhu?
Mými prvními klienty byli a jsou známí. Jsem úplně na začátku, v únoru jsem měla svou úplně první přehlídku. Připravila jsem na ni kolekci společenských šatů, malé černé a dvoje dlouhé šaty. Ohlas je poměrně dobrý a už se mi začínají ozývat zákaznice.
Nebojíte se neúspěchu?
Jsem optimistka a věřím, že můžu uspět. Chci dělat šaty pro normální ženy s normálními rozměry, slušivé a kvalitní, nadčasové. Jediné, co se mi může stát, je, že to nevyjde. A kdyby to tak dopadlo, tak se snad budu moct vrátit ke své původní profesi.
Může se hoditSháníte novou práci? Na jobDNES.cz vybírejte denně z aktuálních pracovních nabídek. |
Ta s módním světem nemá vůbec žádnou spojitost, začala jste jako ekonomka...
Studovala jsem zahraniční obchod a ekonomii na Evropském polytechnickém institutu v Uherském Hradišti. Pak jsem dělala tři roky MBA na BIBS v Brně. Hned po škole jsem nastoupila do firmy Danone, kde jsem začala jako asistentka ředitele produkce. Po roce jsem dostala sama na starosti projekt pro celou Českou republiku, který se týkal propagace kvality jogurtů.
To byl poměrně rychlý postup...
Získala jsem tu práci na základě svého ročního působení ve firmě, asi jsem se osvědčila. S jogurtovou kampaní jsem taky měla úspěch a firma mě chtěla získat na další obchodní projekty. V tu dobu jsem se rozhodovala, čemu bych se věnovala raději, zda obchodu, kde jsem měla v Danone velkou šanci, nebo hlavně marketingu.
Marketing nakonec vyhrál, působila jste ve známých reklamních společnostech...
Po dvou letech v Danone jsem přijala nabídku reklamní agentury Symblaze. Tam jsem se začala věnovat veškerému e-marketingu. Po nějaké době mi to už bylo málo, protože jsem se chtěla starat o značku klienta v celé šíři. Dělat celou kampaň. A tehdy jsem získala pozici account directora v reklamní firmě Ogilvy, což bylo úžasné.
Proč myslíte, že jste dokázala uspět ve světě financí, korporací, nadnárodních společností?
Umím jednat s lidmi, mám slušnou sociální inteligenci, to mi hodně pomohlo. Své šéfy jsem dokázala zaujmout i proto, že nedělám věci vždy přesně podle pravidel, ale dokážu si najít vlastní cestu. Tím jsem mnohdy u nadřízených zabodovala a podporovali mě. Také je určitě důležité, že mě ta práce velmi bavila. Baví mě pracovat mezi spoustou lidí.
