Pomocnou ruku lze najít, jak říkal spisovatel Mark Twain, i na konci svého pravého ramene. Přesněji řečeno - ve své vlastní hlavě. Také vynakládáte na různé učení - s učitelem i bez něj s učebnicemi a příručkami - pevnou vůli? Píli, houževnatost, maximum vytrvalosti, které jste schopni ze svého já vymáčknout?
Pak vás lituji. Protože jste - až na malé výjimky - odsouzeni k nepříjemnému kolotoči v jakékoliv oblasti sebevzdělávání, sebezdokonalování: ten kolotoč začíná ve většině případů dobře - počátečním nadšením. Ono však postupem času nezadržitelně vyprchává. Zejména je to patrné a zřejmé v dlouhodobějších aktivitách (jako je například dobré zvládnutí angličtiny nebo jakéhokoliv jiného cizího jazyka), postupně přichází zevšednění. Následuje pár záchvěvů agonie pilnosti a zodpovědnosti - a pak definitivní ztroskotání, často doprovázené mnoha nejapnými sebevýmluvami, proč že to tentokrát (zase) nevyšlo.
Nikoliv vůle, nikoliv vnitřní zatnutí a vnitřní příkaz „musíš“, ale emoce jsou tím hybatelem, který činí celoživotní sebevzdělávání a přizpůsobování se novému zábavným a úspěšným. Přemožte tu věčnou lenost a neschopnost. Obalte každý svůj pokrok v adaptaci na pracovní novinky a potřebu dalšího učení řadou rozkoší. Dopřávejte si je. Udělejte si ze své běžné angličtiny poživačnou angličtinu, propletenou dobrým jídlem a pitím, dobrou společností, oblíbeným sportem, masáží, rekreací, relaxací při úspěšném završení každé etapy, každého článku dlouhého řetězce. Staňte se „drogově závislými“ na těchto doprovodných rozkoších - pak už si nebudete moci život představit bez nich - a bez neoddělitelně vpleteného nutného sebevzdělávání, které vás zdokonaluje. Cesta vroubená rozkošemi vás dovede do stanice „návyk“. Odsud už se ke dnu nepadá.
