Pandemie skončila a s ní přišel propad tržeb i obrovská otázka: „Co dál?“ Jen u roušek zůstat nemohli, což nebyl ani původní plán firmy. Utržené peníze z doby pandemie investovali do dalšího vývoje nanovláken. Kromě lůžkovin pro alergiky se pustili i do nanomódy a nanokosmetiky. A daří se jim.
Před pandemií měla nanoSPACE obrat tři miliony korun ročně, v roce 2020 už to bylo 130 milionů. Zvýšení tržeb vzbudilo tehdy podezření finančního úřadu. Jak jste to brali?
Jiří: Bylo mi z toho smutno. Bez podpory státu jsme v roce 2020 sháněli nanovlákennou membránu, kde se dalo, a šili jsme nanoroušky pro jihočeské nemocnice. Investovali jsme do toho maximum energie a vlastní peníze. V nejhorších okamžicích první vlny pandemie se podařilo udržet například fungování záchranky v Českých Budějovicích. A místo, aby vám stát poděkoval, tak poslali kontrolu.
Pandemie vás nicméně nastartovala k úspěchu a velkým tržbám? S úspěchem se často pojí závist. Jak zpětně vnímáte, že vás lidé zavalili žádostmi, abyste jim dali roušky zadarmo či prodali se slevou?
Lucie: Byla to extrémně psychicky náročná doba nejen pro nás ale i pro všechny okolo. Pro zoufalost některých lidí mám vlastně pochopení a nikdy jsem to nevnímala nijak negativně, člověk je jen trochu frustrovaný, že nemůže pomoct každému. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří se snaží zneužít situace, ale to je tak v každé době.
Jiří: Závist jsem za sebe ani nevnímal, spíš často zoufalství a strach. Snažili jsme se pomáhat, kde to bylo v našich silách. Spoustu nanoroušek a nanorespirátorů jsme rozdali zadarmo.
V době pandemie se vyrojili i podvodníci s „nano“ rouškami, které nefungovaly. Měli jste chuť podnikání tehdy zabalit?
Lucie: Taková myšlenka nikdy nebyla. Naopak jsme se snažili o co největší osvětu, aby se k lidem dostaly kvalitní produkty.
Jiří: Snažili jsme se na to prostřednictvím Asociace nanotechnologického průmyslu ČR poukazovat. Docela dost se nám toho podařilo. Dvakrát se mi dokonce stalo, že mi odhalení podvodníci vyhrožovali.
Jakou zkušenost jste si z této doby odnesli?
Lucie: Já jsem předtím nikdy neřídila firmu, takže jsem se toho naučila opravdu hodně a hodně hlavně za pochodu. Naučila jsem se lépe věřit intuici, ale i být pokornější. Naučilo mě to, že člověk jeden den může být nahoře a druhý den je situace úplně jiná. V podnikání je nejdůležitější udržet si čistou hlavu, nenechat se unést aktuální situací a myslet na budoucnost, ale zároveň být připraven se přizpůsobovat aktuální situaci.
Jiří: Pro mě to byla hlavně zkušenost odkrývání lidských charakterů v extrémní situaci. Na jedné straně neuvěřitelná ochota a obětavost, na straně druhé bezcharakterní snaha pouze vydělat maximum na lidském neštěstí. To se týká nejen soukromých firem, ale i lidí ve státní správě. Myslím tím na jedné straně snaha pomoct českým firmám, aby dodávaly státu, a na druhé straně podivné předražené nákupy z Číny. Vítězem byla nakonec bohužel právě Čína a jednalo se o obrovské peníze.
Na ulicích opět vidíme lidi s rouškou na tváři, počty nemocných s covidem přibývají. Jaká je dnes rozumná cena na trhu za dobrou nanoroušku?
Jiří: Cena nanoroušky je dnes kolem dvaceti korun, což je méně než polovina ve srovnání, co stála před pandemií. Vedle toho se ale stále prodávají luxusnější typy nanoroušek za několik stovek korun.
Dá se říci, že Češi dnes vnímají, že není rouška jako rouška a že nanovlákna nejsou obyčejná textilie?
Lucie: Určitě to lidé od pandemie vnímají a hlavně vidíme, že lékaři se naučili na nanoroušky a nanorespirátory, protože už od srpna se připravovali na období viróz a nakoupili si zásoby.
Jiří: Je to tak. Pandemie se stala paradoxně největším propagátorem nanotechnologií. Dnes už v Česku není nikdo, kdo by neslyšel o úžasných vlastnostech nanovlákna.
Vaše firma stále funguje a prosperuje. Nanoroušky už ale nejsou hlavním artiklem firmy. Na co jste vsadili, aby nepřišel krach, ale naopak další rozvoj vašeho podnikání?
Lucie: Nikdy jsme se na roušky a respirátory nespoléhali. Věděli jsme, že pandemie jednou skončí, stejně jako vždy každá krize skončí. Před pandemií jsme se soustředili na výrobu přikrývek, polštářů, povlaků a povlečení pro alergiky na roztoče a v tom vlastně pokračujeme. Zisk jsme investovali do edukace a inovací, ale taky do skladových zásob a ekologičtějšího balení. Dnes jsou to stále tyto produkty pro alergiky na roztoče, které jsou naším hlavním sortimentem, ale věnujeme se i kosmetice, kde se snažíme jít opět směrem, který kombinuje nanotechnologie a přírodu, ale i funkčnímu ekologickému oblečení nebo produktům z oblasti čištění vzduchu a vody.
Jiří: Hlavním artiklem firmy, nebo chcete-li klíčovým produktem, je od začátku protiroztočové povlečení s nanomembránou pro alergiky. Nanoroušky byly v minulosti jen doplňkových sortiment. Využívá se u nich totiž podobných filtračních vlastností jako u nanopovlečení, zachytí alergeny, bakterie i viry. Ani v době pandemie jsme tak nanoroušky a nanorespirátory nepovažovali za naše hlavní produkty, jen jsme díky nim dokázali vydělat dostatek peněz, který nám pak bez pomoci investora umožnil dotáhnout vývoj a marketing nanopovlečení. Dnes máme produktovou řadu, která je konkurenční na globálním trhu povlečení pro alergiky.
Když se řekne nanomóda, co si pod tím představit?
Lucie: Móda, která spočívá na nanotechnologii. Kromě estetické funkce plní i nějakou jinou funkci, má například skvělé termoregulační či samočistící vlastnosti, ničí zápach při pocení nebo je oblečení ultratenké či odolné vůči větru. Takové oblečení můžete nosit i několik dní a nebude vám zapáchat. Díky tomu je oblečení z nanomateriálů i mnohem ekologičtější, protože ho neperete tak často a neničí se tak jednoduše.
Většinou se nanotechnologie používají ve sportovním oblečení, my ale s českou návrhářkou Ladou Vyvialovou tvoříme i kolekce designového oblečení do města i do společnosti. Protože si to přiznejme – zapotit se člověk může i pěkně v práci nebo v tramvaji a je lepší, když si nesmrdíte pod nos.
Jiří: Nanomóda byl nápad mé dcery. Jsme vegetariáni a hodně ekologicky zaměření lidé. Snažíme se podle toho žít v soukromí, ale i v podnikání. V našich výrobcích propojujeme technologie a udržitelnost. Proto nanomóda, která je zároveň pomalá móda. Není jen na jednu sezonu a jedná se o funkční oblečení z textilie, která má ve vláknech ukotvené nanočástice stříbra. To znamená, že je antibakteriální a zbavuje zápachu při pocení. Je šetrnější k přírodě, nemusíte ho tak často prát.
Kde vidíte další potenciál ve vašem podnikání?
Lucie: Já vidím velký potenciál v kosmetice, protože díky použití nanotechnologií může vytvářet přírodní kosmetiku, která je šetrná k přírodě, ale zároveň je mnohem funkčnější než běžná kosmetika. Nanotechnologie mě baví právě kvůli tomu, že můžeme vytvářet udržitelné produkty, které fungují lépe než ty běžné. Je to dokonalé spojení vědy a přírody.
Jiří: Na úrovni produktových řad vidím potenciál rovněž především v nanokosmetice. Co se týká růstu firmy, je pro mě zásadním krokem vstup na zahraniční trhy a etablování značky nanoSPACE jako globálního specialisty na produkty pro alergiky a atopiky.
Jak to mezi otcem a dcerou musí fungovat, aby fungovala i rodinná firma? Jde o společná rozhodnutí, nebo musí mít někdo poslední slovo?
Lucie: Máme rozdělené role a vzájemně si věříme a o všem se bavíme. Pokud máme opačný názor, tak se o tom bavíme, dokud se nepřikloní jeden z nás na druhou stranu nebo nevymyslíme ještě lepší řešení. Musím ale říct, že jsem zvyklá pracovat s rodinou, pracuji úzce i se svým manželem, téměř deset let, a nikdy jsem to nepovažovala za problém. Naopak.
Jiří: Myslím si, že se s Luckou hodně doplňujeme a zároveň respektujeme. Víme v čem je ten druhý dobrý a věříme si. Na základní směřování a strategii firmy máme nicméně stejný názor a naším společným rysem je také nadšení z tvořivé práce, v tom si dobře rozumíme.
Dnes máte i vlastní vývojový tým, na co se teď hlavně vaši vývojáři zaměřují?
Jiří: Jedná se především o aplikace nanovláken v biotechnologiích, kosmetice, textiliích a filtračních materiálech. Pracujeme na vývoji vlastních produktů i na produktech a nanovlákenných technologiích pro jiné firmy a instituce. Spolupracujeme také s univerzitami s nanotechnologickým zaměřením.
Kolik lidí dnes ve firmě zaměstnáváte a je dnes těžké udržet si dobrý tým lidí?
Jiří: Jsme firma s malým počtem zaměstnancům, ale vysokým stupněm digitalizace, automatizace a outsourcingu. V obchodní kanceláři v Písku je nás pouze sedm a to se ještě nejedná u všech o plné úvazky. V nanoSPACE není počet zaměstnanců měřítkem vysoké přidané hodnoty toho, co děláme.
Už máte spočítáno, jaký obrat dosáhla vaše firma za rok 2023?
Lucie: Za rok 2023 očekáváme obrat kolem 40 milionů korun.
Jiří: Bude to mírně lepší výsledek než v roce 2022. V druhém roce recese to pokládáme za dobrý výsledek. Ve většině nových kategorií produktů rosteme a máme z toho velkou radost.
Když se řekne „peníze“, co pro vás znamenají?
Lucie: Peníze jsou pro mě energie, kterou můžete do něčeho dát. Ať už je to investice do nových technologií, edukace nebo do lidí.
Jiří: Peníze pro mě osobně nejsou cílem, ale prostředkem. Mojí vizí je svět, kde se používají pokročilé technologie k většímu propojení s celým ekosystémem planety. Snažím se za sebe k tomu nějak přispět. Peníze jsou pro mě také prostředkem, který mi umožňuje dávat dárky nebo třeba i větší dary druhým lidem. To mi dělá radost a v tom vidím i smysl života.
