Jak se stane, že dva vysokoškolsky vzdělaní lidé začnou farmařit? Manžel pochází ze zemědělské rodiny, takže v tomto prostředí prakticky vyrostl. Malé hospodářství měli i v době před rokem 1989. V roce 1992, kdy se začalo rozpadat místní zemědělské družstvo, založili jeho rodiče rodinnou farmu. Od začátku se věnovali chovu dojnic.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Čtěte také: |
Takže vy jste jen pokračovatelé...
Manžel se rozhodl naplno zapojit do rodinné farmy v roce 2002. Měl i jiné pracovní nabídky, ale nakonec, jak já říkám, ho ten zemědělský gen a také asi určitá zodpovědnost k tomu, co dvacet let budovali jeho rodiče, přepral.
Vy jste tedy jen následovala manžela a zdá se, že toho nelitujete.
Ano, přivdala jsem se z Nového Jičína. Po mateřské dovolené jsem se rozhodla nevrátit do své původní práce, a to hned z několika důvodů. Pracovala jsem pro velkou mezinárodní firmu, kde jsem byla jen kolečkem v obrovském soukolí, takže tam nebyl prakticky žádný prostor pro nějakou kreativitu či vlastní názor. Dalším z důvodů byl fakt, že oblast automobilového průmyslu mi není blízká. Tím třetím důvodem byla skutečnost, že jsem musela dojíždět, v práci jsem trávila spoustu přesčasových hodin, byla jsem neustále pod tlakem a ve velkém stresu. Nedovedla jsem si představit, jak bych to s malými dětmi zvládala.
Ta volba byla tedy celkem logická...
Přišlo mi, že bude lepší, když se s manželem budeme oba soustředit na rodinný podnik a zkusíme ho někam posunout. Měli jsme nějaké nápady a vize a viděla jsem tady i spoustu možností pro svou vlastní seberealizaci.
Markéta Menšíková (39 let)
|
Na jaké ploše hospodaříte? Jak jste k ní přišli?
Hospodaříme na ploše sto čtyřiceti hektarů. Část pozemků byla rodičům manžela vrácena v rámci restitucí, něco se podařilo během let koupit, část si pronajímáme. Tady bych chtěla podotknout, že v současné době je u nás takřka nemožné koupit zemědělské pozemky. Cena je totiž příliš vysoká, takže návratnost by se počítala v řádu desítek let.
Můžete vaši farmu trochu blíže představit?
Farma se od svého vzniku věnuje chovu dojnic a produkci mléka. Dojnic máme okolo sedmdesáti. Od roku 2009 jsme navíc ekologická farma. Od roku 2011 poskytujeme také ubytování a provozujeme vlastní minimlékárnu, kde část, asi patnáct procent našeho mléka zpracováváme.
Co všechno jste museli do farmy investovat?
Úplně na začátku bylo nutné koupit budovy a základní strojní a technické vybavení jako traktory, stroje na sklízení pícnin, dojicí zařízení a vybavení pro chlazení a skladování mléka. Část z toho bylo vydáno v rámci transformačních podílů, které manželovi rodiče od bývalých členů družstva odkoupili, část byla pořízena na úvěr. Postupem let se stroje i technické vybavení podle finančních možností obnovovaly, budovy částečně upravovaly a rekonstruovaly. Dnes je opravdu těžko nějak vyčíslit, kolik se během let do rozvoje farmy nainvestovalo. V podstatě jsou to veškeré volné prostředky pořád. Na větší projekty si musíme brát úvěry, a pokud je to možné, snažíme se využít i projektových dotací z EU.
Jaké produkty z mléka vyrábíte?
Vyrábíme a prodáváme mléko, kyšku, jogurty, tvaroh a několik druhů sýrů. Většinu toho, co vyrobíme, prodáme takzvaně ze dvora v našem obchůdku, který je otevřený každý čtvrtek odpoledne. Největší radost máme z toho, když k nám přijdou nakupovat místní, sousedé. Menší část naší produkce dodáváme do dvou prodejen ve Frýdku-Místku a v Ostravě, výrobky odebírá i několik restaurací v okolí.
Kolik mléka a mléčných výrobků prodáte a za jaké ceny?
Týdně zpracujeme a prodáme ze dvora výrobky z přibližně 1 200 litrů mléka. Mléko prodáváme v 1,5litrových PET lahvích za 26 korun. Kilo tvarohu vyjde na 110 korun, náš Farmářský sýr na 200 korun. Za 370mililitrovou sklenici bílého jogurtu lidé zaplatí 20 korun včetně pětikorunové zálohy na sklenici.
Ekofarem je dnes poměrně hodně. Máte dost zákazníků, aby vás vaše farmaření uživilo?
Vše, co vyrobíme, prodáme. Za kvalitou a poctivostí našich výrobků, které mají certifikát BIO, si stojíme. Podle našich zkušeností roste skupina lidí, kteří místní kvalitní potraviny a výrobky vyhledávají a jsou ochotní zaplatit za ně třeba i o něco vyšší cenu. Je třeba si také uvědomit, že v našem podání jde o skutečně ruční řemeslnou práci, ne o strojovou velkovýrobu.
Jak už to u farmářů bývá, jste závislí na počasí. Zažili jste už roky, které vás dostaly do minusu?
Živočišná výroba není na výkyvy počasí tak citlivá jako rostlinná, ale třeba loňská velká sucha a vedra se podepsala na tom, že nám klesla dojivost. Krávy se v těch vedrech totiž ani nechtěly pást, navíc tráva kvůli suchu prakticky nerostla, takže jsme museli začít přikrmovat daleko dříve než obvykle.
Co je pro vás více méně likvidační?
Na ziskovost nebo ztrátovost v našem oboru mají největší vliv výkupní ceny mléka a ceny základních vstupů, tedy náklady na krmivo a režijní a mzdové náklady. V současné chvíli je tržní cena konvenčního mléka velmi nízká. Biomléko je na tom momentálně o poznání lépe, i když ještě třeba před rokem se biomléko vykupovalo za cenu jen asi o pět procent vyšší než mléko konvenční.
Nařízení z unie mu zvedla tlakŠpalky musely být plastové a rohy kulaté, vzpomíná slavný řezník  |
Ceny tedy sami ovlivnit nemůžete?
Jednotliví farmáři nemají prakticky téměř žádnou možnost ovlivnit, jakou cenu dostanou za své mléko od mlékárny. Takže je otázka, jestli a jak dlouho někteří farmáři takto nízkou cenu mléka ustojí. Cena vstupů totiž neklesá a rezervy nejsou nevyčerpatelné. Ta obrovská závislost na jediném odběrateli, tedy mlékárně, byla také důvodem, proč jsme přemýšleli, jak a kde diverzifikovat naše příjmy a z této závislosti se alespoň částečně vymanit.
A co jste vymysleli?
Cestu, jak ztráty a omezení kompenzovat, jsme našli v agroturistice. Měli jsme štěstí v podobě vhodného objektu, který jsme pro tento účel zrekonstruovali. Dalším krokem bylo vybudování vlastní minimlékárny (sýrárny), kde část našeho mléka sami zpracováváme.
Říkala jste, že jste se dali i na agroturistiku. Co si pod tím představit?
Naši hosté mají možnost podívat se na farmu, do sýrárny, zeptat se na cokoli, co je zajímá. Pronajímaný objekt stojí hned vedle našeho rodinného domu, a tak jsme v úzkém kontaktu. Hosté mají přístup do našeho obchůdku a mohou si kdykoli zakoupit naše mléčné výrobky. Z bezpečnostních, veterinárních a organizačních důvodů nemůžeme ale hosty aktivně zapojovat přímo do práce na farmě.
Na čem si nejvíce ve vašem podnikání zakládáte?
Že to myslíme vážně a že za vším je poctivá práce všech, kteří na farmě pracují. A že máme pocit, že se nám trochu alespoň v našem okolí podařilo změnit pohled některých lidí na zemědělství a farmaření. Že to prostě není jen „hnojařina“. Jsme hrdí na to, že umíme vyrobit produkty, o které mají lidi zájem a jsou ochotní si pro ně k nám přijet. V neposlední řadě jsme rádi, že pečujeme o kus krajiny.
Kdo všechno u vás pracuje, v jakých profesích?
Na farmě pracují rodiče, manžel, jeho sestra a já. Pokud jde o zaměstnance, těch máme pět – dvě dojičky, jednu paní v sýrárně a dva chlapy na částečný úvazek. Ti pomáhají tam, kde je potřeba.
Co vás nejvíc ubíjí?
Papírování a byrokracie je nejhorší a nejvíc vyčerpávající část z celého našeho podnikání. Musím ale říct, že většina úředníků, se kterými jsme v poslední době přišli do styku, byla ochotná a vstřícná. Nicméně to množství administrativy, které je s naším podnikáním spojené, je šílené. Jsou to opravdu spousty kolikrát nesmyslných papírů, výkazů či různých hlášení, nad kterými zůstává rozum stát.
Je snadné podnikat v Česku v tomto oboru?
Ne. Jak už jsem řekla, jednak je to byrokracie, další brzdou je myšlení poměrně velké části lidí, kteří si myslí, že každý, kdo má IČO, je zloděj a vydřiduch.
Nechtěli jste s tím už někdy praštit?
Ne. Prostě si říkáme, že se jenom tak nedáme. I když jsme někdy unavení a otrávení. Asi nejvíc frustrující je náš dojem, že stát „jde“ kolikrát po těch, kteří se snaží sebe, svou rodinu a své zaměstnance samostatně uživit, místo toho, aby pro podnikání a aktivitu lidí vytvářel podmínky.
Co byste vzkázali začínajícím podnikatelům?
Že jim fandíme a aby se nenechali otrávit a odradit.
