Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rodiče převzali krachující firmu, teď mají úspěšný rodinný podnik

Práce v lesní školce je fyzicky stále velmi namáhavá. „A ač se to může zdát trochu jako sci-fi, i tady už dnes umí v některých činnostech lidi nahradit roboti,“ říká Vojtěch Němec z rodinného podniku Lesoškolky, který je největším domácím pěstitelem sazeniček. Ročně jich na 160 hektarech vypěstují přes 45 milionů.
Vojtěch Němec je v rodinné firmě Lesoškolky obchodním ředitelem

Vojtěch Němec je v rodinné firmě Lesoškolky obchodním ředitelem | foto: Lesoškolky

První lesní školky byly v okolí Řečan nad Labem založeny již koncem devatenáctého století, jako jedny z první ve střední Evropě. Pro pěstování sazeniček stromků je tu totiž vhodná půda. Po druhé světové válce však přišlo jejich znárodnění, další zásadní změna pak až po sametové revoluci. Na začátku devadesátých let byl školkařský závod zprivatizován a hospodaření převzala společnost Lesoškolky. A jedním z deseti společníků tehdejšího podniku byl otec Vojtěcha Němce, který dnes firmu vede společně se svým starším bratrem Přemkem a sestrou Annou. Tatínek Ladislav už do firmy dochází jen občas.

O privatizacích se říká ledacos. Jaká byla realita, bylo těžké uspět?
Z vyprávění otce vím, že po privatizaci v raných 90. letech se zásadní problémy nevyskytly. Složitější situace přišly později. A i když mi tehdy bylo deset let, sám si to dobře vybavuji. V roce 1997 se firma, řízená deseti lidmi, ocitla na pokraji krachu. Tehdejší vedení se rozhodlo společnost prodat. Otec, jako ekonom, o ni původně zájem neměl, ale začal nad tím uvažovat. Pamatuji si, jak tehdy oba rodiče seděli do noci a počítali, jestli to finančně zvládnou.

To ale určitě představovalo nemalou investici. Co to pro vaše rodiče znamenalo?
Obrovský závazek, s ním spojený stres a spoustu bezesných nocí, protože si rodiče museli vzít půjčku v desítkách milionů korun. Měli jsme tehdy hluboko do kapsy a dopad pocítila celá rodina. Nakonec do toho ale rodiče šli. Většina společníků se postavila za otce. A tak jsem získal, v nadsázce řečeno, dalšího „sourozence“. Od té doby jsem s bratrem Přemkem a sestrou Annou musel – dobrovolně-povinně – chodit na brigády do firmy.

Bylo pro vás od začátku jasné, že se zapojíte v rodinné firmě, nebo jste měl původně jiné plány?
Je pravda, že rodiče s námi mluvili již od dětství, co bychom rádi dělali, na co máme vlohy a jak to vidí oni. A náhodou nás nasměrovali na ty školy, které by byly pro firmu užitečné. Určitě v tom ale nebyla žádná manipulace. Všichni tři jsme věděli, že chceme pracovat v rodinném podniku a pomáhat rodičům. Bratr vystudoval lesnictví, sestra ekonomii a já zahradnictví. A pak že o náhody není nouze.
Musím říct, že během studií jsem se neustále snažil, řekněme, být dost dobrý. Prostě stát se přínosem pro firmu. Byl rok 2010 a byla to tehdy jiná doba. Na vedoucí pozice bylo hodně lidí, a ne každý měl práci. Není to jako dnes, kdy si lidé mohou v mnoha oborech vybírat, kam půjdou pracovat, a firmy se předhánějí v benefitech a výši mzdy.

Vojtěch Němec (37)

  • Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze se zaměřením na zahradnictví.
  • Po studiích a půlroční pracovní zkušenosti na Novém Zélandu se společně se svými dvěma sourozenci zapojil do řízení rodinné firmy Lesoškolky, kterou na konci 90. let minulého století převzal a vedl jejich otec.
  • Ve firmě má jako obchodní ředitel na starost řízení obchodních aktivit, prodejní strategie a vztahy s klíčovými zákazníky.
  • Je ženatý a má tři děti.

Jaká byla vaše první práce v rodinném podniku?
Začínal jsem na nejnižší technické pozici, s výplatou kolem osmi tisíc korun v roce 2011, a to jako vysokoškolák. Měl jsem to stejně jako moji sourozenci, kteří snad měli ještě méně.

Přesto jste tam vydržel?
Ano, jen s drobnou přestávkou, ale stále v oboru. Po půl roce ve firmě jsem se totiž rozhodl odjet na pracovní vízum na Nový Zéland a začal jsem tam pracovat v lese. Bylo to krásné období, na které rád vzpomínám – hlavně proto, že jsem najednou získal obrovský nadhled a všechny starosti jsem nechal doma. Strávil jsem tam půl roku, pracoval jsem s úžasným kolektivem lidí různých národností, a navíc byly i skvělé peníze.

Chtěl jste tedy ve světě zůstat?
Chtěl, cestování mě úplně pohltilo. Další destinací měla být Kanada. Bylo 15. prosince, zrovna jsem si vyřizoval vízum do Kanady, když mi zavolal otec: „Skončil mi jeden vedoucí. Musíš nastoupit na jeho místo od 1. ledna.“ Neváhal jsem ani minutu.

Jste rodinná firma. Ve firmě kromě vašeho tatínka pracuje i váš bratr a sestra. Jak máte v řízení firmy rozdělené role?
Naše pracovní role do jisté míry odpovídají těm rodinným. Otec, kterému je 68 let, do firmy dochází už jen občas a řešíme s ním především strategické záležitosti. Hlavní slovo má bratr Přemek, který je nejstarší, má nejvíce zkušeností a je u „kormidla“ nejdéle. Zastává funkci generálního i výrobního ředitele. Sestra je finanční ředitelka a má na starosti ekonomiku a finance. Já pak zastávám roli obchodního ředitele.

Každý člověk je jiný. Těžko se tak někdy dohodnou dva – a vy jste tři. Jak to u vás funguje, když se na něčem potřebujete domluvit?
Vzpomněl jsem si na období puberty, kdy jsme se se sourozenci často hádali a prali. V těchto sporech to vždy vyhrál ten nejsilnější: bratr Přemek.... Dnes už máme nadstandardní vztahy. Vlastně jsme si byli blízcí už od dětství, a když bylo potřeba, pomáhali jsme si. Hlavně Přemek, jako náš „velký brácha“, nás vždy ochraňoval. Myslím, že každý z nás má nějaké silné a slabé stránky, ale když jsme spolu, tvoříme skvělý tým. Taky máme výhodu, že jsme všichni od dětství aktivní sportovci, takže si osobní neshody nebereme příliš k srdci a rychle se dokážeme přizpůsobit novému směru – vždycky se nakonec sjednotíme a táhneme za jeden provaz.

Zřejmě vás tak vedli odmala rodiče?
Přesně tak. Vzpomínám si, jak nám maminka v dětství vyprávěla legendu o třech prutech Svatoplukových a nabádala nás, abychom se podle toho chovali. Když se na to podívám s odstupem času, myslím, že tyto hodnoty žijeme dodnes.

Pracují ve firmě i další členové rodiny?
Naše partnerky a partneři se do práce také zapojují nebo s tím měli v minulosti zkušenost. Jsme opravdu výrazně prorodinná firma (směje se). S prostředím podniku se seznamují také naše děti, i když jsou ještě malé. Pokud se totiž stane, že je nemá kdo hlídat, bereme je s sebou do práce. Samozřejmě bychom chtěli, aby si jednou práci ve firmě určitě alespoň zkusili, podobně jako tomu bylo u nás.

Dokážete vynechat práci na rodinných setkáních?
Upřímně musím říct, že se to zatím ještě nestalo. Vždy se naše debata nějak dotkne firmy, zaměstnanců nebo aktuální situace.

Pojďme se podívat podstatu vaší práce, tedy pěstování stromků. Jak dlouhou dobu vlastně stráví sazenička ve vaší lesoškolce, než se pro ni najde místo v lese?
Čas pěstování je závislý na technologii, kterou používáme. Pokud hovoříme o tzv. „prostokořenné“ sadbě, tak jsou to podle druhu dva až čtyři roky. Listnaté stromy rostou rychleji, jehličnany vyžadují delší čas. U takzvané „obalované“ technologie se doba pěstování zkracuje na jeden až dva roky, opět v závislosti na typu dřeviny.

Jaké druhy tedy pěstujete?
To spektrum je docela široké. Pěstujeme a prodáváme z jedné poloviny jehličnaté dřeviny a z druhé listnaté dřeviny. Jako jedna z mála školek v republice máme kompletní sortiment lesní sadby – od tak často diskutovaného smrku až po nechtěnou břízu bělokorou. Smrk je totiž nosná hospodářská dřevina a veškerý dřevozpracující průmysl je nastaven na jehličnaté dřevo. Proto je obnova smrku nezbytná, a tak se neustále vysazuje. A protože nás pěstování baví, věnujeme se také okrasným rostlinám, které nacházejí uplatnění na zahradách rodinných domů či v krajině. Nechybí ani sadba pro pěstitele vánočních stromků.

Řešíte i téma klimatických změn, fakt, že teplota dlouhodobě narůstá?
Toto téma silně rezonuje ve společnosti i mezi našimi zákazníky. Přirozená stanoviště jednotlivých druhů dřevin se posouvají na sever spolu s růstem teploty a na jejich místo se musí dostat dřeviny z jihu, které jsou schopny tyto vyšší teploty akceptovat. Na to pochopitelně musí být schopni reagovat. Protože naši zákazníci, vlastníci lesů, musí při vysazování nových stromů přemýšlet o tom, co bude za sto let, aby danou kulturu úspěšně dopěstovali. Například před šesti lety jsem tak vlastníkům lesů v Německu pěstoval cedry a lísku tureckou pro hospodářské účely.

Je pěstování stromků náročné?
Spíš bych řekl, že je poměrně složité. Každý druh vyžaduje jiné pěstební podmínky, především u okrasných rostlin. Navíc se pěstování řídí ročníkovými podmínkami, což znamená, že každý rok je jiný. Někdy zažíváme silné mrazy, jindy velké nebo nízké srážky, nebo dokonce nedostatek zdrojů na výrobu atd.

S jakými dalšími environmentálními výzvami se musíte vyrovnat?
Nejvíce nás ovlivňuje srážková voda, a to platí i pro vlastníky lesů. Jako další velkou výzvu vidím jarní mrazy, které mohou zcela zničit produkci. Počasí ovlivňuje jeden z našich nejdůležitějších zdrojů – osivo. To je závislé na semenných letech, tedy na nepravidelně probíhající úrodě v intervalech jeden až tři roky.

Na jak velké ploše vlastně stromky pěstujete?
V současnosti obhospodařujeme kolem 160 hektarů školek. Kromě Pardubicka také na území Královéhradeckého, Středočeského a Karlovarského kraje. Ročně vypěstujeme kolem 45 milionů rostlin, z toho devadesát procent zůstává na domácím trhu.

Pěstování a péče o sazenice stromků může laikovi asociovat rutinní a fyzicky namáhavou práci na poli. Je to stále typická náplň práce člověka v lesní školce?
Myslím, že tato představa o práci v lesní školce je do značné míry správná. Ta činnost je velmi namáhavá, především pro manuální pracovníky, kteří pracují přímo na poli. V současnosti proto investujeme značné finanční prostředky do automatizace, což by mělo přispět ke snížení podílu manuální práce. Pokud jde o rutinu, o té se vlastně nedá mluvit, protože činnosti ve školce se každý měsíc mění. Jednou pracovníci sází, jindy plejí, nakonec třídí a nakládají. Zkrátka různé činnosti se střídají v průběhu celého roku.

Práce v lesní školce se dá nahradit stroji?
Možná je to překvapující, ale ano, dá. Jako první mezi pěstiteli sazenic lesních dřevin v České republice jsme zapojili letos do své výroby autonomního robota. Jeho největší předností je, že dokáže pracovat plně samostatně. Celý stroj je lehký, pohon plně elektrický a tím pádem téměř bezhlučný. Dohlížet na robota a kontrolovat ho může jeho obsluha pomocí jednoduché aplikace v mobilním telefonu. Robot je schopný vykonávat práci přibližně dvou lidí, kteří se díky tomu mohou věnovat v lesní školce jiným činnostem. Výdrž robota se pohybuje v závislosti na druhu práce mezi osmi až dvanácti hodinami. Letos nám pomáhal zejména s plečkováním a setím buku lesního.

Bez lidských kapacit se to ale stále neobejde. Jaké všechny profese jsou vlastně při práci v lesoškolce potřeba?
Dobrá otázka... Přijde mi, že těch anglicky pojmenovaných pozic přibývá stále více. Pomalu už ani nevím, co všechno tyto názvy vlastně představují. Pokud se však zaměříme na základní pozice, tedy na výrobu, zaměstnáváme pracovníky jako traktorista, dělník v pěstební činnosti, zahradnice, vedoucí školky, mistr školkař a technik střediska.

Jak vypadá takový běžný den vašeho řadového zaměstnance? A mění se v průběhu roku?
Jak jsem již zmínil, pracovní den je pestrý a v rámci roku pokaždé jiný. Pokud se podíváme třeba na pracovní náplň traktoristy, zjistíte, že v sezoně není žádný den stejný. Na jaře seje novou produkci, po vysetí obdělává produkci, tj. hnojí, plečkuje, podřezává (pozn. jde o technologický proces, kdy se zjednodušeně řečeno fyzicky zkrátí kořen, za účelem zvýšení jakosti sadebního materiálu). Na podzim se sadba vyzvedává a pole se kultivují. V zimě je pro změnu čas na údržbu strojů a pracovních pomůcek, a také se provádějí další práce, na které se během sezóny nedostane.

A jak vypadá váš běžný pracovní den?
Jsem ve firmě každý den a snažím se být k dispozici zaměstnancům a řešit provozní záležitosti. Jelikož mám ale na starosti obchod, většinu času trávím se zákazníky. Samozřejmě také dohlížím na všechny výrobní procesy ve firmě a snažím se na firmu nahlížet zvenčí, abychom byli blíže našim zákazníkům a lépe vyhověli jejich potřebám.

Je složité získat ve vašem oboru pracovníky? A co vlastně musí zájemci o práci u vás splňovat?
V dnešní době se jedná o náročnou disciplínu. Na odbornou pozici se hledají pracovníci těžce. Lidí, kteří rozumí oboru a rozeznají od sebe douglasku a smrk, je stále méně. Pro nás však není znalost oboru na začátku tím nejdůležitějším. Více nás zajímají jeho kognitivní vlastnosti, obor se člověk postupem času naučí, pokud chce. Jak říká můj otec: „Žádný učený z nebe nespadl.“

Kolik firma čítá zaměstnanců a dalších spolupracovníků?
Zaměstnáváme přibližně stovku zaměstnanců, fluktuace je naštěstí poměrně nízká. Pro nás je totiž velmi důležité mít stálé pracovníky, protože vše pak rychleji odsýpá. Nestačíme ale pokrýt všechny činnosti vlastními silami, a proto si některé z nich necháváme outsourcovat.

A kdybyste měl o velikosti firmy mluvit z pohledu ekonomiky? Jak rostla?
Začátky nebyly rozhodně jednoduché a vyžadovaly velké odhodlání, pracovní nasazení a vytrvalost. Až v posledních letech se obratově pohybujeme kolem nižších stovek milionů korun ročně. Neobešlo by se to ale také bez velkých investic do digitalizace a moderních pěstebních přístupů. Nedávno jsme například elektronizovali certifikáty původu sazenic, v minulosti jsme zavedli takzvané obalové sazenice, které zkracují dobu pěstování. Dokážeme proto pružněji reagovat na poptávku, mimo jiné i v případě nutnosti zalesnění kalamitních holin. No, a jak už jsem zmínil, nasadili jsme na našich lesních školkách autonomního robota.

Být na špici není snadné v žádném oboru. Chce to ambice, schopnost učit se novým přístupům a technologiím, nebát se investovat. Odpovídá to?
Troufám si říct, že to na nás sedí dobře. Všichni sourozenci pocházíme z konkurenčního prostředí, kde platilo: „Když zaváháš, tak nežereš“. Ambice se učit je v naší povaze. Adaptujeme se, snažíme se inspirovat i v jiných oborech, stejně jako v těchto oborech na západ od nás. Velkou inspirací nám je otec, který mluví čtyřmi světovými jazyky a dnes, ve svých téměř šedesáti devíti letech, se učí pátý. A investic, těch se podařila celá řada a doufáme, že v tom budeme moct pokračovat. Velkým neduhem je totiž současná pořizovací cena inovativních strojů a jejich pomalé nasazení napříč všemi obory, což vše zvyšuje náklady.

Nejen prací je člověk živ. Někteří lidé relaxují třeba právě v lese, mezi stromy. Co vy?
Nejvíc se odreaguji už od mala pletím nebo jakoukoliv běžnou činností na zahradě. Mám rád ten pocit, kdy se na konci pracovního dne ohlédnu, a vidím, kolik jsem toho udělal. Člověk při té manuální práci přestane myslet na starosti a užívá si toho přítomného okamžiku. Mým jediným cílem je v tu chvíli práce a samozřejmě u toho nesmí chybět pro mě nejdůležitější prvek – moje rodina.

  • Nejčtenější

Našli mezeru na trhu. O jejich netradiční výrobky je zájem a zákazníků přibývá

Jitrnice, řízky, steaky, párky, salámy, výpečky, paštiky. Klasický sortiment každé masny, nic nového pod sluncem, nic neobvyklého. Výrobky Davida a Diany ale neobvyklé jsou, jsou totiž bez masa,...

28. října 2024

Na pohovor nedorazí, ani se neomluví. Nový trend na trhu práce

Uchazeči o práci se začínají chovat jinak než dříve. Řada z nich na domluvený pracovní pohovor nedorazí, aniž by se omluvili. Nebo místo získají, ale do zaměstnání nenastoupí. A to rovněž bez omluvy...

29. října 2024

Změní se pravidla u zkušební a výpovědní doby, rodičovské či u výplaty

V příštím roce čekají pracovněprávní vztahy zásadní změny. Od prodloužení zkušební doby až po pravidla pro výplatu mzdy. Novela zákoníku práce, kterou projednává Parlament, upravuje také i pravidla...

30. října 2024

Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme při zajištění peněz na stáří

Finanční zabezpečení na stáří je důležitým krokem v životě lidí a zároveň jedním z nejvíce podceňovaných témat. Většina z nás se v této oblasti dopouští zásadních chyb, které se v čase jen velmi...

31. října 2024

Váš život je vaše volba. Změňte destruktivní programy, budete šťastnější

Strachy, úzkosti, nízká odolnost vůči stresu, těžkosti ve vztazích, prokrastinace, potíže s učením či soustředěním. To vše souvisí s programy tvořenými našimi přesvědčeními, ze kterých se dále...

30. října 2024

Profesionální sport ho nastartoval k podnikání. A daří se mu

Hrával profesionálně fotbal, dnes více než úspěšně podniká na několika frontách. Zatímco jiní budují výdělečné firmy dlouhé roky, u Marcela Gecova, zdá se, všechno funguje dříve, rychleji a tak nějak...

2. listopadu 2024,  aktualizováno 

Jak se řeší finanční a pojistné produkty při úmrtí majitele

Úmrtí v rodině může mít nepříjemnou finanční dohru. Peníze, které zemřelý nastřádal v „penzijku“, nebo pro případ zajištění své rodiny ošetřil životní pojistkou, nevyplatí finanční instituce hned....

1. listopadu 2024

Pomůže rozkaz k vyklizení? Jak se zbavit problémového nájemníka, líčí advokát

Premium

Nájemní bydlení má řadu výhod. Umožňuje snadnější změnu bydliště, není potřeba vysoký vstupní kapitál, nájemník se nemusí starat o údržbu nemovitosti nebo z ní platit daně. Ale co pronajímatel?...

1. listopadu 2024

Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme při zajištění peněz na stáří

Finanční zabezpečení na stáří je důležitým krokem v životě lidí a zároveň jedním z nejvíce podceňovaných témat. Většina z nás se v této oblasti dopouští zásadních chyb, které se v čase jen velmi...

31. října 2024

Kate Winsletová se v novém filmu ukázala nahá, břicho zatahovat odmítla

Kate Winsletová (49) 27 let po Titanicu opět ukázala poprsí ve filmu. Tentokrát to bylo kvůli roli americké válečné...

Babišová řekla ano Bartošovi. Je skvělý, že dokáže měnit názory, pochvaluje si

I když ho seriál Devadesátky vynesl na výsluní, jeho současnou televizní reprízu Kryštof Bartoš nesleduje. „Viděl jsem...

Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů

Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací několika youtubových...

Našli mezeru na trhu. O jejich netradiční výrobky je zájem a zákazníků přibývá

Jitrnice, řízky, steaky, párky, salámy, výpečky, paštiky. Klasický sortiment každé masny, nic nového pod sluncem, nic...

Tatínek mi dohazoval arabské nápadníky, vzpomíná Sára Donutilová

Měla jiné dospívání než její vrstevníci. Otec se k ní choval příliš ochranitelsky. Jenomže jeho výchova byla...