Žádný jiný nástroj neumí zahrát tak tklivou večerku nebo ryčný táborový budíček jako trubka, bez klarinetu by se neobešel židovský klezmer ani moravská lidovka, díky saxofonu může jiskřit jazzová improvizace, křídlovka je sálajícím pohonem dechových orchestrů a swing bez sytého hlasu pozounu by taky stál za zlámanou notu.
Hledáte práci, která Vás bude bavit? Najděte ji na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz |
Všechny dechové nástroje, které umějí v rukou talentovaných muzikantů laskat i jadrně ječet, bručet, bzučet, výskat, hlaholit, pět, tepat, houkat, broukat, halekat, sršet energií nebo důstojně dunět, se rodí tady – ve výrobním družstvu Amati v Kraslicích, na samém konci západních Čech, kde jste v Německu dřív, než řeknete lesní roh.
Přesnost na setiny milimetrů
V přípravně materiálu, kde na svou příležitost čekají role blyštivé mosazi či tombaku, se však ani nechce věřit, že ze sebe jednou vypustí třeba tříčárkové c. Ťuk, ťuk, zaklepete ukazováčkem – a jako odpověď se ozve nevrlé zachrchlání. Kde se v těch rolích plechu vůkol vlastně bere hudba?
„Všechno je to v lidských rukách a zkušenosti,“ má jasno ředitel společnosti Amati Kirill Khryakov a zaměstnanci mu svými úspornými, přesnými a prověřenými pohyby dávají za pravdu. Třeba když nůžkami na plech vyřezávají základy ozvučníků, které hudební nástroje připomínají jen velmi matně.
„Všechno musí být maximálně přesné, jinak by nástroje správně nezněly,“ vysvětluje mládenec, jehož práce musí být přesná na setiny milimetru.
Preciznost, zručnost a zodpovědnost, bez nich by to v Kraslicích opravdu nešlo. „Všechno je přitom ruční výroba a veškeré detaily a součástky, které při práci používáme, si vyrábíme sami,“ vysvětluje Kirill Khryakov, že tady na pásovou výrobu nenarazíte, byť by možná zjednodušila práci a vyloučila všechna lidská pochybení. Jenže by připravila hudební nástroje o dokonalost. A nejspíš také o duši.
„V Asii se vyrábějí hudební nástroje v obrovských objemech, jenže mají pochybnou kvalitu a pochybný zvuk. Naším cílem jsou kvalitní nebo mistrovské nástroje, které mají zvuk vyrovnaný a harmonický,“ líčí šéf společnosti, která krom fléten a hobojů vyrábí snad všechny myslitelné dechové nástroje – žesťové i ty dřevěné.
Srdce pracovalo, pacient přežil
Jen považte, že v jednom areálu, rozlehlém a spletitém jako trubice suzafonu, se vyrábějí třeba klarinety z grenadillu a hned vedle mosazné horny nebo trombony. „Rozdíl mezi fagotem a trumpetou je přitom jako mezi kolem a autem,“ usmívá se šéf firmy.
A to tu v 80. letech chrlilo zhruba 1 800 zaměstnanců nejen tisíce dechů, ale i smyčců, které adepti hudebního vzdělání nemilosrdně trýznili v lidových školách umění. Raději si to ani nepředstavovat...
Dnes jsou tyto prostory pouhým 85 zaměstnancům poněkud velké. Jenže velké jsou také plány nového majitele, investiční společnosti RIQ Investments brněnského podnikatele Romana Staňka, který světoznámou firmu, potýkající se s insolvencí, loni na podzim zařadil do svého portfolia.
„Máme za sebou těžký rok, protože jsme museli podnik postavit zase na nohy. Ale jsme v zisku, což je v době, kdy všechno zdražuje a trh je pořád v šoku po covidu, velký úspěch. Už teď víme, že musíme navýšit výrobní kapacitu, protože máme víc zakázek, než dokážeme vyrobit,“ uvědomuje si Khryakov, že je nutné hlavně sehnat lidi.
Což se snáz řekne, než udělá, byť je nezaměstnanost v Karlovarském kraji třetí nejvyšší v Česku. Nároky na zaměstnance jsou tu vcelku jednoznačné a hned za lesem číhá konkurence výplaty v eurech.
„Hledáme lidi akurátní, citlivé a pracovité, kteří mají smysl pro disciplínu a sebekontrolu,“ vypočítává ředitel družstva Amati vlastnosti, které tady potřebují, a posteskne si: „Stáhnout naše bývalé zaměstnance, kteří mají mnohaleté zkušenosti a odešli do Německa, je těžké. Velmi těžké.“
Alespoň může šéfa podniku těšit, že to podstatné, totiž srdce firmy, nikdy nepřestalo tepat, byť se Amati zmítalo v insolvenční křeči. „Ať se dělo cokoliv, firma vyráběla, což bylo nesmírně důležité. Zůstal tu totiž tým klíčových lidí, opravdových srdcařů. Mohli odejít za lepším, ale nechtěli Amati opustit,“ vysekne Khryakov poklonu těm, díky nimž „pacient“ přežil a nyní prochází pozvolnou rekonvalescencí.
Jako když ve Vlčnově strojí krále
Že by přerušení výroby mohlo mít neblahé následky, dobře poznáte v dílně, kde se opracovává javorové dřevo na fagoty. Jistěže to není to obyčejné dřevo na podlahy.
„Javor se musí nechat vyležet několik let ve speciálních podmínkách a za kontrolované vlhkosti. Javory navíc musejí pocházet z hor, kde mají stromy složité podmínky, aby nerostly moc rychle a letokruhy byly pěkně nahusto vedle sebe,“ ukazuje ředitel Amati smetanové špalíky dřeva, které budou díky trudnému životu jednou lahodně bručet v orchestru.
Amati Kraslice
|
Vedle ve skladu už odpočívají vysoustružené základy fagotů. Čekají rok, dva, pět, klidně i déle. Až pak se v nich tóny rozleží natolik, aby se nástroje mohly nalakovat a osadit vložkami, sloupky a klapkami.
Zblízka to trochu připomíná strojení krále před jízdou ve Vlčnově, tolik blyštivých serepetiček na ně patří, a všechny mají přitom svoje pevně dané místo a nezastupitelnou funkci. A každý, byť sebenepatrnější dílek vyrobili přímo zde.
Masáž pod tlakem 300 atmosfér
Zatímco o dvě patra výš oblékají pánové a dámy klarinety a fagoty do naleštěné mechaniky, v přízemí se v rukou jednoho z party srdcařů líhnou z placatého polotovaru ozvučníky. Nechť profesionální muzikanti prominou – to jsou ty trychtýře na konci trubky či pozounu.
Buch, buch, buch, sklepává hrany k sobě, až vznikne zmuchlaná trouba, kterou v letovně zataví a potom palicí zakulatí. Jenže pořád to vypadá spíš jako kus plechu z kovošrotu.
„Deformace vyrovnáváme pomocí hydraulické formy, v níž se dílec naplní olejem, a to až pod tlakem 300 atmosfér. Čím je díl menší, tím vyšší tlak musíme vyvinout,“ ukazuje Kirill Khryakov stroj, který masíruje ozvučník tak intenzivně, až je hladký.
Aby byl povrch dokonalý, protože jiný ani být nemůže, přijde ještě další vlna hlazení, broušení, leštění uvnitř i zvenčí, aby se zvýraznila každá ladná křivka a mohla zmizet i poslední sebenepatrnější nedokonalost. Pak dostanou i žesťové nástroje svoje strojivo, některým rytci vykrouží na tělo „tetování“ – třeba slavnou značku V. F. Červený – a konec je na dohled. Chce to samozřejmě lak a ještě dočistit v ultrazvuku a perchlorové lázni.
„Každý hudební nástroj vždycky vyzkoušíme, jestli má perfektní zvuk,“ uzavírá Kirill Khryakov celou cestu od špalku dřeva a role plechu až k ctihodným tónům tuby či klarinetu, které se tu rozléhají v doprovodu rytmického bušení.
To dáma opodál kompletuje kufřík na hudební nástroje. Přece si je firma nenechá dovážet z Asie, aby po světě cestoval v bednách vzduch! Ten netřeba platit, tím je lepší rozeznít nástroje značky Amati.
Múzy objevily Kraslice již v 17. století. Mlčely jenom za válkyTěžko říct, komu prvnímu došlo, že západní výspa Krušných hor tolik ladí výrobě hudebních nástrojů. Jisté je, že zatímco v Evropě rámusily zbraně třicetileté války, v Kraslicích a okolí se múzám mlčet nechtělo. Tudíž když se jistý Melchior Lorenz ženil, nechal se do matriky zapsat coby „Geigenmacher“ neboli houslař. Aniž by to věděl, učinil tím nejen zápis do úředních knih, ale především do hudební historie. Byť byl houslařský mistr Lorenz oficiálně první, nejspíš nebyl jediný, protože o necelé čtyři dekády později už měli ve městě vlastní houslařský cech. „Kraslice i blízký Klingenthal a Markneukirchen tehdy byly centrem výroby hudebních nástrojů v celé střední Evropě,“ pyšní se Kirill Khryakov dlouhou historií výroby houslí, na niž v 18. století navázala i výroba dechových nástrojů. S klasicismem se totiž začala rozvíjet orchestrální hudba, v níž našly využití i znělé dechy. Rychle se ukázalo, že dechové nástroje jsou přece jen lepší „byznysplán“ než výroba skřipek, zvlášť když se v každé druhé vesnici objevila dechová kutálka. A tak začaly v Kraslicích z podhoubí malých rodinných dílen, v nichž se vyráběly součástky a polotvary, které dohromady sestavovali zkušení mistři, bujet manufaktury a malé továrny. Koncem 19. století pracovalo na Kraslicku už jedenáct podniků, které zaměstnávaly asi 300 dělníků. Do domácí výroby bylo zapojeno dalších 500 lidí. „Třeba ve fabrice Antonína Kohlerta pracovalo na přelomu století až 200 zaměstnanců, což bylo na tehdejší dobu obrovské číslo! Julius Keilwerth, později známý výrobce saxofonů, se také učil u něj v dílně,“ líčí Kirill Khryakov, ředitel výrobního družstva Amati, které vyrostlo v roce 1945 na troskách desítek firem, jež tu před druhou světovou válkou vyráběly hudební nástroje, ale v časech válečných pracovaly pro zbrojní průmysl. Tehdy musely hudbymilovné bohyně na několik let opravdu zavřít ústa. A skoro to vypadalo, že v Kraslicích múzy definitivně ztichnou na začátku 20. let 21. století, kdy Amati patřilo britské firmě Geneva BrassWind Limited. Ta podnik se staletou historií přivedla do insolvence. Naštěstí se tak nestalo. „Nový majitel firmu přeměnil na výrobní družstvo a investoval do ní desítky milionů korun, protože věří, že jí vrátí zašlou prestiž a slávu,“ tlumočí Kirill Khryakov záměry firmy RIQ Investments. |
