Předtím jste pracovala v televizi. Proč jste odešla?
Nebyla to moje volba. Televize, pro kterou jsem pracovala, skončila ze dne na den. No a pak mě nikdo nechtěl, což mě sice mrzelo, ale taková byla realita. Naštěstí jsem zjistila, že o moje znalosti a zkušenosti stojí klienti z finanční branže, kteří hledají způsob, jak se prosadit v médiích. Tak jsem založila PR agenturu, byznys se rozjel a bylo to.
Jak a kdy vás napadlo otevřít kavárnu s dětským koutkem?
Když se mi před dvěma lety narodila Anička, chtěla jsem i nadále pracovat. Nemohla bych zůstat doma. A jsem přesvědčena, že spokojené dítě potřebuje šťastnou mámu. Já Aničku neodložila, v práci je pořád se mnou, ve své firmě jsem zařídila dětský koutek a Anča byla celý den se mnou. Jenže jsem zjistila, že společnost v podstatě mámy s dětmi vyčleňuje ven, nestojí o ně, děti je obtěžují. Vedla jsem komunikační projekty na magistrátu, a když jsem přišla s malou Ančou v šátku, koukali na mě skrz prsty, bez ohledu na to, co znám a umím. I mimo práci to bylo obdobné, s malým děckem moc možností nemáte. A pokud nechcete sedět na dětském hřišti nebo obcházet kamarádky, vlastně nemáte kam jít.
Ivana Karhanová (35)
|
Napadlo mě, že by byla fajn kavárna či restaurace, kde děti nikoho neobtěžují, naopak, kde je provoz dětem uzpůsoben. A došlo mi, že to chce i chůvu. Mámy i tátové si prostě potřebují občas od dětí odpočinout, dát si kafe, jídlo, pokecat, případně chvíli pracovat a přitom nemít na noze přilepené dítě, které se dožaduje vaší pozornosti a notebooku.
Jak dlouho to trvalo od nápadu k otevření kavárny?
Nejdéle trvalo ujasnění, co vlastně chci. A potom už to šlo ráz na ráz, hledání prostor a rekonstrukce včetně všech administrativních záležitostí zabralo půl roku. Prostor jsme totiž museli rekolaudovat, dříve tam byla knihovna, a tak tam restaurace nešla zřídit jen tak.
Kavárny s dětskými koutky již existují, jste v něčem jiní?
Určitě ano, dětský koutek jsme pojali jinak, než je běžné. Máme v něm kromě hraček, domečku a převleků malé stolky a židličky, u nich děti mohou kreslit nebo čmárat. A hlavně, rodiče mohou v koutku s dětmi jíst a pít vše, co naše kavárna nabízí a zdá se, že jim to velmi vyhovuje. Sedí na gauči, povídají si, řeší problémy, pracují, u toho si dají kávu nebo čaj a jídlo. A děti buď jí s nimi, nebo si hrají vedle a mají radost, že mají rodiče na očích. A jsou spokojené. No a rodiče mají klid, přitom jsou s dětmi, ale mají od nich pokoj, protože se jim věnuje chůva nebo si děti hrají v pohodě sami. My sice občas řešíme vylité kafe nebo rozsypané špagety, ale to k tomu prostě patří.
Rodiče také mohou sedět v prostoru kavárny sami a děti jsou v herně s chůvou. Ta se jim věnuje, hraje si s nimi, máme hudební nebo výtvarné aktivity. Nic ovšem není povinné, děti se mohou účastnit nebo nemusí, podle toho, jakou mají náladu.
Za dětský koutek se platí?
Poplatek za využívání herny je 50 korun za den, kromě toho nabízíme i krátkodobé hlídání za 100 korun na hodinu, když si třeba potřebujete něco vyřídit mimo prostor kavárny. Ale největší zájem je o pobyt v herně s dětmi, nebo o narozeninové oslavy.
Co všechno v kavárně nabízíte?
Kávu, čaj, bio mošty, víno. Taky domácí limonády, které si sami vyrábíme. Připravujeme snídaně i obědy, pečeme dezerty, vaříme, co nás nebo naši kuchařku Lenu zrovna napadne a co našim zákazníkům, velkým i malým, chutná. Hlavně z kvalitních surovin a tak, aby jídlo bylo vhodné i pro děti.
Předpokládám, že do zařízení kavárny jste musela investovat. Kolik to bylo? A musela jste si vzít úvěr?
Celkové výdaje od uzavření smlouvy o nájmu do uvedení do provozu byly celkem jeden a půl milionu, hradila jsem je naštěstí z vlastních zdrojů, půjčovat jsem si nemusela.
To je docela dost peněz? Neměla jste obavy, že se investice nevrátí a nevyplatí?
To se samozřejmě stát může. Ale kdyby člověk takhle uvažoval, kdyby promýšlel všechna rizika, která mohou nastat, nikdy by do podnikání nešel. A já jsem přesvědčená, že pokud podnikání děláte i srdcem, ne jen se záměrem vytřískat z něj peníze, dřív nebo později se vám to musí vrátit.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Vám už se investice vrátila? Tedy, vydělává kavárna?
Zatím ne, ale myslím, že jsme na dobré cestě. Nůžky mezi náklady a výnosy se uzavírají. V podstatě od otevření je to o odstraňování zbytečných nákladů a zvyšování výnosů.
Co byl největší problém? Najít prostory, vyřídit povolení, sehnat zaměstnance, nebo naučit se vařit dobré kafe a péct koláče?
Nejtěžší je sehnat lidi, především ty, kteří s vámi sdílí nadšení a vizi. A i když ji sdílí, tak to ještě neznamená, že dělají správné věci správným způsobem, tedy takovým, který ten byznys skutečně rozvíjí a posouvá kupředu. Mám ráda lidi, kteří jsou akční a je jim jasné, že vše, co uděláme, se nám musí pozitivně promítat v tržbách. A hlavně, kteří ví, že na prvním místě je vždy náš zákazník, tedy spokojená máma nebo spokojený táta se spokojeným dítětem. Tomu podřídit provoz a chování není zdaleka tak jednoduché, jak se zdá.
Jak se o vás zákazníci dozvěděli?
Klasickou formu reklamy jsme nedělali, zpočátku jsme jen do okolních ulic roznesli letáky. Nejlepší reklamou pro nás jsou určitě spokojení rodiče, kteří nás doporučují dál. Zatím jsme jen na Facebooku, ale zeď už nám začíná být malá. Takže právě řeším webové stránky, abychom zákazníky informovali, jaké jsou plánované aktivity, co dnes vaříme nebo kdo je právě v herně.
Proč jste nazvali kavárnu Králík v rádiu?
Čekala jsem, že se mě na to zeptáte. V logu agentury máme králíka, takže to, že v názvu kavárny bude králík, bylo jasné. A kolegyně, které mi pomáhaly zařizovat kavárnu, napadlo koupit staré rádio místo klece a dát tam živého králíka, a tak vznikl králík v rádiu.
Jakou funkci máte v kavárně vy? Tedy kromě toho, že jste šéfem?
Dělám, co je zrovna třeba. Když jsem v kavárně a je hodně lidí, umývám v kuchyni nádobí, nebo jedu pro zboží, které došlo. Uklízím ze stolů, peru utěrky, ručníky a deky. Když řádila chřipka, tak jsem byla v kuchyni jako kuchař, pekla jsem, vařila, a vydávala jídlo.
Ale mým hlavním úkolem je určitě starat se o to, abychom se drželi naší filosofie. Že se u nás dobře vaří. Že se chůvy věnují dětem a snaží se je rozvíjet. Že děti u nás respektujeme, takže víme, že občas pláčou, křičí a vztekají se. Starám se prostě o to, abychom našim hostům vycházeli vstříc a aby u nás byli spokojení.
Podnikání pro vás ale není novinkou, založila jste PR agenturu. Mimochodem, jak se agentuře daří?
Agentuře se daří dobře, rozrůstáme se, přestěhovali jsme se do větších kanceláří a postupně rozšiřujeme činnosti z prostého PR na obsahový marketing, protože ten se našim klientům v praxi také osvědčuje.
Jak stíháte oboje podnikání?
Normálně, je to prostě o lidech. Jednak o těch, které máte kolem sebe v práci. Tím myslím zaměstnance, kolegy, prostě ten tým, který to táhne s vámi. Když je na ně spolehnutí a víte, že jim můžete věřit a i oni vás podporují a shodnete se v tom, jak a kam ten byznys vést, usnadní to spoustu věcí a ušetří čas. No a pak je to taky o rodině. Bez podpory mého muže by to nešlo. Myslím, že jeho podíl na tom, že firmy fungují a rodina taky, je nejméně viditelný, ale o to důležitější.
