Lidé si na kominíka většinou vzpomenou až tehdy, když v televizi slyší o nějaké tragédii spojené se zanedbaným komínem. Tato profese se tak v poslední době stává ohroženým druhem. V Čechách existuje pouze jedno učiliště, kde se lze tomuto řemeslu vyučit. Je jím SOŠ stavební a zahradnická v Praze 9. Zájemci ale také mohou projít rekvalifikačním kurzem, který pořádá Společenstvo kominíků České republiky.
Štětky nezmizely
Od kominického řemesla v pravém slova smyslu už se dnešní kominík o něco málo vzdálil. „Hlavní náplní práce kominíka dnes je provádění revizních a kolaudačních zpráv, vložkování komínů, měření emisí a účinnosti spotřebičů a samozřejmě také kontrola a čištění komínů na tuhá i plynná paliva,“ řekl pražský cechmistr Jiří Souček.
Oproti minulosti se změnily také nástroje, které kominíci potřebují. Stále se ještě neobejdou bez čisticího strojku, provazu a různých druhů kartáčů (štětek). „V dnešní době je to navíc automobil, komínová kamera, měřící přístroje a počítač,“ dodal Souček.
Marie Terezie: Máš štěstí
To, že kominík přináší štěstí, není žádnou novinkou. Rychlé hledání knoflíku na oblečení a zklamání, když se žádný nenajde, zná každý. Ještě účinnější ale je si na kominíka přímo sáhnout. Ovšem ono je to s tím trošku jinak. Mezi kominíky se traduje, že za celou pověrou stojí samotná Marie Terezie. Na zámeckém dvoře údajně potkala dvorního kominíka a zeptala se ho, jestli vyčistil všechny komíny. Když odpověděl, že ano, ověřila si pravdivost jeho tvrzení tím, že rukou přejela jeho oděv. A když její ruka zůstala černá, řekla kominíkovi: „Máš štěstí“.
