Nevole ostatních nejspíše znamená, že jste jiní, že jste si uchovali lepší charakter, že zkrátka vaše pracovní síla má zdravější kvalitu. V takovém zaměstnání si stanovte jasnou mez, do niž jste ochotni to snášet. Mez věcnou (maximální výše průšvihů a podrazů), mez časovou (změnit se to musí nejpozději do tehdy a tehdy) nebo kombinovanou. A dokud situace nepřesáhne tuto krajní mez únosnosti, snažte se získávat spojence.
Motivovat nadějné kolegy k souznění - ani ne tak v situaci, kdy konflikt aktuálně tlačí právě vás, ale v situaci, kdy tlačí je. Právě tehdy, ačkoliv vám je momentálně relativně dobře, kolegu trpělivě vyslechněte. A uvažujte spolu, kudy napřete síly k pozitivní změně.
Po celou dobu do uplynutí časové meze (třeba půl roku) si pravidelně ordinujte základní lék pozitivního myšlení - dívat se na problém z té lepší stránky. A když situace přesáhne mez únosnosti, jděte prostě jinam. Je už taková doba, že si firmy kontinuálně hledají nejlepší zaměstnance, ale zároveň (nezapomínejme!) si zaměstnanci kontinuálně hledají nejlepší firmu. Bez určité námahy a nepohodlí to nejde - to by musel být jiný svět.
Ale co když vaše firma není tak prohnilá? Co když vidíte kolem sebe i kolegy přijímané a respektované druhými, přestože jsou docela charakterní? Pak může být chyba ve vás. Umíte se dostatečně vcítit do pocitů druhých? Uznáte svou chybu rychle a ochotně, je-li zřejmá? Nepreferujete svůj svět a své zásady nad světem druhých? Nepovažujete určitý názor automaticky za správný pouze proto, že je váš? A jiný názor automaticky za horší jen proto, že je s vaším v rozporu? Nedopouštíte se vůči druhým tvrzení bez věcných důkazů? Tyto otázky si vypište, připevněte nad stůl a ani na jednu nezapomínejte.
