Vystudovala jste teorii umění a po studiích pracovala v několika manažerských funkcích. Náročná operace mozku vás ale hodila na jinou kolej. Jak to vlastně všechno začalo?
Léta jsem trpěla chronickou nespavostí. Absolvovala jsem řadu vyšetření, až jsem skončila v nemocnici na spánkovém oddělení. Medikace ale nezabrala. Mezitím jsem se vdala, narodil se mi syn, mé zdravotní potíže se ale nelepšily. Vyhledala jsem odborníka na nespavost a ten mi jednoho dne telefonicky sdělil, že mám v mozku nádor velikosti vejce a že je možné, že neuvidím na jedno oko. V té době se mi narodil druhý syn. Bylo to šílené a já se pomalu loučila se životem.
Co bylo pro vás v té době nejhorší?
Strašně jsem se bála o to, jak zvládnu vychovávat své malé děti po operaci, pokud ji přežiji. Věděla jsem, že se mohu spolehnout na svou maminku, která byla pořád po ruce. S lékařem jsme se ale domluvili, že počkáme, až bude mladšímu synovi pět měsíců, stále jsem ho totiž kojila. Pak nastal den D, operace trvala celý den, a když jsem se probudila z narkózy, věděla jsem, nevím proč, že teď už bude všechno dobré.
A bylo?
Pomalu jsem se začala vracet do života a začala si ho mnohem víc vážit. Opět jsem se vrátila ke svému velkému koníčku – výrobě bižutérie a rozhodla se, že budu vyrábět šperky. V té době se začalo rozpadat mé manželství, bylo to období velkých změn.
Nebála jste se, že si výrobou šperků na živobytí nevyděláte? Přece jen, konkurence je velká.
Začátky byly těžké i proto, že jsem neměla podporu ve své rodině. Nikdo mi totiž nevěřil a nechápal, proč chci dělat šperky, když mám vysokou školu a skvělé povolání. Já si ale tvrdohlavě stála za svým a dále vyráběla šperky pro své potěšení. Každý večer, když jsem splnila povinnosti mámy, jsem koukala na videa zlatníků z celého světa a zkoušela něco vyrobit. Cítila jsem, že mám pro to cit. Nad konkurencí jsem v prvopočátcích vůbec nepřemýšlela a asi to bylo dobře, protože kdybych to věděla, zřejmě bych to vzdala.
Kdy jste vyrobila první šperk, co to bylo?
První šperk jsem vyrobila na základní škole, byly to náušnice a spona do vlasů, oboje ze dřeva a kůže. Zhruba před sedmi lety jsem se dala do výroby bižuterie. Jak šel čas, chtěla jsem něco víc, něco, co by mělo trvalejší hodnotu.
Takže zlato?
Začala jsem experimentovat se stříbrem a když jsem si byla jistá, že mi to jde, přidala jsem i zlato. Abych mohla pracovat s drahými kovy, musela jsem získat patřičné oprávnění, což se mi asi po roce podařilo.
Našla jste na trhu nějakou díru, která by vás takzvaně upřednostnila před ostatními?
Ne. Řídila jsem se svou intuicí, sázela jsem na svůj vkus. Tím se řídím při výrobě šperků dodnes. Kdybych měla svou tvorbu charakterizovat, je romantická, organická a hlavně ženská. To mě snad trochu odlišuje od jiných šperkařů. Díru na trhu je v dnešní době těžké najít, ideální pro to byla porevoluční doba.
Co všechno jste si musela pořídit, abyste mohla začít šperky vyrábět?
Začínala jsem v kuchyni. Nyní už mám dílnu a mým snem je mít svůj obchod. Musela jsem si pořídit kompletní vybavení zlatnické dílny. Technologicky nákladnější věci, jako je odlévání, výroba forem, zlacení či rhodiování, si nechávám dělat v centru zlatníků. První své šperkařské nářadí jsem dostala k narozeninám, postupně jsem ho pak doplňovala. Nákladnější věci jsem si půjčila od rodičů a z toho všeho jsem vybavila kompletní dílnu, ve které tvořím dodnes. Máma mi tehdy hodně pomohla.
Klára Bílá (37 let)
|
Jak dlouho trvá průměrně výroba jednoho šperku?
Záleží, jaká technika se zvolí, což je vždy jasné už z návrhu nebo představy. Když vyrábím šperk z plechů a drátů, řežu, tvaruji, letuji, piluji, smirkuji a potom leštím a čistím. Tam se jedná o hodiny práce. Pokud vyrábím šperk na zakázku, jako třeba snubní prsten, dělám jej hlavně ze šperkařského vosku. Této technice se říká ztracený vosk a mě to šíleně baví, přestože výroba trvá zhruba měsíc.
Proč se tomu říká ztracený vosk?
Je to taková malá sochařina. Nejdříve se vyrobí reálný model ze speciálního šperkařského vosku, který musí být co nejdokonalejší, protože je na něm všechno vidět, dokonce i otisky prstů. Ten pak odnesu do centra zlatníků, kde mi ho jeden šikovný pán odlije do stříbra nebo zlata. Ztracený proto, že se ztratí, když se promění ve zlato. Jednoduše se rozpustí, ale vše zůstane ve zlatě.
Po odlití je šperk hotový?
Ne, odlitek se musí očistit od vtokových kanálků a znovu se piluje, brousí, leští tak, aby byl jeho tvar co nejdokonalejší. Tato technika je časově náročnější a jeho výroba může trvat klidně měsíc a déle. Třeba když se ještě do šperku zasazují kameny. Ty do něj zapustí fasér tak, aby tam pevně držely a nevypadly. Každý šperk ze zlata a stříbra se nechá předtím, než putuje k majiteli, opuncovat.
Já myslela, že máte doma nějakou „žhavou“ pec, kde tavíte zlato, jak to známe z filmů o starých alchymistech.
Ne, jak už jsem řekla, odlévání podle mých forem si nechávám dělat ve vybavenějších dílnách. A nejsem sama. Tavicí pec většina zlatníků v dílně nemá. V dnešní době je to hodně nákladná záležitost a musíte na to mít kromě velkého a bezpečného prostoru spoustu dalších věcí. Musím ale přiznat, že jednu malou pec jsem měla. Za hodně výhodnou cenu jsem ji koupila v Číně. Fungovala skvěle, ale jen zhruba rok.
Kde jste tedy odlévala, když na tuto práci musí být podle vás velké a bezpečné prostory?
Bylo to u rodičů v garáži. Pracovala jsem s rozžhaveným grafitovým kelímkem, který doslova svítí, protože je v něm roztavený kov o teplotě přes tisíc stupňů Celsia. To jsem pochopitelně v kuchyni dělat nemohla.
V dílně máte ale plno nějakých přístrojů a nástrojů. Na co jsou?
V dílně mám zlatnický stůl, válcnu, letovací pistoli, spoustu pilníků, vrtáčků, frézek, vah, měřidel a dalších nástrojů a přístrojů, které ke své práci potřebuji.
Jak se vlastně vyrábí třeba prsten?
Když to mám popsat stručně, tak nejdříve musím změřit prst zákazníka. Podle toho si propočítám, kolik materiálu budu potřebovat. Vezmu drát nebo plech a ty dále profiluji na zlatnické válcovací stolici neboli válcně. Podle toho, jak má být prsten široký a jaký má mít tvar, pak nařežu plech nebo drát, opracuji ho a vytvořím kroužek, aby se konce těsně dotýkaly. Ty sletuji k sobě a vyklepu, aby byl kroužek kulatý a bez deformace. Potom piluji, brousím a leštím. Takto to vypadá jednoduše, ale není to raz dva. A to jsem jen nastínila výrobu obyčejného kroužku bez jakýchkoli dalších prvků.
A řetízek?
Řetízek se dělá tak, že se z drátu vytvoří stejně velká očka, která se proletují do sebe, aby se nakonec spojená projela takovým průvlakem. S tím se pak musí ještě pracovat dál. Záleží, jaký typ to bude. Řetízek je velká piplačka.
S jakými kovy a polodrahokamy pracujete?
Pracuji se zlatem a stříbrem. Zlato mám ale nejraději. Mám ráda perly a moje perlová kolekce Bowpearls je také nejprodávanější. Z kamenů jsem používala hlavně zirkony, do zlata zasazuji hlavně brilianty. Nedávno mě oslovili dovozci nejkrásnějších smaragdů z Kolumbie, tak mám v plánu jeden speciální umělecký kousek. Vše se shání ve speciálních obchodech pro zlatníky. Zlato a stříbro se dá pořídit jen na několika místech a musíte k tomu mít oprávnění od Puncovního úřadu. Kvalitní kameny mají také jen někde. Je to celkem věda.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Máte dvě malé děti, jak se dá skloubit role matky s profesí šperkařky na volné noze, která se navíc rozvádí?
Čas si dělím na děti a na práci. Pro mě už ho moc nezbývá. Pracuji hlavně v době, kdy jsou děti ve škole a školce. Snažím si udržovat klasický rytmus pracovního týdne, vše se ale řídí počtem objednávek.
Uživí vás tato práce?
Lidé mě díky mým výrobkům znají čím dál víc a zakázky přibývají. Prodej je proměnlivý, mění se podle ročních období. Nejvíce prodávám v předvánoční době, po ní je to vždy trochu horší. Ale lepší se to. Znám jen pár lidí v Česku, které živí výlučně design. Snad se situace časem zlepší a designeři nebudou muset pracovat ještě bokem.
Jaké máte plány do budoucna, co je vaším snem?
Toužím po tom mít svůj showroom, který bude přístupný z ulice. Třeba by mohl v budoucnu sloužit i jako místo uměleckého setkávání nebo prostor pro workshopy pro veřejnost. To by se mi líbilo.
