Před třemi měsíci jsem nastoupila jako vedoucí zákaznického servisu v jedné menší firmě. Do té doby firmu řídila pouze ředitelka, která se rozhodla zřídit novou pozici vedoucího, aby přesunula část svých povinností na někoho jiného. Její zaměstnanci však usoudili, že nikoho takového nepotřebují (zvýšená kontrola!) a já jsem tak byla odepsána - dříve, než jsem vůbec poprvé vstoupila do dveří. Od prvního dne mého nástupu do práce bylo zřejmé, že mě tam mé nové kolegyně nechtějí. Domnívala jsem se, že časem pochopí, že jsem celkem normální člověk. Na konci zkušební lhůty jsme se s paní ředitelkou dohodly, že odejdu, protože jsem "nezapadla do kolektivu" (ačkoliv jsem při konkurzu byla opakovaně ujišťována, že jsem do jejich kolektivu přesně ten správný typ).

 Zajímavá životní zkušenost (doufám, že naposledy - a nikomu to nepřeju, snad s výjimkou zúčastněných dam onoho kolektivu). Věřte, že být za idiota - ať děláte co děláte - není nic moc.

Dobrý den,

to co autor popisuje jsem už několikrát viděl nebo zažil.

Jsou různí lidé.

Ti co jsou schopni přicházet s novými nápady a vnášejí systém práce není mnoho.

Nedávno jsem u jedné dealerské pobočky prodávající automobily už 2 roky se potýkala v problémech a ať přišel jaký chtěl vedoucí, který nenastolil nový systém a podřídil se stávajícímu systému tak se nic nedělo.

Já jsem to vyděl jako tu největší chybu. Majitel chtěl pobočku prodat nebo zavřít.

Pak nastali okolnosti kdy vedoucí servisu u konkuren ce nebyl spokojen a přešel do této pobočky nastolil svůj zvyklí systém z předchozího zaměstnání. Za 3 měsíce se produktivita zvedla cca 150 % oproti stávajícímu stavu.