Kladenskou sodovkárnu, která vznikla před 113 lety, koupil David Prchal v roce 2016, kdy nebyla zrovna ve vrcholné formě. „Nic jsem o tom byznysu nevěděl, stroje jsem viděl poprvé v životě, ale firma jela. Až pak jsem poznal, že jede tak nějak od desíti k pěti a barák nám padá na hlavu,“ popisuje své podnikatelské začátky. „Dva roky jsem tu zatáčku vybíral, aby tam nezahučely miliony a nemusel jsem se vrátit do korporátu, odkud jsem přišel,“ usmívá se pětačtyřicetiletý muž, který předtím pracoval jako finanční ředitel.
S etiketami Karáskových limonád, které jeho firma Kalabria vyrábí a jsou k mání i ve firemní prodejně v Kladně-Kročehlavech, si někdo opravdu vyhrál. „To rozhodně. Našel jsem designéra, který nám navrhl nové etikety, aby odpovídaly jednotlivým obdobím, kdy se tady limonáda vyráběla,“ vysvětluje majitel podniku.
Co by tomu řekl pan Karásek?
Mohl se v té době odstřihnout od minulosti a dělat byznys po svém, ale rozhodl se vzkřísit prvorepublikovou tradici. „Když jsem viděl nahoře v pracovně fotku pana Karáska, někdejšího zaměstnance firmy a posléze i jejího majitele, dýchla na mě historie. Věděl jsem, že musím pokračovat. Začali jsme našim produktům provozně říkat Karáskova limonáda a pak jsme zjistili, že lepší název vlastně neznáme,“ vypráví podnikatel.
KalabriaDatum založení: 1911 Co tu vyrábějí: Karáskovy limonády a sirupy ve skleněných lahvích, limonády Kalabria v PET lahvích a sudech, školní limonády Bubliman. Kam dodávají: především do gastroprovozů, jako jsou restaurace, kavárny, bistra, cukrárny... Kolik lidí tu pracuje: 11 |
Navázat na původního ducha firmy nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. „Zkušenosti se tu nepředávaly z generace na generaci, jako to bylo třeba v západních zemích, komunisté tu vazbu přetrhli, takže firma na tom byla špatně,“ vysvětluje současný majitel.
U každého nového nápadu se proto ptá: co by tomu pan Karásek řekl? „Ano, je to trochu omezující, ale výsledky jsou potom o to lepší!“ myslí si Prchal. Pomáhá mu to držet sortiment firmy na uzdě a nepodléhat každému trendu, jenž se vynoří.
„Samozřejmě trendy sleduji! A snažím se jim nepřizpůsobovat. Já totiž dělám limonády, které mi chutnají. Dnes je v módě všechno hořké, například toniky, dále limonády s konopím, nealkoholické pití, které chutí napodobuje míchané nápoje... A to já dělat nechci. Dovedu si představit limonádu s něčím přírodním, jako je třeba maté, ale ne takovou, která viděla jen laboratoř,“ vysvětluje podnikatel.
Ne vždy se ale vše povede napoprvé. „Chtěl jsem vyzkoušet grep s chmelem. Vzorky byly super, ale když se to poprvé stočilo, nechutnalo to dobře. Trvalo několik týdnů, než jsme to vyladili.“ Podobné to bylo s jahodovou limonádou značky Bubliman, kterou firma dodává do škol. Žáci si při vyučování dopřávali příchutě malina, mango, kola, limeta, ale jahodu si neoblíbili, a tak se přestala vyrábět. Naopak nečekaným hitem trhu se stala levandule s bezinkou. „Vypozorovali jsme, že v každém obalu se pije něco jiného,“ dodává majitel.
Voda, sirup a bublinky
Kromě Karáskových limonád do třetinkových skleněných láhví tu plní i 50litrové sudy a také „petky“ limonádami značky Kalabria. „Ale mimo sezonu se zaměstnanci nudili, tak jsme přidali výrobu sirupů na studené i teplé nápoje, do některých přidáváme i kousky ovoce,“ usmívá se Prchal. Podotýká, že udělat limonádu do sudu je těžší než do láhve. „Do sudů nemůžete dát nic zajímavého, a když, tak jen v malých objemech,“ vysvětluje, když stojíme u několika menších tanků spojených trubkami. „V jednom je sirup, v druhém voda, která je odvzdušněná, a ve třetím oxid uhličitý. Tady se nastaví přesný poměr sirupu s vodou a pak se tam dodají bublinky, které postupně vyprchávají,“ zjednodušuje majitel sodovkárny, aby tomu rozuměl i laik.
Přesouváme se do vedlejší haly, kde se na automatické lince plní skleněné láhve limonádou. „Nejprve se do nich foukne CO2 a pak se nalévá limonáda, která se zazátkuje a nakonec se konzervuje teplou vodou, jako třeba když zavařujete okurky,“ pokračuje ve výkladu Prchal.
Potom se limonády s obličejem pana Karáska balí do krabic a firemními auty míří do gastroprovozů: restaurací, kaváren, bister... po celé republice. „Poptávka roste o desítky procent, odběratelé se sami hlásí. Snažíme se přesvědčit zákazníky, že je to dobré, ne tak moc sladké, přírodní, bez konzervantů a také české. Karáskovy limonády jsou takový produkt, na který si chcete udělat čas a vychutnat si ho,“ říká podnikatel.
Největší konkurencí jsou pro Prchalovu sodovkárnu hlavně velcí hráči, kteří plní svými petkami automaty a supermarkety, pro malé firmy pak toho místa tolik nezbývá. A kolik tu dnes pracuje lidí? „Já doufám, že všech jedenáct!“ žertuje Prchal. Na sezonu k nim vždy přibudou dva brigádníci. „Nepotřebujeme tu žádné speciální profese, není problém sehnat člověka. Je ale potíž najít takového, který by byl pracovitý, spolehlivý, měl selský rozum a zodpovědnost za to, co dělá. Chtěl bych tu mít spokojené zaměstnance, kteří za firmu dýchají,“ říká.
Do kaváren u Hofburgu
Jeho plány do budoucna jsou jasné: „Chci dělat super produkt, který budou mít lidi rádi a bude k dostání na zajímavých místech. Rád bych se s ním také dostal do zahraničí, třeba do Vídně nebo do Berlína. Hodně firem to zkoušelo a spálily se, tak se asi musím spálit taky,“ usmívá se Prchal. Dodává, že má vymyšlené spousty nových příchutí. To, že podnik jednou někomu prodá, si zatím nedovede představit. „Tedy ty peníze přitékající na účet, ty ano. Ale jinak by mi to bylo moc líto. Doufám, že ho jednou převezme dcera Dorotka. Jasně, je jí teď devět let, ale byznys ji baví odmalička,“ směje se Prchal.
