dobrá rada nad zlato
Milá redakce, po přečtení Vašeho příspěvku mám opět rozporuplné pocity. Autorka vytvořila poměrně dlouhý článek, který ve svém titulku slibuje radu jak se připravit k pohovoru s budoucím zaměstnavatelem, opravte mne, jestli jsem nepochopil správně. Co se tedy čtenář po investici do čtení Vašich moudrých rad dozví? Já Vám to řeknu: člověk, který se alespoň 1x ucházel o zaměstnání nezjistil vůbec nic, co by ho zvedlo ze židle, nic co by ho posunulo alespoň o píď dál. Autorka přitom nezačala vůbec špatně, naopak k meritu problému se dostala hned na začátku viz. těžko replikovatelné otázky. Ve dvaceti radách od Vás však není nic, co by si průměrný člověk nedokázal uvědomit sám, pokud to kdokoli nevěděl dříve, bůh s ním, nepomůže ani svěcená voda natož rady Vaší redakce. Co tedy chybí: odpovědi na ony těžké otázky týkající se uchazečova případného přínosu do firmy, silné slabé stránky a tak dál. Také by mě jistě nenapadlo, ukazovat jak mě fotí na záchytce. Otázkou další je věrohodnost například odvážné teorie, ža se vše podstatné odehraje během prvních dvou vteřin, svět se zrychluje, to víme všichni, ale tohle je fakt nevídaný a neslýchaný fofr. Poznat na programátorovi, překladatelce, truhláři, psychiatrovi, brusiči skla, porno herci nebo automechanikovi co v něm je za první dvě vteřiny, to dnes umí jen opravdový profík, a těch je na světě jako šafránu, ještě jsem nikoho takového naživo neviděl, ani o něm neslyšel, neznám ani nikoho, kdo by se tím mohl pochlubit. Je nicméně dobré vědět, že mezi námi skutečně jsou. Je dobré, že o těchto personalistických profesionálech občas něco prosákne na povrch. Já jsem hodně dobrej, ale když slyším, že je někdo takhle dobrej, vím že se musím ještě hodně učit, ale mám díky Vám obrovskou motivaci. Momentálně sháním práci (opravdu), jestli máte u Vás takového kolegu nebo kolegyni napište mně, budu u Vás pracovat zadarmo a výkonně. Kamil ultraport@seznam.cz