PPP neboli Public Private Partnership označuje skupinu projektů, na nichž se podílí veřejný a soukromý sektor a které se týkají služeb tradičně zajišťovaných veřejným sektorem. Jde o formy spolupráce mezi orgány veřejné správy a podnikatelským sektorem za účelem zajištění financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury nebo poskytování veřejné služby. Typickými oblastmi, ve kterých se projekty PPP uplatňují, jsou tyto:
- administrativní budovy – soudy, úřady..
- dopravní infrastruktura – dálnice, tunely, mosty..
- obrana – vojenská a speciální infrastruktura, výzbroj..
- školství – studentské ubytování, školy, univerzity..
- vězeňství – věznice
- zdravotnictví - nemocnice
Jaký je tedy rozdíl mezi veřejnou zakázkou a projektem PPP, jejichž základ tvoří koncese? Zásadní je přenos rizik spojených s projektem na soukromý subjekt, tedy dodavatele (a to v různé míře). Smlouvy o PPP mají tyto charakteristiky: jsou dlouhodobé (většinou 20-40 let) a veřejné správní orgány musí předem poskytnout dodavateli přesné specifikace služeb, které má soukromý dodavatel poskytovat během smluvního období. Ekonomický provozovatel přitom hraje důležitou úlohu - účastní se různých fází projektu (návrh, vyhotovení, provedení, financování), zatímco veřejnoprávní partner se soustředí hlavně na definování cílů, které je nutné dosáhnout, a přebírá odpovědnost za dohled nad jejich dodržením.
Projekty bývají financovány bankami, od kterých si firmy (dodavatelé) půjčují prostředky. Smluvní platby dodavateli jsou obvykle strukturovány tak, že veřejnosprávní orgán nebo uživatelé platí za poskytované služby a ne za aktiva potřebná pro poskytování služeb (přičemž platby jsou vázány na splnění daných podmínek). U PPP se běžně předpokládá, že soukromý partner ponese zodpovědnost za výstavbu nových nebo přestavbu původních aktiv, která jsou po skončení smluvního vztahu převedena na veřejný sektor. Jak jsme již uvedli, je specifikem koncesní smlouvy rozdělení rizika mezi veřejný a soukromý sektor. Konkrétní rozdělení rizika se určuje pro každý projekt zvlášť, podle možnosti zúčastněných stran tato rizika nést. Přehled fází celého procesu naleznete ZDE.
Mezi výhody PPP projektů jsou kromě rozděleného rizika dále zahrnovány:
- vyšší kvalita požadované služby s vynaložením nižších či stejných nákladů
- efektivní, včasná realizace při zachování kontroly veřejného sektoru
- transparentnost – veřejná soutěž na celý projekt jako celek
- motivace soukromého sektoru – při dodržení smluvních podmínek o kvalitě dodávané služby je soukromému sektoru umožněno získání dlouhodobých příjmů
Jak funguje PPP ve světě
Během minulého desetiletí se PPP rozvinula v mnoha oblastech veřejného sektoru. Vzorem projektů je Velká Británie, kde se metoda úspěšně používá od roku 1992. Projekty tohoto typu se osvědčily i v dalších zemích, např. v Nizozemí, Portugalsku, Španělsku, USA, Kanadě, Japonsku či Austrálii. Rostoucí využití PPP může být vysvětleno různě - často se přičítá rozpočtovým omezením, jimž jsou státy vystaveny - přináší potřebné financování veřejného sektoru ze soukromých zdrojů tam, kde by jinak na podobné projekty veřejný sektor neměl peníze.
Jak je to v České republice? Na nižších úrovních – v řadě měst i obcí je již v praxi řada projektů spadajících typově do problematiky PPP realizována (příkladem může být společnost Eltodo, která provozuje veřejné osvětlení v Praze a má podepsány kontrakty s dalšími městy). Tyto případy jsou však ošetřeny nepojmenovanými smlouvami, a tak je třeba dát jim legislativní rámec. Ten má zajistit koncesní zákon, který je momentálně v poslední fázi legislativního procesu - na podpisu u prezidenta republiky. Koncesní zákon je základním pilířem pro projekty PPP. Předepisuje například proceduru pro výběr koncesionáře-dodavatele či rozděluje projekty podle významnosti. Návrh zákona o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon) si můžete přečíst ZDE.
Kdo pomáhá PPP v Česku
Důležitou roli v implementaci PPP v České republice hraje PPP Centrum, které vytváří metodiku pro PPP a účastní se přípravy a realizace pilotních projektů. Zřizovatelem PPP Centra je Ministerstvo financí a Fond národního majetku. Cílem centra je pomáhat veřejnému sektoru – na něj se obrací města, kraje aj. v případě, že chtějí realizovat nějaký projekt.
V roce 2004 byla založena Asociace pro podporu projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru v ČR jako sdružení fyzických a právnických osob působících v oblasti investic a služeb poskytovaných veřejnému sektoru. Jejím základním cílem je podpora a rozvoj investování a služeb formou PPP v České republice.
V Česku se tedy prozatím oblast PPP pomalu rozbíhá, právě probíhají evidované pilotní projekty, jejichž součástí je např. projekt dálnice D3 – celkový přehled naleznete o projektech naleznete na stránkách http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/ppp_implement.html. Podle Jaroslava Krále, náměstka Ministerstva pro místní rozvoj, se postupně dostáváme do situace, kdy bude tato forma projektů stále více využívána.
Pomoc, nebo cesta do pekel?
Přestože jsou však zdůrazňovány výhody PPP a Evropská unie připravuje novou směrnici, která by tuto oblast samostatně upravovala, někteří odborníci napadají zejména dvě z jejích proklamovaných výhod – ekonomickou výhodnost a transparentnost. Namítají, že náklady na PPP projekty jsou vyšší než při klasickém financování pomocí dluhopisů a že hlavním důvodem, proč stát na tyto podmínky přistupuje, je, že při projektech PPP nedochází ke zvyšování vykazovaného zadlužení veřejného sektoru, neboť závazky vyplývající z PPP nejsou do statistik veřejného dluhu zařazovány. Projekty tak v konečném důsledku podle nich mohou vyjít daňové poplatníky pěkně draho.
